Test „UPSIT“ o kterém tu bude řeč, je nazván podle instituce, kde jej vymysleli (University of Pennsylvania Smell Identification Test). Mezi otorinolaryngology a psychiatry je už nějaký ten pátek znám. S jeho pomocí zjišťují funkci čichového centra (olfactory system). Potřebnosti k provedení testu jsou komerčně dostupné. V podstatě to je jen úzká desetistránková brožura. Při jejím čtení dostáváme úkoly a k jejich splnění nám stačí tužka. Z políčka s mikrokapslemi se počáráním uvolní nadprahové množství nějaké typické vůně a na nás je, zaškrtnout jednu ze čtyř nabízených možností. Například: Voní to jako citrón, ponožky, benzín, necítím nic. Na poslední, desáté straně si pak podle zaškrtaných políček spočítáme skóre. Pro věkovou hladinu a pohlaví by se jeho hodnota měla pohybovat v určitých mantinelech. Ženy jsou obecně na pachy citlivější, ale záleží u nich i na stádiu menstruačního cyklu. Mezní hodnoty normálu pro jednotlivé věkové kategorie byly odvozeny z výsledků získaných na několika tisících zdravých jedincích.
Člověk je na tom s čichem zhruba někde mezi motýlem a velrybou (ta necítí zhola nic). My bychom ale za mlada měli být schopni rozlišit asi 10 000 pachů. Ale ne všechny se nám všem jeví stejně. Jako třeba indol v psích exkrementech, někomu voní jako květiny. I když by se mohlo zdát, že vzhledem k nedokonalosti lidského čichu, jde o metodu značně primitivní, čemuž odpovídá i nevalný výsledek, opak je pravdou. Stavu mozku test odráží velmi seriózně a hlavně komplexně. Čich je totiž vývojově velmi starým smyslem. Jeho signály byly důležité z hlediska našeho přežití. Vnímání příjemných prožitků se i dnes stále plete i do takových záležitostí, jakým je třeba i rozmnožování. Z právě uvedeného by nás nemělo překvapit, že stav čichových center vypovídá rovněž o našich schopnostech se učit a také si pamatovat.
Pokud máme v pořádku čichový epitel, dostávají se od něj vzruchy prostřednictvím nervových drah do řady míst v mozku. Část vláken míří do mozkové kůry, část až do amygdaly. Z oblasti zvané primární čichová kůra se pak některé signály převádějí dále do hippokampu, hypothalamu a septum verum. A právě propojení s amygdalou a hippokampem dokládá vztah čichu k emocím a paměti. Jak i na sobě můžeme snadno zjistit, nečiní nám problém si vybavit nějakou vůni, kterou jsme cítili v časech, kdy jsme byli dětmi. Neurologové to vysvětlují sílou (pevností) čichových stop. Jsou ze všech senzorických vjemů, těmi nejvýraznějšími. Kdysi to rozhodovalo o našem přežití. Dodnes jsme si z těch pradávných dob, toho ještě hodně uchovali a náš čich odráží funkční stav mnoha důležitých mozkových lokalit.
Na letošní konferenci v Torontu, pořádané pod patronací Světové Alzheimerovy asociace, se dvě z přednášek věnovaly výsledkům několikaletého sledování zdravotního stavu osob. Ty na začátku prošly čichacím testem. První ze studií sledovala čtyři stovky seniorů. Jejich průměrný věk byl poměrně vysoký (80 let), ale všichni účastníci na tom byli s myšlením velmi dobře. Aktéři pocházeli z multietnické populace (z Manhattanu) a kromě testu na stav čichu, byl každý účastník také vyšetřen magnetickou rezonancí (MRI). Tou jim v hlavě změřili tloušťku entorhinálního kortexu. O mocnosti této vrstvy mozku se z výsledků pitev nebožtíků obecně soudí, že je Alzheimerovou nemocí výrazně decimována.
O čtyři roky později se u padesáti účastníků pokusu (12,6 procent) vyvinula demence. A téměř 20 procent účastníků vykazovalo známky výrazného úbytku poznávacích funkcí. Horší „pamatovák“, vzhledem k věku seniorů, nepřekvapuje. Překvapivé ale je, že nízké skóre čichacího testu s demencí a úbytkem soudnosti spolu významně korelovaly. Zato moderní metodou (magnetické rozonancí) zjišťěná tloušťka kortikální vrstvy, nikoli.
Z toho plyne jediné a sice, že podle nízkého UPSIT skóre se předpovědět úbytek kognitivních funkcí dá, ale z měření MRI, ne. Pochopitelně, že u osob, u nichž se již demence rozvinula, jsou výsledky čichacího testu, i rezonancí zjišťovaný úbytek mozkové hmoty, v souladu. Z této studie jednoznačně vyplynulo, že začneme-li přicházet o schopnost rozpoznat různé vůně, vypovídá to možné blížící se naší demenci víc, než kolik nám toho zjistí vyšetřením na tomografu.
Také druhá z přednášek se zabývala čichacím testem. A to u skupiny osob u nichž zjišťovali množství amyloidu v mozku. Amyloid je protein, který u nemocných Alzheimerovou chorobou tvoří plaky. V místě jejich vzniku odumírají celé mozkové okrsky a ruku v ruce s tím odchází do nenávratna i naše paměť. Přítomnost amyloidních plaků se od jistého stupně jejich velikosti, dá v mozku zjistit pozitronovou emisní tomografií (PET). A nebo se zjišťuje podle molekul proteinu přítomných v mozkomíšní tekutině. Na rozdíl od toho prvního zmiňovaného pokusu, byli tentokrát do pokusu zapojení senioři, o něco mladší. Jejich věkový průměr činil 71 let. I u nich se čichací test ukázal být slušně informovanou sudičkou. U seniorů se skórem menším než 35 byla třikrát větší pravděpodobnost razantního úpadku paměti, než u těch, kteří na začátku pokusu dosáhli skóre vyššího.
Současné metody jsou schopny detekovat Alzheimera až v jeho pozdějším stadiu, kdy už je mozek značně poškozen. Pozitronovou emisní tomografií sice zjistíme formování amyloidních plaků, někdy i několik let před klinickými příznaky nemoci, je to ale vyšetření drahé, časově náročné a nelze ho provádět plošně. O něco levněji lze přítomnost beta-amyloidu v mozku odhadnout podle přítomnosti jeho molekul v mozkomíšním moku. Jenže tento test není bez rizika. Jedinou cestou, jak se k tekutině dostat, je totiž lumbální punkce. Jak ale nyní na konferenci dvakrát zaznělo, docela dobře dokáže podat svědectví o stavu mozku i náš čich.
Závěr
Pokud ztrácíte čich, nemusí to ještě znamenat, že máte Alzheimera. Pokud si ale přestáváte pamatovat a ještě k tomu se nám přestane dařit určovat různé vůně, degenerativní onemocnění jako je Parkinsonova nemoc nebo Alzheimerova choroba jsou jednou z možných příčin a to dost pravděpodobnou. Význam by nový poznatek mohl mít u těch, kteří budou chtít vědět jak na tom jsou, aby své věci mohli uspořádat ještě než je mysl nadobro opustí. A také při hledání nových způsobů léčby, protože lékaři s předstihem dostanou "echo" s kým je záhodno něco zkusit dělat.
Literatura
Columbia University Medical Center "Both Odor Identification and Amyloid Status Predict Memory Decline in Older Adults", William Kreisl, et al. National Institute on Aging, grants R01AG17761 and R01AG041795
DPH zvyšuje riziko demence
Autor: Josef Pazdera (28.01.2015)
O myšiach, ultrazvuku a Alzheimerovi
Autor: Matej Čiernik (30.03.2015)
Pomohou nám červi s léčbou Alzheimera?
Autor: Alena Kadlecová (08.10.2015)
Rehabilitace zlého amyloidu
Autor: Josef Pazdera (07.06.2016)
Měď jako spouštěč demence
Autor: Josef Pazdera (11.07.2016)
Diskuze: