Simulovaný Higgsův boson v detektoru CMS na LHC. Kredit: Lucas Taylor / CERN.

Jistě to už napadlo nejednoho z nás. Co by se stalo, kdyby někdo "spadl" do urychlovače částic? Mohl by to být začátek cool superhrdinského komiksu. A také je to pozoruhodný scénář, který napovídá leccos o záření a zranitelnosti lidského těla. Urychlovače částic jsou fascinující, ohromující, pro většinu lidí nepochopitelné. Mnozí se jich bojí. Lidé mají strach, že třeba takový Velký hadronový srážeč vytvoří černou díru. A naštěstí netuší, že nic by fyziky nepotěšilo víc, zejména fanoušky strunových teorií a skrytých prostorových dimenzí. LHC a další podobná zařízení vznikla s astronomickým rozpočtem, jejich provoz je neméně impozantně drahý. Zároveň urychlovače neprodukují nic moc hmatatelného, žádné krásné snímky scenérií, jaké posílá Curiosity z Marsu. To také důvěře veřejnosti dvakrát nepřidá.

Anatolij Petrovič Bugorský. Kredit: Futurism.

Takže, co by se vlastně stalo, kdyby někdo spadl do urychlovače částic? Odborníci řeší záhady obvykle tak, že uspořádají experiment. V některých případech to ale nejde, alespoň ne legálně. Experimentování s lidmi je velmi problematické a majitelé těchto extrémně drahých přístrojů by zřejmě urychlovače částic dobrovolně takové zkoušce nevystavili. Co když se ale něco takového stane nedobrovolně, jako dejme tomu pracovní úraz?

K takovému úrazu už kupodivu došlo. V Sovětském svazu. Dne 13. července 1978 mladý sovětský vědec jménem Anatolij Bugorský strčil hlavu do urychlovače částic v Institutu fyziky vysokých energií v Protvinu, 100 km jižně od Moskvy. Bugorský tehdy prohlížel nefunkční zařízení v synchrotronu U-70, největším urychlovači Sovětského svazu. V tu chvíli ale selhalo bezpečnostní zařízení a Bugorského hlavou proletěl odkloněný svazek protonů urychlených téměř k rychlosti světla. Podle dostupných informací Bugorský tehdy zažil nejvíce energetický paprsek ze všech lidí v historii.

Velín synchrotronu U-70, dodnes nejvýkonnějšího urychlovače v Rusku. Kredit: RIA Novosti / Wikimedia Commons.

Je pravda, že už před tímto incidentem vědci experimentovali s protonovou terapií nádorů, ale takové zařízení operuje s paprsky, jejichž energie nepřesahuje 250 milionů elektrovoltů. Oproti tomu Bugorský podle všeho dostal plný zásah více než 300 krát energetičtějším paprskem. Energie zásahu tehdy byla 76 miliard elektronvoltů. Co se mu tedy stalo?

K urychlovaným protonům LHC by se člověk vešel je těžko. Kredit: LHC.

Protonové záření je na Zemi vzácné. Protony slunečního větru a kosmického záření odkloní atmosféra, protonové záření z rozpadu radioaktivních izotopů je tak vzácné, že bylo pozorováno až v sedmdesátých letech. Astronauti programu Apollo byli na Měsíci chráněni skafandry, ale podle svých slov zažívali světelné záblesky. A podobné to bylo i s Bugorským. Prožil intenzivní vjem světelného záblesku, ale necítil žádnou bolest. Nicméně když ho pak urychleně převezli na kliniku do Moskvy s nateklou tváří, tak se sovětští lékaři obávali nejhoršího. Dostal přece jenom dost strašlivou, přímo obscénní dávku záření, která mnohokrát přesáhla veškeré smrtelné limity …

Bugorský oproti všem očekáváním nejen přežil, ale stále ještě žije, zatímco Sovětský svaz se už dávno rozpadl. Má ochrnutou polovinu obličeje, která díky tomu vypadá nepřirozeně mladě. Je hluchý na jedno ucho. Prožil několik silných a řadu slabších epileptických záchvatů, podle odborníků zřejmě kvůli zjizvené mozkové tkáni. Nikdy ale u něj neobjevili nádor. Pro vědcovo přežití bylo klíčové zřejmě to, že ho zasáhlo záření koncentrované do úzkého paprsku a vyhnulo se hlavním oblastem kostní dřeni a trávicímu traktu, kde bývá poškození zářením největší. Bugorského intelekt neutrpěl zjevné škody a zásah urychlenými protony mu nezabránil v úspěšném dokončení dizertační práce a získání doktorského titulu. Život vědce bývá nezdolný. 

Video:  TIM the Robot: Monitoring the LHC tunnel


Literatura
Motherboard 17. 1. 2017, Wikipedia (Anatoli Bugorski).