Jak je těžké zhasnout hvězdu? Kredit: L.blaszkiewicz / CC BY-SA 3.0

Jak se zdá, léto je ten nejlepší čas ke hledání mimozemšťanů. Rozhodně si to myslí Beatriz Villarroel z univerzity ve švédské Uppsale a její dva studenti, kteří před pár dny zveřejnili na preprintovém webu arXiv studii, jak by bylo možné při takovém hledání postupovat. V jejich pojetí je to vlastně taková kosmická hra na schovávanou.

Beatriz Villarroel. Kredit: Uppsala Universitet.

Villarroelová a spol. doporučují, že bychom měli hledat případy, kdy nějaký vesmírný objekt zničehonic a beze stopy zmizel, aniž bychom měli po ruce nějaké rozumné vysvětlení. Pak by prý zbyla jediná možnost – totiž že jde o výsledek aktivity nějaké technologicky vyspělé civilizace. Donedávna bychom si něčeho takového všimli jen vyloženě náhodou. V dnešní dob už ale máme k dispozici velké množství dat z rozmanitých prohlídek oblohy a také dychtivé umělé inteligence, které se mohou v těchto datech objevit něco zajímavého.

Vedoucí výzkumu Villarroelová se přiznala, že ji tahle myšlenka nedala spát od vstupu na univerzitu. Nakonec dala dohromady tým a pustili se do práce. Prostudovali dostupná data z prohlídek oblohy a zjišťovali, zdali některý z vybraných objektů náhle nezmizel. Nejprve si vybrali cca 10 milionů vhodných objektů z katalogu objektů hvězdné oblohy USNO-B1.0 a zjišťovali, které z nich se neobjevují na očekávané pozici ve Sloanově digitální prohlídce oblohy (SDSS).

Sloanova digitální prohlídka oblohy. Kredit: SDSS.

Nápad to není špatný, první dojmy z výsledků jsou smíšené. Objevili jednu podezřelou záležitost, ale nejsou si jistí tím, co je to vlastně zač. Postupně vyloučili stovky falešně pozitivních kandidátů, až jim zbyl tento jeden jediný, nejistý. Pravděpodobnost, že bychom tímto postupem objevili pokročilou vesmírnou civilizaci, je samozřejmě velice, přímo nesmírně nízká. I kdyby kolem nás takové civilizace fungovaly a zhášely hvězdy, muselo by jich být doopravdy hodně, nebo by musely vypínat hvězdy opravdu nadšeným tempem, abychom si toho všimli na zkoumaném vzorku objektů za těch pár desetiletí. A to je velice nepravděpodobné.

Prozatím tedy snad můžeme vyloučit, že by kolem nás civilizace zhasínaly hvězdy jako na střelnici. A ve hře jsou i další faktory. Bylo by velmi odvážné si myslet, že jsme jediná paranoidní civilizace ve vesmíru, a že by nikomu jinému nedošlo, že se zhášením hvězd nebo dokonce galaxií mohou prozradit. Takže je možné, že to nedělají, anebo to dělají tak, aby to nebylo na první pohled poznat.

Zároveň, i když je rozmarné léto, náhle zmizení velkého vesmírného objektu může mít fyzikální vysvětlení, o němž zatím nemáme moc informací. Na OSLU jsme například nedávno psali o kvasarech, rozbouřených supermasivních černých dírách v centru galaxií, které jako by někdo během pár let vypnul a pak zase vypnul. Doposud jsme si nedovedli představit, že by něco takového bylo možné. Náš druh je ale proslulý nedostatkem představivosti, takže vypínání a zapínání kvasarů není hned nutné svádět na mimozemšťany.

Každopádně je fajn, že už máme jisté možnosti prozkoumávat okolní vesmír, a sledovat, co se v něm vlastně děje. Prozatím bychom neměli být smutní z toho, že jsme neobjevili žádné drsné týpky z civilizace typu II nebo typu III Škály rozvoje civilizací Nikolaje Kardaševa. Historie nám říká docela přesně, jak by dopadlo setkání technologicky vyspělé kultury s naprostými primitivy. Je to příležitost, jak využít čas, abychom při případném setkání nebyli v tak strašlivé nevýhodě. 

Video:  Impossible vanishing stars could be signs of advanced alien life

Video:  Charting the Heavens

Literatura
NewScientist 1.7. 2016, arXiv:1606.08992.