Za druhé světové války se vojáci před malarickými komáry chránili posypem DDT. (Kredit: CDC)

Kromě toho, že Matthew Thomas učí entomologii na Penn State, je také uznávaným odborníkem na malárii. Jednou ze zemí, kam ho pozvali, protože s touto infekcí mají velký problém, je Indie. Profesor Thomas se svou spolupracovnicí Jessikou Waite se tam na věc podívali z poněkud opomíjeného úhlu pohledu. Nešlo o nic převratného, jen se vrátili k dávno známému faktu. Že totiž komáři jsou nevybíraví a sají krev jak na lidech, tak na zvířatech.  A právě to se jim začalo jevit jako kámen úrazu, proč se v Indii potýkají s tak velkou promořeností. Podle výzkumníků to souvisí s ustájením zvířat, která Indové často chovají v těsné blízkosti svých příbytků. Od místností obývaných lidmi dělí zvířata většinou jen zeď, nebo ani ta ne.

Na malárii ročně umírají asi tři miliony lidí, je jednou z nejvýznamnějších infekčních nemocí. Způsobuje jí prvok, kterého přenášejí komáři Anopheles. (Foto: James Gathany, CDC)

Současná praxe boje s malárií se přitom zaměřuje na likvidaci komárů v bytech. Tento způsob ochrany se vědcům pozdává jako bušení do špičky ledovce a navrhují respektovat co nejúčelnější využití omezených prostředků. Insekticidy doporučují použít především na boj s komáry ve stájích.

K takovému  závěru došli výzkumníci po prověření situace v šesti vesnicích v oblasti Urísa, kde má Indie nejvyšší počet případů malárie v zemi. Výzkumníci si tam pomocí molekulárních technik nejprve ověřili, kteří z tamních miniupírů roznášejí zimničky (plasmodia) a jaké jsou jejich preference. Pochytali a vyšetřili 1774 komárů Anopheles culicifacies a 169 komárů Anopheles fluviatilis. Žádnému z nich nedělá problém se nasát jak na člověku, tak na zvířeti, takže oba také nemoc přenášejí. Obou druhů je v indických  stájích mnohonásobně více, než kolik jich hrozí lidem v blízkosti jjich  domovů. Po zjištění těchto faktů prý k rozhodnutí, kde omezený zbrojní arzenál v podobě insekticidů použít, moc inteligence netřeba.

Za nejúčinnější způsob boje proti komárům přenášejícím malárii jsou považovány moskytiéry. Jenže i ty mají své mouchy a nesplňují očekávání. Velkým problémem šíření nemoci v Indii je ustájení skotu v těsném sousedství lidských příbytků. (Kredit M.Thomas a J. Waite, Penstate)

Počítač, obdařený patřičným statistickým programem a nakrmený daty z indické reality, nabyl stejného názoru. I jemu se vylepšování moskytiér insekticidními přípravky a jejich rozprašování uvnitř lidských příbytků také nezdálo tou nejlepší variantou. Modelování vyznělo ve prospěch likvidace co největšího počtu miniupírů v místech jejich největší koncentrace. Taková strategie by se měla odrazit ve výrazném poklesu nakažených obyvatel.

Matthew Thomas, entomolog: „Maximum ochranného efektu lze získat využitím insekticidů ve stájích.“ (PenState)

Světová zdravotnická organizace si vytyčila velmi ambiciózní cíl. Do roku 2030 snížit počet případů malárie v celosvětovém měřítku o 90 procent (ve srovnání s rokem 2015).  A  v nejméně 35 zemích malárii eliminovat zcela. Mnozí z infektologů se netají skepticismem a vyjadřují se ve smyslu pouhého přání. To, co nyní zaznělo z Penn State, postavit se komárům zdravým počítačovým rozumem a začít u dobytka, by nemuselo být tak špatnou volbou. Třeba i proto, že tento způsob má v sobě ještě něco, co by navrhované strategii mohlo být nápomocno.  Američtí výzkumníci to sice ve své práci nezmiňují, ale ošetření stájí by se nemuselo setkat s hysterií, kterou si veřejnost vypěstovala k DDT a o níž Thomas Jukes, profesor biologie z Berkeley prohlásil: „Pro člena ekologického sdružení je schvalování pesticidů tím, čím pro náboženskou sektu nejhorší kacířství… Co vede tyto lidi ke křížové výpravě proti jedné z nejužitečnějších chemických sloučenin v historii?“

Literatura

PennState news http://www.psu.edu/

Scientific Reports 16. ledna 2017