Čmelák ( Bombus terrestris ). Kredit: Spacebirdy / CC-BY-SA-3.0.

Co jsou kognitivní funkce?

Jejich prostřednictvím vnímáme svět. Reagujeme na to, co se kolem nás děje a díky jim zvládáme řešit úkoly, které před nás život staví. Do češtiny se někdy překládají jako  poznávací funkce. Považují se, ne-li za hlavní, tak za jednu z hlavních oblastí psychiky. Není proto divu, že se vědci už dlouho snaží přijít na jejich sídlo. Žádné centrum se jim ale najít nepodařilo. Jakoby si evoluce ověřila, že když je potřeba řešit věci efektivně, než něco svěřit nějakému ministerstvu, je lepší to nechat na místní samosprávě. A tak nejspíš právě proto i s pomocí magnetické rezonance, místo nějakého hlavního stanu, nacházejí neurologové jen řadu lokalit rozesetých po všech koutech mozku.

Profesor Lars Chittka, psycholog na Queen Mary University, London a vedoucí výzkumného kolektivu.

Zpočátku jsme kognitivitu pokládali za výsadu pána tvorstva a řadou testů jsme ji ověřovali na našich ratolestech. Někoho pak napadlo testy na dětskou chytristiku, nechat řešit zvířata a to se nemělo stát.  V některých paměťových testech nejen, že jsou na tom šimpanzi lépe než děti, ale hravě strčí do kapsy i nás, dospělé.   Pak se ukázalo, že si v těchto testech obstojně vedou i pernatci, zvláště ti z Nové Kaledonie. Korunu všemu ale nyní nasadili čmeláci. Není to ale tak nepochopitelné, jak se to rádo presentuje. Jednoduše proto, že všichni se potřebují nějak živit a neustále se měnící podmínky prostředí nutí k myšlení nejen některé, ale všechny tvory. Proto by nás nemělo posadit na sedací hrboly, že i hmyzáci zvládají řešit problémy, se kterými se nikdy setkat nemohli a že si jsou také schopni úspěšnou strategii zapamatovat a vědomosti předat.

Zvětšit obrázek

Těžkotonážní opylovači nemají problém se naučit vytahovat si umělé květy z pod skla a poté to učit své kolegy.
Kredirt: Olli J. Loukola,  Queen Mary University of London, Department of Biological and Experimental Psychology.

Z testů na kognitivitu, kterými se zjišťuje jestli děti v oblasti vývoje psychiky nějak nezaostávají, patří mezi nejoblíbenější ten  „provázkový“. Rozumí se tím ale i ty, kde místo tahání za nitku je potřeba manipulovat s páčkou, aby se tím dosáhlo něčeho libého, nejčastěji otevření cesty k pamlsku.

Výzkumníci z Queen Mary University of London tento test také použili. Z výsledků studie, které nyní zveřejnili vyplynulo, že vymýšlení novátorských postupů není cizí ani čmelákům. Také zvládli tahat  za šňůrku, když jim to umožnilo smočit si sosák v sladké dírce. Samo o sobě by to až tak zajímavý poznatek nebyl, kdyby si nebyli schopni nabytou vědomost také předávat! S klidným svědomím se prý nyní dá prohlásit, že to, co považujeme za kulturu, mají i čmeláci. Stejně jako my, si školením úspěšnou strategii v rámci kolonie předávají a znalost tak dokážou šířit i z kolonie na kolonii a z generace na generaci.

Některé dovednosti se v kolektivu šíří rychle. Osvojit si, jak snadno přijít k lizu, zabralo čmelákům zhruba tolik času, jako tři dvouhodinové přestávky v jednání parlamentu.

Pokud byste si chtěli ověřit, jak k těmto odvážným závěrům čmelaři došli, budete potřebovat kus plexiskla, modrá kolečka s dolíčkem, cukr a  provázek. Imitace květů se umístí pod průhledný stoleček. Ten ale musí mít tak krátké nožičky, aby se pod něj čmeldové nedokázali vmáčknout. Aby pro ně existoval jen jediný způsob, jak se dostat k cukrové vodě - vytažení si květu z pod desky za vyčnívající motouzek. Pak už stačí jen pochytat čmeláky a začít pokusničit. Mělo by vyjít, že ze stovky zhruba dva se (bez jakéhokoliv napovídání), naučí pamlsek vytahovat.

V jiném pokusu, kdy z nezkušených uděláte diváky a necháte je koukat, jak si jejich staří mazáci s úkolem poradili a za odměnu se cpou, by to mělo dopadnout následovně. Když nováčci prošlí teoretickým školením dostanou  šanci, fígl s provázkem začnou praktikovat už ne jen dva ze sta, ale zvládne jich to úspěšně více než 60 %. Pokud jsou i jinde čmeláci stejně chytří, jako ti kteří opustili EU, pak by se nabyté poznatky měly úspěšně šířit ve většině kolonií. Pokus za „kanálem“ ukázal i něco  pro nás ne zrovna moc lichotivého. A sice, že k předávání tradic, žádná moc velká inteligence netřeba.

Závěr

Úspěch jiných si podvědomě spojujeme s inteligencí a vysokým IQ. Jak ale vidno, stejně tak dobře to může být výsledek primitivismu, za nímž stojí extrémně jednoduchý nervový obvod.  

Video: Hints of tool use, culture seen in bumblebees (Science magazine)


Literatura

S. Alem et al . 2016. Associative Mechanisms Allow for Social Learning and Cultural Transmission of String Pulling in an Insect. PLoS Biol 14 (10): e1002564; doi: 10,1371 / journal.pbio.1002564