Na zemi žije okolo 37 milionů infikovaných, přičemž na subsaharskou Afriku jich připadá 24 milionů. Léčba retrovirotiky je dostupná jen polovině potřebných. (WHO)

Nový objev  je z dílny, ne zrovna známého, Ragonova ústavu. Tato instituce, jak už to v některých krajinách s nestoudně bohatými lidmi bývá dobrým zvykem, vděčí za svůj zrod finančnímu daru ve výši sta milionů dolarů. Pan a paní Ragonovi umožnili vznik ústavu, který si dal za cíl připravit vakcínu proti HIV. Zlí jazykové tvrdí, že mecenášství bylo mírně podepřeno vidinou budoucích velkých zisků, ale ať tomu je jakkoliv, spojilo to dohromady nejlepší mozky a pracoviště z oboru imunologie.

Jako datum vzniku ústavu se uvádí rok 2009. Jde poněkud o netradiční instituci, než na jakou jsme pod označením  "ústav" zvyklí. Je víceméně virtuální, a proto se u něj uvádí, že je ústavem Massachusettské všeobecné nemocnice, Massachusettského technologického institutu a Harvardu (žádných malých ořezávátek). A přidávají se i další špičky z oboru, takže mezi „zaměstnanci“ už jsou profíci z Kalifornie (Scripps Research Institute), Izraele (Beth Israel Medical Center Deaconess), Oxfordu, Ženské nemocnice v Brigham, Emory University v Atlantě a pochopitelně i praktici na AIDS z Jihoafrické republiky (University of KwaZulu-Natal).

Pokusy na ženách probíhaly v provincii KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice. Oblasti s nejvyšší incidencí a prevalencí HIV v Africe (Kredit: Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Hvězdnému obsazení týmu navzdory, dosáhnout vytčeného cíle – připravit účinnou vakcínu proti HIV / AIDS, se zatím nepodařilo. Nicméně významné poznatky z této instituce již průběžně padají. Patří k nim i nyní zveřejněný poznatek vaginálního mikrobiomu, provázaného s náchylnosti k onemocnění HIV, který předevčírem uveřejnil časopis Immunity. Mění nám tak trochu náš pohled a také přístup k metle lidstva zvané AIDS. Většina dřívějších prací si všímá přítomnosti a likvidace viru v krvi. Přitom se ví, že se tento virus množí v bílých krvinkách a těch jsou v krvi pouze 2 – 3 procenta. Zato ve sliznici (často nazývané mukóza), neboli  vnitřní výstelce dutých nebo trubicovitých vnitřních orgánů, je T a B buněk, jak se specializovaným bílým krvinkám říká, 60 – 90 % (myšleno ze všech, které v těle máme). Ten nejdůležitější „boj“ se tedy neodehrává v krvi, ale ve sliznici a proto je nynější poznatek tak významný.

Co se zjistilo?

Že bakterie, kterým se líbí ve vagínách, mohou hrát dříve neznámou roli v sexuálním přenosu HIV. Přišlo se na to u mladých, zdravých Jihoafričanek. Ty, v jejichž komůrkách slasti, převládaly některé ze „zlých“ bakterií, měly čtyřikrát vyšší riziko nákazy virem HIV. Nejde přitom o bakterie, kterých by si žena nějak musela všimnout. I když jí nezpůsobují na sliznici viditelné změny, přesto jsou tím, co vystihuje rčení, hřát si na prsou hada. Jak se ukazuje, tak mezi jistými druhy bakterií a virem HIV existuje něco jako „spolupráce“.

I když v obou případech je v pochvě virových partikulí (černě) stejně, u ženy vlevo vhodné bakterie (zde laktobacily) vytvořily na sliznici jakýsi obranný štít. U té vpravo kryjí povrch sliznice nevhodné bakterie, které vyprovokovaly imunitní systém, a ten do lumenu vyslal početnější armádu bílých krvinek. Ta ale paradoxně nevylepší své nositelce obranu vůči virové nfekci HIV, ba přímo naopak! Jeden z typů bílých krvinek (T lymfocyty) je totiž primárním cílem HIV virů. V tělech těchto buněčných obránců se virus množí. Proto v případě pohlavního styku s nakaženým mužem, nevhodný vaginální mikrobiom ženě riziko onemocnění HIV několikanásobně zvyšuje. Kredit: Gosmann et al./ Immunity 2017

Jak bakterie s viry „spolupracují“?

Již dříve bylo známo, že některé pohlavně přenosné infekce, jako například chlamydióza, může přivodit zánět a zvýšit riziko HIV. Že v něčem podobném jedou celé komunity nevhodných bakterií, je ale poznatek zcela nový. Vděčíme za něj dobrovolnicím - ženám ve věku osmnáct až třiadvacet let, všechny z provincie KwaZulu-Natal Durban. Nechali si dělat výtěry, krevní testy a svěřovaly se i se všemi podrobnostmi svých intimních radovánek.  Ze zhruba tisícovky žen se podařilo vybrat 236, které byly HIV negativní, a s těmi pak výzkumníci déle než rok udržovali styk (míněno pracovně). Ukázalo se, že podle převahy konkrétních druhů breberek ve vagině se ženy daly rozdělit do čtyř skupin. A právě sestava mikrobů byla tím, co v těchto skupinách určovalo riziko onemocnění při nechráněném styku s HIV pozitivním partnerem.

Přítomnost a zastoupení jednotlivých bakterií zjišťovali vědci ze vzorků sekvenční analýzou, která jim dovolila určit jak složení jednotlivých bakteriálních komunit, tak i počty mikrobů v nich. Hlavními zástupci byli Lactobacillus crispatus, Lactobacillus iners, Gardnerella vaginalis,  Prevotella, Sneathia, Veillonella, Megasphaer, Atopobium vaginae, Mobiluncus a mnoho, monoho dalších.

T buňka (bílá krvinka). Ty, které nesou na povrchu CD4+ antigen, jsou primárním cílem viru HIV. (Kredit: Blausen.com staff. Wikiversity Journal of Medicine)

Nevědecké zestručnění

U těch žen, které měly ve své zahrádce něco jako monokulturu, ať už to bylo s převahou toho či onoho mikroba, jakoby si to jejich imunitní systém vyhodnotil „na západní frontě klid, mám to pod kontrolou“. Jakmile ale zahrádka připomínala prales a ráj ekologů s nespočtem druhů, bylo zle. Generální štáb imunitního systému jakoby velká rozmanitost protivníka vyděsila a ten na frontovou linii začal posílat stále nové a nové pluky bílých krvinek. Jenže právě to se ukazuje jako strategická chyba. Imunitní buňky sice stabilizují bakteriální frontu, ale na virové diverzanty (HIV) si nepřijdou. Pro ty je vysoká koncentrace T buněk naopak požehnáním. Přeskakují z jedné buňky na druhou jako štěnice v mužstvu při zákopové válce.

Anaerobní cervikovaginální bakteriální komunity některých konkrétní taxonů, které jsou hodně rozšířené u mladých zdravých jihoafrických žen, podstatně zvyšují riziko HIV nákazy.

Ještě něco pokusy na něžná pohlaví prozradily. Jak moc se bělošky od černošek liší. V bílých zahrádečkách panuje převaha laktobacilů (u 90 % žen). Ty se i u černošek ukázaly být velmi dobrou ochranou před HIV infekcí. Jenže černošky se s laktobacily moc nekamarádí. Pochlubit se s nimi mohla jen asi desetina (z těch v pokusu žádná neonemocněla). I u černošek ale platí, že malá diverzita znamená lepší vyhlídky. I když převahu laktobacilů z nich má jen málo která, jakoby ochrannou ruku místo laktobacilů nad nimi přebírala Gardnerella vaginalis.

Z našeho evropského úhlu pohledu je to dost těžko pochopitelné, protože v našich končinách je přítomnost Gardnerelly  považována za nežádoucí. V tom lepším případě gynekologové tomu říkají dysbalance, v horším vaginóza. Ta už o sobě dává vědět svěděním, pálením při močení a „rybím zápachem“. Muži si pak často odnáší zánět prostaty nebo močových cest. Jak ale vidno, jiný kraj, jiný mrav.

Christina Gosmann, první autorka publikace, spolu s vedoucím kolektivu Douglas S. Kwon. (Kredit: Ragon Institute of MGH, MIT and Harvard)

Pokud Vás také napadlo, že v případě černošek v tom hraje roli jejich nezřízená promiskuita, jste vedle. Je to až k nevíře, ale rozdíly v bakteriálních komunitách neměl na triku počet sexuálních partnerů ani četnost pohlavního styku, druh aktu či  typ antikoncepce. Dokonce  ani to, odkud žena pocházela (demografický vliv). Jeví se to tak, jakoby každá zahrádečka byla svéhlavá a vůči vnějšímu počasí imunní.

Sešlost „hlaviček“ Ragonova ústavu rozhodnutých stůj co stůj nad HIV vyzrát.

To ale neznamená, že by se nad  preventivním „osazování sliznice“ správným mikrobiomem měla lámat hůl. Jen by to chtělo přístup z pohledu personalizované medicíny, společensky méně korektně - podle rasy. V každém případě by taková prevence byla levná a aplikace ne moc složitá. Pokud se proti tomu nepostaví církevní autority, jako tomu bylo v případě kondomů, mohla by taková strategie šíření HIV zbrzdit.

Psáno pro ALFA MEDICAL a osel.cz

Nové poznatky dělají z onemocnění HIV poněkud zvláštní propletenec v němž bakterie hrají dobrou i špatnou roli. Možná nám časem preventivní osazování patřičných partií ženských těl tou správnou mikrobiální kulturou nebude připadat tak zvláštní. Nemuselo by přitom jít jen o probiotika a

prebiotika, která by mohla zachraňovat mladé životy. Poznatek otevřel ještě jedny dveře. Ty autoři ve svém článku nezmiňují. A sice možnost vakcinace. Nikoli proti viru HIV, o kterou se snaží, ale proti bakteriím. Taková cesta by měla být schůdnější. Vyprovokovat imunitní systém k utlumení „špatných“ bakteriálních kmenů by mohlo stabilizovat „správnou“ mikrobiální komunitu. Ta by pak nepůsobila na imunitní systém jako torerova muleta na býka, ale zklidnila poměry ve sliznici. Koncentrace k HIV viru vnímavých T buněk by klesla a spolu s tím i riziko nakažení se virem HIV od partnera.

Životní cyklus HIV (HHMI BioInteractive Video)

Literatura
Ragon Institute of MGH, MIT and Harvard

Gosmann et al.: Lactobacillus-Deficient Cervicovaginal Bacterial Communities are Associated with Increased HIV Acquisition in Young South African Women,  Immunity, DOI: 10.1016/j.immuni.2016.12.013