Růst populace s sebou nese to, čemu se říká urbanizace. Je s ní spojena nejen koncentrace lidí a změna kultury, ale také to, že stále více z nás je vystaveno trvalému smogu a hluku.

Článek, který před několika dny vyšel v lékařské časopisu „Lancet“, sumarizuje výsledky dvou velkých studií řešených v Kanadě.  V jedné šlo o mladší osoby, dvacetileté až padesátileté a všímala si výskytu roztroušené sklerózy.  Druhá se týkala starších osob, pětapadesátníků až pětaosmdesátníků a zjišťovala u nich Parkinsona a diagnostikovanou demenci. V obou případech dohromady šlo o desetileté sledování úctyhodného počtu pacientů - téměř sedmi milionů osob. A protože se o nich toho vědělo hodně, i kde žijí a pracují, dalo se z dat vyčíst, zda náhodou netráví většinu času v těsné blízkosti rušné komunikace.

Že výfukové plyny a hluk vycházející z našich plechových miláčků, má na triku rakovinu plic a dřívější nástup hluchoty, se ví už dlouho. Nyní se ukazuje, že bydlení u dálnice, nebo nějaké městské komunikace se silným provozem, v sobě skrývá i další patálii. Zaděláváme si tím na problém zvaný neurologický. Svědectví o tom vydalo 243 611 případů dementů, 31 577 parkinsoniků a  9247 „roztroušených sklerotiků“, které šlo rozdělit podle kritéria, zda žili do padesáti metrů od rušné komunikace a nebo dál.  Zajímavé na závěrech souhrnné studie je, že roztroušená skleróza, ani roztřesené ruce následkem Parkinsonovy choroby, nám v blízkosti dálnic nehrozí o nic víc, než když žijeme v mnohem lukrativnějších zónách, kde je klid.  Zcela jinak je ale tomu u ztráty získaných duševních schopností. Tady statistika jasně říká, že každou desátou demenci lze připsat na vrub rušné komunikaci.

Nás, co máme  osobní zkušenosti s bydlením na Plzeňské ulici v Praze 5, kudy si zkracují cestu náklaďáky směřujících na západ a nejspíš prázdné, podle toho jak na nerovnostech řinčí a kde celou noc kvílejí sanitky svážející urgentní případy do Motolské nemocnice, závěry kanadských zdravotníků nijak nepřekvapují.

Dr. Hong Chen, vedoucí výzkumného týmu: "Vše nasvědčuje tomu, že frekventované silnice nejspíš jsou zdrojem environmentálních stresorů a ty napomáhají vzniku demence." (Ústav veřejného zdraví, Torontská universita)

V diskusích k článku se ale začínají objevovat i slova pochybností, zda se ontarijským výzkumníkům při sestavování HR (adjusted hazard ratio), neboli sledování poměru rizik s úpravou na možné další proměnné, skutečně podařilo správně odfiltrovat všechno, co nějakým způsobem selektuje osoby, které v takových poměrech žijí. Jinak řečeno, zda v tom nehraje roli ještě něco, kvůli čemu mají k poruchám blíže a zda zhoršené prostředí není viníkem jen z pohledu statistických korelací. Nejspíš to ale nebude ten případ. Správnosti závěrů Kanaďanů nasvědčuje i postupující frontotemporální demence autora tohoto článku, která řadě z čtenářů Osla, již také neunikla.

Literatura

Hong Chen, et al.: Living near major roads and the incidence of dementia, Parkinson's disease, and multiple sclerosis: a population-based cohort study, The Lancet, january 2017. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S0140-6736(16)32399-6