V roce 1997 začali vědci zkoumat ohromné pohřebiště o ploše 2,3 kilometru čtverečních (asi jako 280 fotbalových hřišť!), nacházející se u hranic kanadských provincií Alberty a Saskatchewanu nedaleko městečka Hilda. Fosilie zde objevil již roku 1959 paleontolog Wann Langston Jr., teprve o čtyři desetiletí později byl ale zahájen systematický výzkum. Paleontologům bylo brzy zřejmé, že toto tzv. „Hilda mega-bonebed“ patří k největším známým pohřebištím dinosaurů na světě. Tisíce fosilních kostí rohatého dinosaura druhu Centrosaurus apertus* zde leží poházené a promíchané, jako němí svědkové pradávné živelné katastrofy, která zahubila ohromné stádo těchto zajímavých ceratopsidů. V době před 76 miliony let se zde nacházela rozsáhlá záplavová nížina, která v dané době neležela daleko od břehů Velkého vnitrozemského moře, jež tehdy rozdělovalo budoucí severoamerickou pevninu na západní Laramidii a východní Appalačii. Zkameněliny dinosaurů a dalších živočichů tehdejších ekosystémů se uchovaly v sedimentech proslulých geologických souvrství z období pozdní křídy, jako jsou Dinosaur Park, Judith River, Two Medicine a další. Zmíněný objev, který byl vědecky zpracován a oznámen světu v roce 2010 v knize New Perspectives On Horned Dinosaurs (Indiana University Press), představuje jeden z prvních důkazů pro existenci ohromných stád ceratopsidů, čítajících ne desítky, ale stovky nebo dokonce tisíce jedinců. Ohromné „lůžko kostí“ se skládá ze čtrnácti menších lokalit s masovou akumulací kostí na celkové ploše 568 akrů a patří k několika ohromným pohřebištím tohoto druhu v Severní Americe. Nejdelší souvislý výchoz jílovce se zde táhne do úžasné délky asi 7 kilometrů (z toho zhruba 3,7 km je přímo viditelných). Masové úmrtí centrosaurů je přitom patrné na více místech v Albertě, což nasvědčuje katastrofě děsivých rozměrů a rozsahu. Centrosauři byli rohatí dinosauři průměrné velikosti (dospělá délka 6 metrů a hmotnost kolem 2,3 tuny) a sdíleli své ekosystémy s dalšími známými druhy dinosaurů, jako jsou hadrosauridiCorythosaurus casuarius a Parasaurolophus walkeri, ankylosauřiEuoplocephalus tutus a Panoplosaurus mirus nebo teropodi Dromaeosaurus albertensis a Gorgosaurus libratus. Právě velcí tyranosauridi, jako bylGorgosaurus a Daspletosaurus, mohli být významnými predátory těchto ceratopsidů, ačkoliv snad přednostně lovili méně „ozbrojené“ hadrosauridy. Vraťme se ale k záhadné katastrofě – co se před 76 miliony let na území dnešní jihovýchodní Alberty vlastně stalo?
Rekonstrukce dávného ekosystému ukazuje, že šlo o záplavovou nížinu v blízkosti pobřeží, podobnou dnešním tropickým zálivům (jako je Mexický záliv nebo část pobřeží Bangladéše). Nepochybně tu docházelo k častému výskytu silných tropických bouří a někdy i obřích hurikánů. Sedimentologický rozbor naznačuje, že horniny s fosiliemi tisíců centrosaurů byly uloženy naráz ve stejné době, což dokládá velmi drastický průběh katastrofy. Rovina v blízkosti moře byla zcela plochá, a tak nic nemohlo nebohé dinosaury zachránit před bouří, která vedla k rychlému zaplavení vnitrozemí až do vzdálenosti kolem 100 kilometrů. Voda přitom mohla vystoupat až do výšky asi 3,6 až 4,6 metru, pokud vycházíme ze situace v současnosti. Fosilní objevy také dokládají, že se zde mrchožrouti po opadnutí vody vyskytovali ve velkém množství a snažili se co nejvíce nasytit masem z těl v různém stadiu rozkladu – tomu odpovídá velké množství zcela chaoticky rozházených částí koster i otisky zubů na některých kostech. Katastrofy podobného rozsahu také vysvětlují, proč je dnes právě Alberta jedním ze světově nejbohatších míst na objevy dinosauřích fosilií i to, proč jsou dinosauří zkameněliny často objevovány v takové kvalitě zachování a v tak velkém počtu. A kolik jedinců tedy na lokalitě „Hilda mega-bonebed“ zahynulo? Odhady jsou velmi nejisté, protože orientace a chaotické rozložení fosilií neumožňuje žádnou přesnou představu. V části sedimentu s největší hustotou fragmentů lze odhadnout asi jednoho jedince na každé tři metry čtverečné, což dává dohromady zhruba necelých sedm stovek jedinců (autoři výzkumu uvádějí číslo 667). Pokud přičteme i fosilní materiál z dalších částí lokality (kde je ovšem početnost oproti zmíněné vrstvě již jen desetinová) vychází nám počet zde utonulých rohatých dinosaurů přibližně na 1500. Je nicméně jisté, že velká část těchto usazenin již byla dávno erozí odstraněna a tak můžeme směle předpokládat, že při katastrofě utonulo řádově mnoho tisíc ceratopsidů, o dalších obratlovcích ani nemluvě. Kdysi byla tato pohřebiště skutečně obrovská, ostatně někdejší geografické rozšíření druhu C. apertus je odhadováno až na 40 000 km². Jak už to ale v paleontologii chodí, co je neštěstím pro jednoho, je v tomto případě velkou vědeckou příležitostí pro druhého…s drobným časovým odstupem 760 000 století.
* Zřejmě se jedná v převážné většině případů právě o tento druh, ačkoliv fragmentárně zachované fosilie nelze s naprostou jistotou zařadit. Objeveny však byly i fosilie jiných druhů ceratopsidů.
Odkazy:
http://www.livescience.com/8340-world-largest-dinosaur-graveyard-linked-mass-death.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Hilda_mega-bonebed
http://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2010/06/18/4556481.html
http://www.thecanadianencyclopedia.ca/en/article/alberta-hilda-dinosaur-mega-bonebed/
Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Diskuze:
