Červený obr s plazmovým dělem. Kredit: NASA, ESA, and A. Feild (STScI).

Pokud jste si náhodou ještě mysleli, že ve vesmíru není možné úplně všechno, tak jste neviděli systém V Hydrae. Stručně řečeno, je to unikát. Naprosto podivuhodného jevu si všiml starý dobrý Hubbleův vesmírný dalekohled. Překvapení astronomové objevili hvězdný systém s umírajícím obrem, který odpaluje extrémně žhavé plazmové střely s hmotou asi dvojnásobku Marsu a teplotou dvojnásobku teploty na povrchu Slunce. Střely se řítí vesmírem tak rychle, že by vzdálenost mezí Zemí a Měsícem překonaly za půlhodinu.

Raghvendra Sahai (vpravo). Kredit: B. G. Andersson

Hvězdný systém V Hydrae, o němž je řeč, je od nás vzdálený 1 200 světelných let. Plazmové střely v systému odpaluje červený obr, který je už na konci své hvězdné kariéry. Šéf výzkumného týmu Raghvendra Sahai z Laboratoře tryskového pohonu NASA v kalifornské Pasadeně se svými kolegy odhaduje, že obr už přišel zhruba o polovinu své původní hmoty. Jak se říká, každá legrace něco stojí. 

Asi nemusíme pochybovat, že červený obr vystřelující kusy plazmatu velikosti planet, své objevitele šokoval. Jak ale něco takového mohlo vzniknout? Sahai a spol. to tipují na hvězdného partnera, který není vidět, ale přitom nejspíš hraje v odpalování klíčovou roli. Podle téhle teorie se společník kolem červeného obra pohybuje na eliptické dráze a každých 8,5 let se dostane do bezprostřední blízkosti umírající hvězdy. A děje se to už asi 400 let. Jakmile pronikne do svrchních vrstev atmosféry obra, tak z ní vytrhne pořádně velký kus. Takto získaný materiál začne pořádnou rychlostí rotovat v akrečním disku kolem hvězdného společníka, z nehož se stane odpalovací rampa pro nesmírně rychlé plazmové střely. Pozoruhodné je, že tahle odpalovací rampa neodpaluje plazma vždy stejným směrem. Viníkem je zřejmě kolísání akrečního disku, který je ale celkově velmi stabilní, když zvládne vystřelovat tak velké objemy plazmatu stovky let.

Kompletní scénář odpalování plazmových střel v systému V Hydrae. Kredit: NASA

V soustavě V Hydrae vlastně pozorujeme zrod planetární mlhoviny, i když poněkud extrémního ražení. Je to vůbec poprvé, co něco podobného vidíme přímo v akci. Vystřelované plazma zřejmě vykreslí krásnou planetární mlhovinu, která vznikne kolem bývalého červeného obra. Podle Sahaie máme velké štěstí, protože takové dramatické jevy se zřejmě odehrávají jenom pár století, a pak show skončí. V časových měřítcích vesmíru je to jenom takový mžik, ale my jsme se teď stali jeho svědky.

Stavba spektrografu STIS. Kredit: NASA.

Badatelé pozorovali systém V Hydrae se spektrografem Space Telescope Imaging Spectrograph (STIS) na Hubbleově vesmírném dalekohledu vlastně docela dlouho. Nejprve v letech 2002 až 2004, a pak v letech 2011 až 2013. Ze získaných dat zmapovali pohyb vystřeleného plazmatu. Vystopovali je až ve vzdálenosti 60 miliard kilometrů od červeného obra, což je zhruba osminásobek vzdálenosti Kuiperova pásu od Slunce ve Sluneční soustavě. Jak se plazmové střely vzdalují dál a dál od červeného obra, tak postupně chladnou a přestávají být zřetelné v oblasti viditelného záření. Pozorování na submilimetrových vlnových délkách se soustavou Submillimeter Array na Havaji z roku 2004 ale odhalila v okolí V Hydrae zvláštní zamotané struktury, které podle všeho jsou pozůstatkem plazmových střel, odpálených červeným obrem asi před 400 lety.

Sahai a jeho tým hodlají podivuhodný systém V Hydrae i nadále sledovat Hubbleovým vesmírným dalekohledem. Svoji zatím poslední plazmovou střelu odpálil v roce 2011. Také by rádi nasadili chilskou soustavu ALMA, se kterou v systému prostudují vychladlé kusy plazmatu na milimetrových vlnových délkách. 


Literatura
NASA's Goddard Space Flight Center 6. 10. 2016.