Alain Thébault

Není to tak dávno, co jsme si ani nedovedli představit dobu, kdy budeme chodit po ulici a mluvit do krabiček u ucha. Nebo auta jezdící po silnici bez řidiče. Nyní to vypadá, že se začneme setkávat i s čluny bez posádky. Nejnovější vizi svých futuristických lodiček tvůrci pojmenovali „mořskými bublinami“. Při plavbě se jim bude kabina s cestujícími zvedat nad hladinu. I když plavidla na obrázcích dojem aerodynamicky moc nevyvolávají, opak je pravdou. Pod vodou budou mít ukryta křídla, která jim dovolí být rychlejší, než konkurence v podobě člunů klasické koncepce a nebudou dělat hluk.

A jeho slavná Hydroptère. (Kredit: Jnavas2, Wikipedia, CC BY-SA 3.0)

Za konceptem bublinových taxíků údajně stojí dcerka Alaina Thébaulta. Jednou se totiž zeptala: „To je hezké, tatínku, že nosíš domů poháry, ale co uděláš pro nás?“  Rozmluva Thébaulta přivedla k tomu, že si uvědomil, co nás trápí všechny - rostoucí počty plechových miláčků na ulicích a s tím komplikace když se potřebujeme přepravit z bodu A do bodu B. Nejen, že to chce nervy ze železa, ale i času jako za dob koňských povozů. 
Štěstím bylo, že koníčkem Alaina Thébaulta je dělání rychlostních rekordů. Na něčem, co nám laikům už ani jako plachetnice ani nepřipadá, pokořil i plachtařskou „rychlost zvuku“. Tak mořští vlci vyznávající pohyb jen silou větru, říkají hranici padesáti uzlům.

Thébaultova sbírka pohárů je tak rozsáhlá proto, že umně využívá takzvaných lyžin. Není to přitom nic tak originálního. Jedna loď s takovým zařízením pod hladinou a jménem Monitor, brázdila hladinu již v roce1957! Teprve ale až když se svět stal uspěchanějším, ukázal tento vynález své přednosti. Na dálkové plavbě přes Atlantik v roce 1979 s ním Paul Ricard na svém trimaranu překonal tehdejší rychlostní rekord škuneru Atlantik. Od té doby okřídlená plavidla lámou rychlostní rekordy jeden za druhým.   
K nápadu okřídlených taxíků nemusel Thébault chodit daleko. Je totiž se svým kamarádem Erikem Tabarlym, stavitelem slavné Hydroptéry. Neobvyklého tělesa o délce 20 metrů s kabinou z uhlíkových vláken, která se při rychlosti větru 20 kilometrů v hodině vznáší pět metrů nad hladinou. Svého času bořila rekordy jak na běžícím páse. I ten na jednu míli i na 500 metrů, kdy oněch bájných 50 námořních mil v hodině (93 km/h) hravě strčila do kapsy. Jak se s Hydroptérou „létá“ ukazuje následující video:

Pochopitelně, že oněch francouzských „hydroptérových“ 51,36 uzlů, již také padlo. Momentálním světovým držitelem rychlostního rekordu je již Britský plachtař Paul Larsen  s lodí Vestas Sailrocket 2.  Monstrum, na němž se prohání rychlostí 65.45 uzlů ukazuje připojené video.

Slovensko má flotilu tří lodí Meteor opatřených křídly.

Pravdou je, že k plachetnicím se křídla dostala až jaksi oklikou. Za první pasažérskou loď je považována ta, která vzešla z prken techniků a výzkumu prováděného v Německu za války. Ve Švýcarsku po válce podle těchto plánů firma Supramar postavila loď pro 32 pasažérů. Vzmohla se na 35 uzlů ale neujala se a po čase se na ní zapomnělo.Zapomenout jsme spíš u těchto výtvorů ale měli na používaný a zlidovělý pojem lyžiny. Ve skutečnosti to jsou křídla. Stejná křídla, jako mají letadla. Také využívají vztlak, ale protože voda má vyšší hustotu, tak úměrně k tomu stačí, aby křídla byla doslova trpasličí.

Na pravidelné lince vás rychlolodě za 26 až 29 eur dopraví z Bratislavy do Vídně a zase zpět.

Nejblíže vychytávku lodí s křídly můžeme spatřit na Dunaji. Právě křídla jsou tím, co dovoluje Slovenské plavbě si do reklamních letáku psát: „Poskytujeme  nejrychlejší pravidelnou linku lodní dopravy mezi Bratislavou a Vídní“. Provozují totiž tři sovětské Rakety, respektive jejich o něco málo novější modifikace, kterým se říká Meteory. Na nezájem o plavbu s nimi si stěžovat nemohou. Právě Rakety jsou považovány za první komerčně úspěšné motorové okřídlené rychlolodě pro dopravu pasažérů. Jejich kolébkou je loděnice Krasnoje Sormovo. Rychlolodě provozované společností Slovenská plavba a přístavy, jsou z duralu, dlouhé 34,5 m, široké 9,5 m. Dvoutunové pohonné ústrojí s 2200 koňmi spotřebuje za hodinu okolo 140 kg nafty. Lodi uděluje maximální rychlost 74 km/hod. V případě nutnosti 112 cestujících může být z Vídně v Bratislavě ani ne za hodinu. Běžná cestovní rychlost Raket bývá okolo 60 km/h.

Video:  Danube Cruises Vienna - Bratislava by hydrofoil

Autonomní palubní lodivod SeaBubbles by měl volajícího identifikovat, lokalizovat a nejbližší „taxi“ na trase se pro něj zastavit. Kredit: SeaBubble

S nástupem SeaBubbles se křídla od velkých motorových lodí a obřích plachetnic, dostávají i k „prckům“. Thébaultovy bubliny totiž budou maximálně pro čtyři cestující. Novinkou je i to, že zatímco Rakety vyžadují 5 členů posádky a vratké plachetnice zvládnou jen ti nejzkušenější z nejzkušenějších, bubliny budou pro širokou veřejnost. Budou se řídit samy. Pohánět je budou elektromotory. Cestovní rychlost má být okolo 48 km/h.

Odborníci na budování dopravních sítí velkoměst si myslí, že Thébaultův nápad má velkou šanci se ujmout. Jednak proto, že z bublin nebude hrozit vytékání oleje a přitom budou rychlé. Dobrým tahem je, že služba má být poskytována na principu, který od roku 2009 úspěšně bere „chleba“ klasickým taxikářům. Jde o  fenomén, kterému se říká „uberifikace“. Podle firmy Uber, která s tím začala. Spotřebitelům s chytrým telefonem dovoluje zadávat žádost o přepravu, tak, že se dostává přímo k řidičům zapojeným do sítě. Nemusí přitom jít o profi taxikáře, ale zapojit se mohou i řidiči soukromých aut. Uberifikace se prosadila už v 58 zemích a šetří kapsu cestujícím ve více  než 300 městech po celém světě. SeaBubbles mohou být zcela autonomní, jako již jsou auta bez řidiče. Při čekání na pasažéra si samy podle potřeby budou zajíždět do dobíjecí dokovací stanice.

V mezičase zakázek si to podle potřeby bubliny namíří do nabíjecích dokovacích stanic. Kredit: SeaBubble

Jachtař Alain Thébault spolu s Andersem Bringdalem, námořníkem a surfařem založili společnost SeaBubbles před několika měsíci a již disponují kapitálem ve výši 500 000 dolarů. Příští rok to má být o milion více. Mezi jejich podporovatele a sponzory se již zařadily kapitálově silné společnosti jakou je například Parrot (výrobce dronů), společnost Partech Ventures a přispívat začal i francouzský vládní BPI fond. Pytel se zájemci o sériovou výrobu se má roztrhnout příští rok v létě, kdy ukážou, jak jejich taxíky brázdí Sénu během veletrhu CES. Na této globální technologické akci si dávají dostaveníčko společnosti z oblasti spotřebních technologií celého světa. Akce je považována za největší událost svého druhu na níž se předvádějí inovace ve skutečném provedení a na základě nich se dojednávají mnohamilionové kontrakty. Pravě zde hodlají novátoři předvést své výtvory v akci. Nebývá zvykem ohlašovat účast na veletrhu a chlubit se něčím nedokonalým co jde okoukat a vylepšit. Proto se mnozí kloní k názoru, že první flotilu dvanácti „létajících vodních elektro-taxíků“ připravovaných pro veletrh CES, budou brzo následovat další. I proto, že jejich zavádění by uvítali jak ekologové, tak ti, co mají na starost stav vodních kanálů. Nejde tu o nulové emise (jak se u aut na baterky rádo skloňuje) ale o to, že klasické čluny při stejných rychlostech dělají velké vlny a tak mnohem více devastují a erodují říční břehy a to i se vším, co na nich žije.    

Bonus: Deset nejrychlejších lodí světa: