Jeden z mnoha druhů koníků mořských - Hippocampus guttulatus. V Černém moři nafotil: Florin DUMITRESCU, Wikipedia, CC BY 3.0)

Mořští koníci (nebo také koníčci), ač na to zrovna nevypadají, jsou rybou. Řadí se mezi “jehly” (přesněji do čeledi jehlovití).  Jsou to titěrná až malá stvoření, nanejvýš tak osmnáct centimetrů. S těmito živočichy se můžeme setkat od pobřeží Irska, přes jižní část Severního moře, pobřeží severní Afriky, většinu oblastí Středozemního moře až po moře Černé.

Řasovník protáhlý (Phyllopteryx taeniolatus), nafoceno v Cabbage Tree Bay, Sydney, Austrálie. (Kredit: Richard Ling, Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Když to je koníkům podobné, ale větší a místo několika centimetrů měří až tři čtvrtě metru, jde o řasovníky. Jsou vzácní, musíme za nimi až k protinožcům a také do větších hloubek. Donedávna jich byly známy pouze dva druhy. Jednomu u nás říkáme protáhlý a druhému rozedraný. Angličanům se víc zamlouvá termín dráčci, což by ještě tak nevadilo, ale anglicky mluvící komunita do toho nevnesla zmatek používáním vícero názvů.

U toho prvního leafy seadragon a také Glauertův seadragon. A asi aby to tomu druhému stvoření nebylo líto, tak mu dali více jmen také. Common seadragon a ještě weedy seadragon. To uvádím pro případ, že byste se na ně chtěli podívat na you tube, či si něco ověřit u přítele Google.

Naštěstí biologové ještě zcela nezanevřeli na starou dobrou latinu a tak jsou schopni se domluvit. To, co je pro nás laiky řasovník protáhlý, pro část Angličanů dráček olistěný, je pro zoology Phycodurus eques. A ten, kterému hezky česky říkáme rozedraný, v angličtině weedy, což je v překladu  “nedomrlý”, má latina slušné Phyllopteryx taeniolatus.

Řasovník rozedraný (Phycodurus eques). Nafoceno u Klokannho ostrova, Austrálie. (Kredit: James Rosindell , Wikipedia, CC BY-SA 4.0)

Podobnost řasovníků a koníků není náhodná, obé patří mezi již zmíněné “jehly”.  Ale dost matení jazyků a přistupme k věci. Tento článek je o nedávno popsaném novém druhu mořského dráčka, kterého se až nyní podařilo poprvé nafilmovat. Partě oceánologů ze Scripps Institution of Oceanography, ve složení Greg W. Rouse, Josefin Stiller a Nerida G. Wilson se živočicha Phyllopteryx dewysea podařilo natočit po zhruba rok trvajícím snažení a navzdory mnoha ponorům, jen jednou. I to ale stačilo, aby si potvrdili, jak moc se od svých dvou dračích kolegů liší.

Phyllopteryx dewysea. Bílá šipka ukazuje na zatočený ocas. Další obrázky ZDE

Na novém živočišném druhu si vědci cení jinak směřujících trnů, odlišně utvářené prsní oblasti a odlišně tvarovaných kožních přívěsků. Nejvíce jim ale tvor zamotal hlavu tím, že naboural scénář evolučního vývoje. Na rozdíl od svých příbuzných prý umí ohnout ocas. A aby toho nebylo málo, chybí mu na něm  typická špička.

Řasovník je oficiálním emblémem Jižní Austrálie. Spolu s koníky jsou zajímaví také tím, že vejce snášejí samci. Nosí je přichycené pod ocasem po dobu osmi týdnů. (Kredit: Ferdinand Bauer)

Vědci nabyli dojmu, že by to mohlo být kvůli tomu, že ve větší hloubce s ním mávají větší vlny a tak mu přidržování přijde vhod a špička by se mohla lámat. Správnost teorie chápavého ocasu ale bude prý potřeba ještě ověřit

Ale ani my, obyčejní smrtelníci, nemusíme být při svých cestách na australské pláže smutní. I když by se nám jemné nuance ocasu a poprsí nepodařilo rozlišit, nebude to žádná tragedie. Stačí si zapamatovat, že na rozdí od všech ostatních řasovníků, je ten nově objevený, červený. Celý červený. Pokud se nespokojíte s jeho nějakým vývržkem na břehu, bude potřeba za ním jít do hloubky padesáti a více metrů.  A také se obrnit trpělivostí. Výzkumníkům se i přes jejich špičkové vybavení podvodním robotem, podařilo nasnímat  jen dva exempláře. Po vyhodnocení záznamu mohli v publikaci napsat, že se během půl hodiny se pár desetkrát krmil. V hloubce, ve které je objevili, je už světla poskrovnu  a řasy i houby jsou tam červené, proto také ta purpurová kamufláž.