Ilustrační obrázek, Ellyn, Licence CC BY 2.0.

Předpokládá se, že i přes rostoucí odpor proti fyzickým trestům při výchově dítěte, je stále aplikuje jako disciplinární metodu více než polovina rodičů v USA. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří mezi deset zemí EU, kde fyzické tresty nejsou zakázané, bude jich v ČR ještě více.  Více než tři čtvrtiny rodičů totiž pohlavek či plácnutí, schvaluje. Jedna skupina expertů ale upozorňuje na to, že fyzické tresty používané při výchově, můžou u dětí vyvolat emoční a behaviorální problémy. Další zase tvrdí, že výzkum v této problematice je velice složitý a z výsledků nelze vyvodit jednoznačné závěry.

Elizabeth Gershoff, University of Texas at Austin.

Vědci Elizabeth Gershoff z University of Texas v Astinu a Andrew Grogan-Kaylor z University of Michagan vyhodnotili  75 publikovaných studií, které se zabývají vztahem mezi „výpraskem“ od rodičů a behaviorálním, emocionálním, kognitivním a fyzickým vývojem u takto trestaných dětí. Zjistili, že na 13 ze 17 dětí fyzické násilí zanechalo negativní následky, včetně zvýšené agrese a behaviorálních a duševních problémů. Také u nich bylo pozorováno snížení kognitivních schopností a nízké sebevědomí.

“Smutek” od Marco Nedermejer, Licence CC BY 2.0.

Analyzovat výsledky jednotlivých studií nebylo jednoduché. Gershoff a Grogan –Kaylor se proto zaměřili zejména na dvě věci, které studie obecně vykazovaly. První z nich byla, že studie řešily pouze fyzické tresty obecně, bez rozlišení způsobu provedení (fyzické tresty zahrnují mimo jiné bití různými předměty, mačkání, štípaní atd.), který markantně zvyšuje výskyt rizik spojených s trestáním.  Druhou vykazovanou vlastností bylo, že fyzické trestání se zkoumalo pouze z krátkodobého hlediska bez rozlišení příčiny a následku z dlouhodobého pohledu. Například u desetiletých dětí s projevy agrese bylo prokázáno častější fyzické trestání už v období, kdy byly batolaty, než u klidných dětí stejného věku, což ale mohlo být způsobeno tím, že již v tomto období byly trestány z důvodu jejich ze standardu vybočujícího chování.

Andrew Grogan-Kaylor, University of Michagan

Při konfrontaci s těmito problémy učinili vědci několik rozhodnutí.  Zaprvé omezili svou analýzu studií pouze na fyzické tresty bez použití jakéhokoliv náčiní. Zjistili, že i tyto tresty mají negativní důsledky. Zadruhé porovnali výsledky průřezových studií s dlouhodobými studiemi, které sledují dětské chování v průběhu času a mají lepší vypovídající hodnotu o příčině a následku. Gershoff and Gragan-Kaylor  zjistili, že fyzické tresty souvisí s negativními následky v obou typech studií, tudíž je posílen argument, že používání fyzických trestů při výchově je rizikové.

Graf znázorňuje zdali dotázaní byli či nebyli biti jako děti a co si myslí o vhodnosti použití fyzických trestů při výchově. (Zdroj: waitbutwhy.com )

Někteří vědci, ale nadále zůstávají vůči této teorii skeptičtí. Studie totiž naznačují například, že efekt domácích trestů může záviset na okolnostech, kvůli kterým k němu došlo. Ani v jednom typu studie nebyla zjištěna přímá souvislost mezi fyzickými tresty a poruchami duševního zdraví u dětí, které byly vystaveny fyzickým trestům méně než jednou či dvakrát za měsíc. Další studie poukázala na to, že fyzické tresty mají větší negativní dopad na děti v předškolním věku než u školou povinných, či adolescentů.

Z toho vyplývá, že tvrzení o nebezpečnosti fyzických trestů jako takových je velice zjednodušené. „Bylo by velice nezodpovědné vyjádřit se v této otázce jednoznačně pro nebo proti“, říká Christopher Ferguson, psycholog na Statsom University in Florida.

Nyní klasická otázka o vejci a slepici

Používají rodiče fyzické tresty z důvodu toho, jak děti jednají, nebo dětské jednání je ovlivněno tím, že jsou vystavené fyzickým trestům? Nebo obojí? Ferguson analyzoval výsledky „2013 meta-studie“ tak, že zohlednil chování dětí ze studie ještě předtím, než do ní byly zařazeny a přišel na to, že souvislost mezi vztahem fyzických trestů a duševním zdravím dítěte byla o hodně menší, než studie vykazovala. Další ukázkou nutnosti opatrné  interpretace dat a statistik, je  studie psychologa Roberta Larzelere a jeho kolegů z Oklahoma State University, kteří uveřejnili v roce 2010 studii, ze které vyplývá, že zázemí a psychoterapie mají stejně silný vliv na negativní chování dětí jako fyzické tresty.  Ale opět jako v předchozím případě, pokud se zohlední chování dětí ještě v době před studií, spojení mezi těmito vlivy vymizí.

Šťastná rodina od Arentas. Licence CC BY 2.0.

Nicméně, stále mnoho individuálních studií při sledování chování dětí prokazuje vztah mezi fyzickými tresty a negativními následky. A tak Gershoff říká, že navzdory vleklým kontroverzním debatám, by zodpovědní rodiče neměli na svých dětech vykonávat fyzické tresty. Její slova znějí: „Nadále se pokračuje ve studiích, které predikují negativní změny v chování v důsledků používání fyzických trestů, ale ani jedna z nich neříká nic o tom, že by fyzické tresty dětské chování pomohly zlepšit.“

Jinými slovy, nemáme sebemenší důkaz o tom, že fyzické tresty reálně pomáhají dětem stát se lepšími či přizpůsobivějšími. Hodně důkazů však napovídá tomu, že by mohly škodit. Tak proč riskovat?

Literatura

Scientific American Mind, 09-10/2016