Kostní fragmenty předních končetin tyranosaura vykazují rozměrné plochy pro uchycení svalů, což dokládá, že rozhodně nešlo o pouhé neužitečné přívěsky. Podle propočtů tak byl jen populární dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii) asi 3,5krát silnější než lidský biceps (co je to však proti schopnostem tyranosauřích čelistních svalů). Celá paže zřejmě dokázala zvednout závaží o hmotnosti kolem 200 kilogramů, ačkoliv v tomto případě jde pouze o přibližný odhad. Na poměry mohutnosti teropoda jsou to slabé výsledky, ale přece jenom dostatečné k tomu, aby se pro přední končetiny našlo využití. A jaké bylo? Rozhodně nešlo o prostředek zbrždění pádu při rychlém pohybu. Již v roce 1906 zmiňovaný H. F. Osborn navrhl, že samci tyranosaurů mohli své paže používat například pro „přidržovaní“ samic v průběhu kopulace.[6] Další hypotéza vysvětlovala jejich význam jako pomůcku při vstávání ze země po odpočinku.[7] Mezi nejvíce favorizovaná vysvětlení pak patří to, které v pažích spatřuje jakési háky pro přidržení zmítající se kořisti. Je jisté, že krátké přední končetiny nemohly sloužit při lovu, ve kterém se uplatnily pouze zadní končetiny a hlava s mohutnými čelistmi. Je ale možné, že zraněnou a částečně znehybněnou kořist již dravý dinosaurus mohl krátkýma, ale poměrně mohutnýma rukama přidržet přímo pod sebou. Na druhou stranu je ale pravda, že i v tomto případě zde byl nepříjemný limit funkčnosti v podobě přílišné krátkosti paží – ty se dokonce nedotýkaly ani sebe navzájem a nedosáhly ani k tlamě dinosaura. Jejich hybnost byla také velmi omezena, ramenní i loketní kloub umožňovaly rozsah pohybu pouze v rámci 40 až 45°, což je mnohem méně než u většiny jiných teropodů nebo člověka (kde je to dokonce 360° v ramenní rotaci a 165° v loketním rozsahu). V roce 2001 publikoval Kenneth Carpenter a Matt Smith studii, ve které poprvé vyslovili odborné mínění, že přední končetiny tyranosaura byly ve skutečnosti plně funkční a nejspíš i běžně používané (zároveň pak polemizovali s názorem, že T. rex byl pouze mrchožrout).[8] Až v letošním roce se ale konečně dostalo i na podrobný průzkum kostry pravé přední končetiny Sue, a to za pomoci moderních zobrazovacích technologií (zejména pak synchrotronu).
Přední končetina Sue byla odmontována přímo z vystaveného exponátu v chicagském Field Museum dne 6. října, 12. října byla potom k exponátu vrácena. Carmen Sorianová z Argonne National Laboratory v Lemontu (stát Illinois) je specialistkou na výzkum fosilního hmyzu, uvězněného v jantaru. Nyní zkoumala podrobnou strukturu kostí Sue a zjistila, že přinejmenším tento jedinec své ruce v průběhu života příliš nepoužíval. K tomuto závěru Sorianovou vedla podoba vnitřní struktury kosti, která vykazuje množství dutin, nezaplněných novější kostní hmotou. Podle vědkyně se jedná o běžný indikátor těch částí kosterního aparátu, které nejsou živočichem příliš intenzivně využívány. Výzkum probíhal za pomoci již zmíněného synchrotronu, nákladného zařízení, které dokáže zobrazit i jednotlivé buňky a analyzovat tak velmi detailně tkáně žijících i vyhynulých organismů. V rámci nového výzkumu bylo opětovně potvrzeno, že na pravé přední končetině Sue došlo v průběhu jejího života k významnému poškození svalové i kostní tkáně, zřejmě v důsledku zranění při boji s kořistí nebo v rámci projevu jakési neznámé kostní nemoci. Zatím nebyly publikovány přesnější a detailní výsledky tohoto výzkumu, takže jakékoliv závěry jsou dosud jen předběžné. Výzkum nicméně poněkud mírní nadšení z posledních dvou desetiletí, které vědci projevili pro myšlenku aktivního využívání tyranosauřích předních končetin. Zdá se totiž, že přinejmenším Sue své „ruce“ skutečně příliš nevyužívala. Možná má dokonce pravdu John Hutchinson z britské Royal Veterinary College, který se paleobiologií tyranosauridů ve svém výzkumu zabýval již dříve, a který v současnosti zastává názor, že druh T. rex své relativně drobné pracky postupně přestal používat, takže se opravdu proměnily jen v jakési nepotřebné (byť možná občas trochu užitečné) přívěsky. Objevil se také názor, že pokud by tyranosauři nevyhynuli na samotném konci křídy, možná by za několik desítek tisíc generací přišli o své přední končetiny úplně (snad by z nich zbyly jakési pahýly, viditelné jen jako vyboulenina na jejich kůži). S jistotou už to ale nejspíš nikdy vědět nebudeme. Co naopak díky novému výzkumu možná budeme znát, je podoba cévního systému a svalových úponů v tyranosauřích rukách.
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English summary: Tyrannosaurus rex probably didn’t use its front limbs very often, although they were not just useless appendages.
Odkazy:
http://www.columbiachronicle.com/metro/article_e64d3cc4-9282-11e6-a155-87c874a876bb.html
http://www.laboratoryequipment.com/news/2016/10/t-rex-x-ray-scans-tackle-mystery-tiny-dinosaur-arms
http://www.fieldmuseum.org/science/blog/sue-lends-hand
———
[1] Osborn, H. F. (1905). „Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs“. Bulletin of the AMNH. New York City: American Museum of Natural History. 21 (14): 259–265. hdl:2246/1464.
[2] Osborn, H. F. (1917). „Skeletal adaptations of Ornitholestes, Struthiomimus, Tyrannosaurus“. Bulletin of the American Museum of Natural History. New York City: American Museum of Natural History. 35 (43): 733–771.
[3] Lambe, L. M. (1914). „On a new genus and species of carnivorous dinosaur from the Belly River Formation of Alberta, with a description of the skull of Stephanosaurus marginatus from the same horizon“. Ottawa Naturalist. 27: 129–135.
[4] Horner, John R.; Lessem, Don (1993). The complete T. rex. New York City: Simon & Schuster. ISBN 0-671-74185-3.
[5] Brochu, C. R. (2003). „Osteology of Tyrannosaurus rex: insights from a nearly complete skeleton and high-resolution computed tomographic analysis of the skull“. Society of Vertebrate Paleontology Memoirs. 7: 1–138. doi:10.2307/3889334
[6] Osborn, Henry Fairfield; Brown, Barnum (1906). „Tyrannosaurus, Upper Cretaceous carnivorous dinosaur“. Bulletin of the AMNH. New York City: American Museum of Natural History. 22 (16): 281–296.
[7] Newman, B. H. (1970). „Stance and gait in the flesh-eating Tyrannosaurus„. Biological Journal of the Linnean Society. 2 (2): 119–123. doi:10.1111/j.1095-8312.1970.tb01707.x
[8] Carpenter, Kenneth; Smith, Matt (2001). „Forelimb Osteology and Biomechanics of Tyrannosaurus rex„. In Tanke, Darren; Carpenter, Kenneth. Mesozoic vertebrate life. Bloomington: Indiana University Press. str. 90–116. ISBN 0-253-33907-3.
Diskuze:
proč?
Pája Vašků,2016-11-08 19:49:37
To je zajímavá otázka, pane Vladimíre. A na tu Vám mám odpověděť, nebo to byla pouze řečnická otázka? :D
Podle mojí teorie měnil T. rex během svého růstu potravní návyky, způsob pohybu a pozice těla a měnily se jeho proporce a rovnováha. Mladé kusy mohli mít proporčně přední končetiny větší a mohli je zapojit i do získávání potravy. Staré kusy se podle mojí teorie pohybovali pomalu, žrali mršiny od kterých odehnali konkurenci. Přední část těla měli pak hmotnější a těžiště se přesouvalo dopředu, což zatěžovalo zadní končetiny a proto kompenzoval postupně zastavený růst předních končetin, včetně celého ramenního pletence, během dospívání. Nejvíc přední končetiny mohli třeba používat po líhnutí a během časných let růstu. Ale to jsou vše pouze moje spekulace.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce