Rekonstrukce vzezření druhu K. queenslandicus podle D. Bogdanova (2007). Zajímavé je, že tento raně křídový mořský plaz byl také posledním námětem paleorekonstrukce geniálního umělce Zdeňka Buriana před jeho úmrtím v roce 1981. Převzato jako volné dílo z Wikipedie.

Stejně jako velcí teropodi na souši představovali v období druhohorní éry obří mořští plazi největší dravce vodního živlu. Spolu s později žijícími mosasaury a s velkými žraloky byli nejhrozivějšími a nejmohutnějšími predátory svých vodních ekosystémů. Podřád (či klad) Pliosauroidea spadá do řádu Plesiosauria, početné skupiny relativně velkých mořských plazů, kteří obývali vodstva naší planety od konce triasu (asi před 204 miliony let) až do samotného konce křídy před 66 miliony let. Jejich fosilie jsou známé již od 17. století (první zobrazení pravděpodobné plesiosauří fosilie pochází již z roku 1605)[1] a byli objeveni a vědecky popsáni ještě před neptačími dinosaury[2]. Nejhojnější byli v období jury, ale udrželi se až do samotného závěru druhohor, kdy jim již značně konkurovali žraloci a mosasauroidi. Nejmenší zástupci dosahovali tělesné délky kolem 1,5 metru, ti největší pak zhruba desetinásobku této míry. Obvykle je charakterizovalo široké a dorzoventrálně zploštělé tělo, končetiny přeměněné v jakási „vesla“ a hydrodynamický proudnicovitý profil těla. Zatímco plesiosauři obvykle představují dlouhokrké typy s malou hlavou (např. Elasmosaurus, Plesiosaurus), pliosauři měli krky kratší a mnohem robustnější, stejně jako svoji hlavu. A právě o jednom zástupci této skupiny pojednává i tento příspěvek. Oním populárním rodem je Kronosaurus, raně křídový zástupce podčeledi Brachaucheninae, jehož fosilie byly objeveny na území současné Austrálie a Kolumbie. Tento mořský dravec žil v průběhu trvání geologických stupňů apt a alb, asi před 125 až 100 miliony let před současností a dnes rozeznáváme dva jeho druhy – K. queenslandicus a K. boyacensis.[3] Je pravděpodobné, že ve své době byl kosmopolitně rozšířený (ostatně podobné formy mořských plazů byly objeveny i na našem území). Zkameněliny tohoto současníka dinosaurů objevil Australan jménem Andrew Crombie roku 1899. Nález daroval Queenslandskému muzeu a teprve o dalších 25 let později tento čelistní fragment se šesti zuby formálně popsal paleontolog Heber Longman.[4] Další a kompletnější objevy pak přišly na řadu v letech 1929 s 1932. V roce 1977 byl objeven nový druh kronosaura v jihoamerické Kolumbii, přičemž objev učinil opět náhodou jistý farmář z města Moniquirá. V roce 1992 nález popsal Oliver Hampe, který stanovil nový druh.[5] Jak je to ale s velikostí tohoto dravého obra z jižní polokoule?

Snímek fosilie jihoamerického druhu K. boyacensis, popsaného roku 1992 z území Kolumbie. Exemplář je umístěn v malém muzeu jménem El Fósil ve městě Villa de Leyva. Kredit: Edward M. Johnson, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

