Protex Ultra No nekupte to: „Klinicky prověřené mýdlo, které poskytuje maximální každodenní ochranu aktivním osobám. Ničí 99% bakterií. Vytváří ochrannou vrstvu.“ Jedno z mnoha antibakteriálních mýdel na našem trhu s účinnou látkou Triclocarban.

Když už zaspali ti, co jsou placeni za to, aby dbali na obecné zdraví, nezbývá nám, než abychom se sami začali chovat s rozmyslem. Tentokrát to bude ještě těžší, protože zaspal i úřad mající v náplni práce potírat klamavou reklamu. A tak všichni, co byli vychovaní k pravdě a důvěře v autoritu, se budou muset nejdříve zbavit představy, že ve veřejných zdravotnických zařízeních, která slouží k zabezpečování léčiv, by nemohli uvádět něco, co by nebyla pravda.  A nebo by to aspoň nemohli dávat písemně, černé na bílém. Mohli!

Pozadu v nabídce produktů s TCS nezůstávají ani velkoobchody, jakým je TESCO

Začalo to nenápadně už v roce 1969, krátce po objevu látky TCS. Mělo jít jen o pesticid na ochranu vlhkem ohrožených plodin a tak byla také látka triclosan (česky někdy triklosan) registrována. Zpomaluje nebo zastavuje růst bakterií, hub a plísní a tak si postupně našla cestu většího odbytu i jako přísady do čistících prostředků. Nyní už TCS, TCC a jejich analogy jsou údajně v polovině mýdel, která jsou na trhu. Nejen to, obsahují je i zubní pasty, holicí krémy, ústní vody, čisticí prostředky. Mnohde se jimi napouští ponožky, ložní prádlo, hračky i pytle na odpadky i takzvaně antialergické polštáře. I tam se za protiplísňovým přípravkem schovává TCS.

Otázka rizika negativních dopadů na naše zdraví začala být více než aktuální. Svědčí o tom i zjišťované koncentrace těchto látek v odpadních vodách. Kosmetický průmysl se stal pro výrobce těchto látek už větším odbytištěm, než původně zamýšlené  zemědělství. V čistírnách odpadních vod se triclosan vyskytuje v koncentracích vyšších než 10 µg.l-1. V povrchových vodách pak až 6,75 µg.l-1. Podobné to je i příbuzných látek, jakým je triclocarban. Obě látky už mnohde v povážlivém množství obsahují i tkáně ryb. A nejspíš ne jen tkáně šupináčů. Proč? Protože metylované molekuly těchto látek jsou mnohem stabilnější a navíc jsou ještě lipofilní, takže jsou ochotné k bioakumulaci.

Počáteční obliba těchto látek pramenila z toho, že se u nich neprokázala karcinogenita ani teratogenita. Jenže to se postupně mění. Výzkumníci už asi deset let hází na stěnu výrobců hrách v podobě závěrečných zpráv v nichž se je snaží informovat o tom, že pokusným savcům tyto látky škodí a narušují jim kde co, včetně reprodukce. A že nejspíš tak činí i savcům kteří v pokusu nejsou.

Lékárnou nabízený KITO-Z, což má být „šampón pro zdraví“ se uváděním triclosanu dokonce chlubí. Spolu s uvedením důvěryhodného výrobce ALTA CARE Laboratories to na kupujícího nutně musí působit, že takovou koupí drahého produktu přece nemůže prohloupit.

Nebude na škodu si připomenout poslední kapku, po níž už kauza antibakteriálních mýdel, ututlat nešla. Z pera jihokorejských autorů vedených S.A. Kimem, jsou výsledky pokusů, které  loni vydal časopis J. Antimicrob. Chemother. Nejdou interpretovat jinak, než že ve skutečnosti pro choroboplodné zárodky žádnou hrozbou nejsou. Pokusy s mytím rukou prováděli totiž podle rady Světové zdravotnické organizace. Podle jejího doporučení to má trvat minimálně 20 vteřin. Po tuto dobu v pokusu vystavovali výzkumníci vzorky nebezpečných bakteriálních kmenů (včetně Escherichia coli, Listeria monocytogenes a Salmonella enteritidis) na Petriho miskách roztoku s přípravkem triclosanu. Zkoušeli i dvě různé teploty:  22 stupňů a 40 stupňů Celsia. Výsledky pak porovnávali s přežíváním bacilů po téže koupeli v mýdle, ale bez antibakteriálního přípravku triclosan. A výsledek? Ani šestihodinové působení nemělo na přežívání bakterií prakticky žádný vliv. Teprve až po devíti hodinách začaly být rozdíly mezi oběma skupinami statisticky významné. Podobně dopadla i simulace naší očisty „v reálu“. Tu vědci zjišťovali na rukou dospělých dobrovolníků, kteří se zdrželi  používat antibakteriální mýdla po dobu jednoho týdne. Pak jim pokožku jejich rukou vystavili kontaktu s bakteriemi a následně je nechali si je umýt a to o celou polovinu delším časem, než doporučuje WHO.  Po půlminutové hygieně v antibakteriálním přípravku obsahujícím 0,3 % triclosanu, což je maximální koncentrace povolená v Evropské unii, Japonsku, Číně a Kanadě, byl výsledek stejně tristní, jako v tom prvním případě, kdy nechali triclosan působit na bakterie v misce. Oba pokusy nám nad slunce jasněji daly najevo, že tvrzení, tak často využívané v reklamě, že když si antibakteriálním přípravkem umyjeme ruce, že jsme před nákazou lépe chráněni, je ve skutečnosti jen zbožné přání.

Triclosan, také triklosan, neboli 5-chlor-2-(2,4-dichlorfenoxy)fenol. Pokusy na zvířatech prokázaly jeho neblahé působení na změny v hladinách testosteronu, estrogenu a hormonů štítné žlázy. Není důvod, proč by u člověka neměl mít obdobné neblahé dopady na neplodnost a nejspíš i rakovinu, ačkoliv se dlouho myslelo, že ta by měla být z kola venku.

Aby antimikrobiální mýdlo mělo v praxi signifikantní efekt na snížení nákazy, museli bychom si v umyvadle ruce umýt hned jakmile bychom přišli do práce a vydržet si je tam máčet celou pracovní dobu a ještě tam zůstat hodinu přesčas. Ani mýdla s tím nejvyšším povoleným obsahem triclosanu, antibakteriálními, za které se vydávají, vlastně nejsou. Zbývá ale ještě to, co ve skutečnosti jsou. A toho je požehnaně. U někoho látky TCS a TCC a jejich analogy vyvolávají  alergické reakce. To ale je jen prkotina proti tomu, co způsobují nenápadně, pomalu a dlouhou dobu skrytě. Snadno se totiž mění v dioxiny a ty i v nepatrných koncentracích působí jako hormonální buldozery, které toho v normálním chodu organismu zvládnou hodně pomršit.

V lázeňské lékárně nám doporučí i zubní pastu s triclosanem.

Nyní už nemluvíme jen o závěrech korejského týmu. Americký toxikolog Isaac Pessah z Center for Children’s Environmental Health and Disease Prevention při University of California, v časopisu Environmental Health Perspectives triclosan obvinil z ovlivňování dětských mozků. Zjistil, že se navazuje na speciální receptorové molekuly na povrchu buněk a v takto ošetřených buňkách pak dochází ke zvyšování hladiny vápenatých iontů. Přemíra vápníku mozkové neurony excituje až je „přebudí“. To ale znamená, že u kontaminace triclosanem  už nejde jen o to, že ze skokana volského  dělá žábu neschopnou se rozmnožit, ale že našim mladým ratolestem může ohrozit jejich zdravý duševní vývoj.

1. internetová lékárna s 400 výdejními místy v ČR, www.sleky.cz se nás snaží přesvědčit, že bez triklosanu se neobejde ani každodenní intimní hygiena žen.

Ani v Americe nebyla cesta k zákazu těchto látek jednoduchá. Na jeho zadrhávání se podepsalo, že odhad objemu ročně generovaného zisku (jen na mýdlech) je v USA odhadován na jednu miliardu dolarů (880 milionů eur, zhruba 24 miliard korun). Ať tak, či tak, federální zákaz vydala FDA až 40 (čtyřicet!) let poté, co agenturu o zhodnocení bezpečnosti přípravku triclosan včetně desítek dalších antiseptických složek, požádal Kongres. Neméně zarážející na této kauze je, že výsledky šetření vláda měla, ale že je uvolnila až po tříletém handrkování a hrozbě právních sporů, kterou připravovala skupina zastupovaná právničkou Mae Wu z Duke University, zaštítěnou Natural Resources Defense Council (NRDC).

Právnička Mae Wu. Její právní kroky s informováním veřejnosti na škodlivost všudypřítomného využití látek, jakým je triclosan a podporujících vznik škodlivých bakterií, poškozujících prospěšné střevní bakterie, zhoršujích nemocným jejich astma a zasahujících do hormonálních pochodů, přimělo nakonec agenturu FDA jednat. (Kredit: Duke Univ.)

Teprve až když se veřejnost začala bouřit, vyzvala autorita k tomu oprávněná (Americký úřad pro kontrolu léčiv) výrobce antibakteriálních mýdel k tomu, aby u svých produktů doložili, že výrobky jsou bezpečné a účinné. Dopadlo to, jak to muselo dopadnout. Průmysl a výrobci to splnit nemohli a tak buďto úřadu neposkytli žádné údaje, nebo z nich naopak vyplynulo, že chemické látky nejsou bezpečné, případně, že jsou neúčinné. To už FDA nemohla konat jinak a celkem devatenáct látek do mýdel, šamponů,… zakázala.  

Janet Woodcock, ředitelka Centra pro schvalování léčiv a výzkum při FDA: "Výrobci nám nedoložili žádný důkaz, že by jejich baktericidní prostřeky byly lepší než obyčejné mýdlo s vodou. Proto jsme devatenáct látek, které jsou nejčastější součástí antibakteriálních přípravků, na federální úrovni zakázali prodávat a distribuovat.“ (Kredit: FDA)

Vtírá se otázka, zda v Česku i na Slovensku nejsme s vědomím úřadů také klamáni. Jak jinak si vysvětlit fakt, že jinde již zakázané látky se u nás stále spotřebitelům vychvalují a v reklamách se dovoluje podsouvat jejich účinnost v „prevenci šíření choroboplodných zárodků“, kterou nemají? Nikdo u nás výrobce a prodejce nedonutil  upozorňovat na neblahé účinky těchto produktů, ačkoliv jimi páchají na zdraví zlo jako hormonální disruptory.

Nejspíš si zatím musíme sami pohlídat, zda při koupi mýdla, šamponu, pěny,… neplatíme také za prokazatelně škodlivé látky jakými TCS, TCC, Triclosan, Triclocarban a jim podobné antimikrobiální vylepšení, jsou. 
Bohužel ani tato opatrnost stačit nebude. Tam, kde neexistuje legislativní zákaz, tak si ti šikovnější výrobci kosmetiky stačili zmíněné látky před očima veřejnosti skrýt pod nic neříkající pojem „chlorované aromatické látky“. A ti ještě rafinovanější je zakuklili do étericky vemlouvavého pojmu „bifenylethery“.

Závěr

Všechny znalosti, za co lze látky TCS, TCC a jejich analogy schovat, nám také budou k ničemu. Ti ze všech distributorů nejfikanější, kteří už začali brzký pokles odbytu u těchto produktů tušit, nás už stejně doběhli. U zboží prostě „jen“ opomíjejí tyto látky uvádět. A tak to vypadá, že si i u nás musíme počkat než se najde nějaká Mae Wu, která s podporou informované veřejnosti přiměje instituce k pořádku a konat, co konat mají.