V roce 1959 byla na Harvardu vystavena replika kostry australského exempláře kronosaura. Ta měřila na délku asi 12,8 metru a po dlouhou dobu byla považována za anatomicky zcela věrnou repliku původní kostry.[6] Po roce 2000 se ale na základě důkladných přezkoumání zjistilo, že rekonstrukce obsahuje příliš vysoký počet obratlů a délka páteře je tedy výrazně uměle navýšená! Podle novějších odhadů činila délka tohoto exempláře ve skutečnosti „jen“ asi 9 – 10,5 metru, což odpovídá například menšímu autobusu. Podle vědecké studie z roku 2009 pak hmotnost živého zvířete mohla činit asi 11 000 kilogramů[7], což je zhruba dvojnásobek hmotnosti dospělého samce slona afrického. Nemusí jít ale nutně o velikostní strop tohoto rodu, protože nepochybně existovaly ještě větší exempláře, jejichž zkameněliny se nám bohužel nedochovaly. Mezi pliosaury každopádně najdeme ještě větší exempláře, a to jedince s lebkou o délce kolem tří metrů a celkovou hmotností v řádu desítek tun.[8] Zuby kronosaura měřily na délku až 30 centimetrů (zhruba jako u teropoda druhu Tyrannosaurus rex), z toho 12 centimetrů představovala jejich korunka. Typičtější rozměr korunky je však spíše kolem 7 centimetrů. Lebka kronosaurů mohla být dlouhá i výrazně přes 2 metry.[9] Tito dravci zřejmě lovili velké mořské želvy a plesiosaury, jak dokládají i některé fosilní objevy. Ve stejném prostředí s nimi navíc existovaly i obří olihně, které se rovněž mohly stávat jejich kořistí (to ale nevíme jistě, protože neexistuje přímý důkaz). Jeden exemplář dlouhokrkého australského elasmosaurida rodu Eromangasaurus vykazuje na lebce přítomnost velkých kruhových otvorů, které by mohly odpovídat právě zubům kronosaura. Tento plesiosaur obýval mělká moře v okolí současné Austrálie v době před asi 105 až 100 miliony let, byl tedy skutečně kronosaurovým současníkem[10]. Kronosauři obývali teplejší šelfová a vnitrokontinentální moře a existovali zřejmě velmi dlouhou dobu. Rodové jméno tohoto vodního predátora se vztahuje ke starořeckému Titánovi Kronovi, který podle mýtu svrhl svého otce Úrana a během své světovlády pozřel všechny své potomky s výjimkou Dia. Při pohledu na kostru kronosaura se neubráníme dojmu, že jde o zcela oprávněné pojmenování.

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Kronosaurus

http://plesiosauria.com/kronosaurus.php

[1] Richard Verstegan (1605). A restitution of decayed intelligence or Nationum Origo, R. Bruney, Antwerpen.

[2] Torrens, Hugh (1995). „Mary Anning (1799–1847) of Lyme; ‚The Greatest Fossilist the World Ever Knew'“. The British Journal for the History of Science, 25 (3): 257–284.

[3] Kear B. P. (2003). Cretaceous marine reptiles of Australia: a review of taxonomy and distribution. Cretaceous Research 24: 277–303.

[4] Longman H. A. (1924). A new gigantic marine reptile from the Queensland Cretaceous, Kronosaurus queenslandicus new genus and species. Memoirs of the Queensland Museum 8: 26–28.

[5] Hampe O. 1992. Ein großwüchsiger Pliosauride (Reptilia: Plesiosauria) aus der Unterkreide (oberes Aptium) von Kolumbien. Courier Forschungsinstitut Senckenberg 145: 1-32.

[6] Romer A. S., Lewis A. D. (1959). A mounted skeleton of the giant plesiosaur Kronosaurus. Breviora 112: 1-15.

[7] McHenry, Colin R. „Devourer of Gods: The Palaeoecology of the Cretaceous Pliosaur Kronosaurus queenslandicus.“ The University of Newcastle Australia, Apr. 2009. Web.

[8] Espen M. Knutsen, Patrick S. Druckenmiller and Jørn H. Hurum (2012). „A new species of Pliosaurus (Sauropterygia: Plesiosauria) from the Middle Volgian of central Spitsbergen, Norway“. Norwegian Journal of Geology. 92 (2–3): 235–258.

[9] Massare J. A. (1997). Introduction – faunas, behaviour and evolution. In: Callaway JM, Nicholls E. L. (Eds.), Ancient Marine Reptiles. Academic Press, San Diego, pp. 401-421.

[10] Kear, B. P. 2007. Taxonomic Clarification of the Australian Elasmosaurid Genus Eromangasaurus, with Reference to Other Austral Elasmosaur Taxa. Memoirs of the Queensland Museum. 27 (1): 241-246.