I papoušci se chovají ekonomicky  
Z hladu ročně umírá okolo šesti milionů dětí. Ve jménu jednoho boha se válčí proti druhému a kvůli migraci to v řadě koutů světa hrozí ekonomickým kolapsem. Je až s podivem, kolik vědců se za této situace v EU věnuje zjišťování inteligence goffinů z Tanimbaru, hovniválů z Afriky...

 

Jak se mezi vrubouny říká, „kdo zaváhá, nelejní“. Na snímku je cválající Pachysoma endroedyi, inteligent mezi hovnivály. Zvládá počty a umí se řídit pravidlem: „Kolik kroků to je tam, tolik jich to musí být i zpátky.“  Celý článek zde.   (Kredit: M. Byrne, Wits University)  http://www.osel.cz/7220-inteligentni-hovnivalove.html
Jak se mezi vrubouny říká, „kdo zaváhá, nelejní“. Na snímku je cválající Pachysoma endroedyi, inteligent mezi hovnivály. Zvládá počty a umí se řídit pravidlem: „Kolik kroků to je tam, tolik jich to musí být i zpátky.“ Celý článek zde. (Kredit: M. Byrne, Wits University)

Pravdou je, že oslovi nepřísluší montovat se do toho, na co se demokratická společnost rozhodla věnovat daně svých poplatníků a co považuje za priority. Ostatně, podle čtenářů, články o vrubounech přezdívaných černoprdelníci s jejich matematickými schopnostmi a odolnosti ke skleróze, patří k těm žádaným. Zajímavými shledáváte vychovávání inteligentních potkanů elektrickými šoky do paciček. A já sám si také rád přečtu o inteligenci rostlin, jako například v článku  "Nový způsob komunikace".  Ale jedno mne dokáže spolehlivě vytočit vždy - články o vysokém IQ opeřenců. Možná proto, že jako jejich ubytovatel jsem jistých poznatků také nabyl.

Papoušek šedý – žako (Psittacus erithacus) patří mezi nejoblíbenější papoušky. Netuším proč. (Kredit:: autor článku)
Kuko alias papoušek šedý – žako (Psittacus erithacus) patří mezi nejoblíbenější papoušky. Netuším proč. (Kredit:: autor článku)


Náš Kuko, což je přezdívka, správně křestním Psittacus, příjmením Erithacus, má svou vlastní klec (dva x jeden a půl metru x metr). Cestu do ní se mu letos už několikrát také podařilo najít. Většinou ale lozí po kuchyni a chodbě, odkud má nejlepší přehled kde kdo co konzumuje, nebo ve voliéře s andulkami. V koupelně se staví jen aby vytlačil zubní pastu nebo ověřil, zda planžeta holícího strojku Braun, je opravdu takový šmejd, jak  se to o ní říká.

 

 

 

Kakadu goffinův (Cacatua goffiniana) je doma v souostroví Tanimbar v blízkosti Nové Guineje. Ze všech papoušků žije asi nejdéle, údajně až okolo 110 let. Možná proto, že umí ekonomicky myslet).  (Kredit: Lip Kee Yap, CC BY-SA 2.0, Wikipedia)
Kakadu goffinův (Cacatua goffiniana) je doma v souostroví Tanimbar v blízkosti Nové Guineje. Ze všech papoušků žije asi nejdéle, údajně až okolo 110 let. Možná proto, že umí ekonomicky myslet). (Kredit: Lip Kee Yap, CC BY-SA 2.0, Wikipedia)

Když se papouškům nevěnujete, nudí se a začnou si škubat peří na hrudi. Jakmile s tím jednou začnou, máte nadosmrti „poptákách“. Proto je prý dobré brát je třeba i na záchod, kde se jim může člověk věnovat, aniž by měl ztrátový čas. Rada moudrých už ale neříká, co tam s ním máte dělat. Vymyslel jsem hru - zhasnout a ve tmě se ho někde na těle dotknout. Jemně  aby se moc nevylekal. Pro sichr, aby věděl, že jsem to já a neucvaknul mi prst, raději jsem utrousil něco jako „Co to je?“ Považoval to za stupiditu a tak to skončilo stejně, jako začalo. Až jednou, když jsme měli návštěvu, potřeboval jsem si odskočit. Náš pták noh, kam se na něj hrabou straky, tak aby neotravoval svou prezidentskou slabostí, vzal jsem papoucha s sebou. Zcela jistě jsem nezhasínal. Ale jak se ta zrůda přes rameno koukla směrem dolů, vy bohužel nemůžete vědět, jak mají žakové mocný hlas, spustil jak na lesy:   „Co to jé? …. Co to jééé?“… Co to jéééééé?… Mým hlasem, pochopitelně. Jsou věci, které Pražákům nevysvětlíte.

 

Isabelle Laumer z „Goffin laboratoře“ Vídeňské univerzity
Isabelle Laumer z „Goffin laboratoře“ Vídeňské univerzity

Kuko spává v obyváku, na kleci. Když jsme ho před čtyřmi roky výhodně koupili (majitel musel na delší dobu do nemocnice.  Začínáme mít tušení...), neupozornil nás, že nemá moc rád záclony. Později se ukázalo, že ani žaluzie, alespoň ne ty z tenkého hliníku. Zato miluje lustry. Než takový kolotoč upadne, vydrží v průměru dva roky. Od té doby, co máme stropnice, se domácí fronta stabilizovala a panuje příměří. Jen minulý týden se nás sousedé oklikou nechali ptát, jestli to bylo od nás?  Že se jim zdálo, jakoby slyšeli: „Ty hovado! Já tě zabiju...“ Byl to ale jen chvilkový zkrat za který mohla naše závislost na kofeinu. V raním absťáku jsme totiž zjistili, že z varné konvice je už konvice a že ranní vyprošťovák nebude, protože i mikrovlnka po zkrácení přívodní šňůry přestala vlnit. Na obhajobu protivníka je ale potřeba dodat, co ty chuděry mají dělat, když ten, co to všechno řídí, jim přisoudil mít na hlavě takový orgán. Snad jen učitelky a ornitologové tomu mohou říkat zobák. My, co pracujeme s internetem už víme, jak málo létajícím štípačkám stačí, aby na notebooku Lenovo (27 000,- Kč včetně DPH) po zadřímání, zbyly funkční jen:  „mezerník“,  „ENTER“ a klávesa pro zapínání režimu „v letadle“.  Ale dost fňukání, když se chce, všechny maličkosti se časem dají vychytat tak, aby životní prostor holobytu uspokojil všechny.

 

Alice Auersperg, Veterinärmedizinische Universität Wien 
Alice Auersperg, Veterinärmedizinische Universität Wien


Troufám si o sobě tvrdit, že jsem dalek konspiračním teoriím. Ale nikdo mi nevymluví, že vědecké články, dokládající ptačí inteligenci, nejsou jen podvrh za peníze řetězce zverimexů. Ani aristokrat mezi papoušky, za jakého je žako považován, si není schopen po létech drilu zapamatovat, co zvládne i ten poslední, příbuzenskou plemenitbou zdegenerovaný, ratlík - že se některé věci zkrátka nesmí!

Thomas Bugnyar profesor na  Universität Wien  (Kredit: CogCom, UW)
Thomas Bugnyar profesor na  Universität Wien (Kredit: CogCom, UW)


Zcela v rozporu s chovatelskou praxí, se s čtvrtletní pravidelností v odborném tisku objevují články opěvující inteligenci potomků dinosaurů. Jeden takový je i v nejnovějším čísle Scientific Reports (6) 2016. Rakouští badatelníci v něm popisují ekonomické schopnosti indonéského kakadu. Kakadu goffinův je jen něco přes 30 centimetrů velký a s ani ne půl kilogramovým tělíčkem. Jako vlašský ořech jeho velký mozek, toho ale zvládá víc, než se vědci původně domnívali. S překvapením zjistili, že když si potřebuje přisunout potravu na kterou nedosáhne blíž kleci, uštípne si z prkýnka nástroj. No, nástroj, spíš takovou dlouhou třísku. Stejně jako vránám kaledonským, mu ale nemá činit problém ani odkoukat, jak se pomocí kamínku dá dobrat ke schované dobrůtce. 
Slušných výsledků kakaduové dosáhli v "marshmallowě" testu. Ve stejném, s nímž ti v bílých pláštích týrají naše ratolesti, když zkoumají jejich psychiku. To malé „m“ v názvu není tentokrát chyba, test není odvozen od jména jeho autora, ale od bonbonů, se kterými Walter Mischel  na Stanfordově univerzitě v Kalifornii test prováděl. Sladké měkké marshmallowky jsou pro děti neodolatelné. Nejde ale o ně, jako spíš o schopnost se ovládat a myslet ekonomicky. Klasicky se zkouška provádí tak, že se dítko zavede do místnosti, kde je na stole talířek s bonbonem. Má možnost ho sníst hned, nebo počkat, než se experimentátor vrátí, čímž by získalo bonbony dva. Poté se nechá na čtvrt hodiny v místnosti o samotě. Pro dítka školou nepovinné je pokušení tak velké, že výhodnější varianty se dočká méně než třetina. Ostatně, co to s lidskou psychikou dělá je vidět na připojeném videu v závěru článku. Asi nepřekvapí, že ti co obstojí, později dosahují lepších studijních výsledků.

 

Podle momentální situace na „trhu“ volí kakaduové taktiku a vybírají si k tomu patřičný nástroj. Zde kuličku, kterou by mělo jít „vyrazit“ schovanou dobrůtku.  (Kredit: Bene Croy)
Podle momentální situace na „trhu“ volí kakaduové taktiku a vybírají si k tomu patřičný nástroj. Zde kuličku, kterou by mělo jít „vyrazit“ schovanou dobrůtku. (Kredit: Bene Croy)


Obdobou popisovaného testu, zjišťujícího vůli, sebekontrolu a racionální ekonomické uvažování, podrobili Vídeňáci své papoušky. Trio výzkumníků, Isabelle Laumer z „Goffin laboratoře“ Vídeňské univerzity, doktorka Alice Auersperg z Veterinární univerzity ve Vídni a Thomas Bugnyar profesor na Vídeňské univerzitě, motivovali své bílé svěřence pomocí oříšků kešu. Jsou pro ně jakýmsi vrcholem slasti. Pekanových ořechů si také cení, ale méně než kešu. Přístup k lepší odměně jim komplikovali celou řadou narafičeností a při tom sledovali, zda se pták rozhodl „správně“. Při jednom pokusu stačilo využít opodál položené hůlky, v jiném zase byla hůlka k ničemu a bylo potřeba přijít na způsob, jak vhodit kuličku do přístroje.

 

Až už oba tyto úkoly se pro ně staly „brnkačkou“,  přišly na řadu komplikovanější situace. Dobrovolník si mohl zvolit mezi dvěma z nabízených položek. Ta co lákala svou snadnou dostupností (byla blíž zobáku a bezpracná) byla horší kvality (pekanový ořech). Na kešu museli komplikovaně a s nástrojem. V okamžiku, kdy si pták jednu z položek vybral, druhou možnost volby zřízenec okamžitě odstranil. Kakaduové byli schopni pružně svá rozhodnutí situacím přizpůsobovat. Vědci jejich chování vysvětlili jako zvládnutí výběru „ekonomicky“ výhodnější varianty.

 

Těžká volba, když nemohu mít obojí. Malé sousto hned? Nebo zariskovat a věřit si že se mi podaří vyšťourat větší dobrůtku? Ovládnout se a nezkonzumovat malé sousto hned a počkat si na větší laskominu, nezvládne ani třetina předškoláků.  (Kredit: Bene Croy)
Těžká volba, když nemohu mít obojí. Malé sousto hned? Nebo zariskovat a věřit si že se mi podaří vyšťourat větší dobrůtku? Ovládnout se a nezkonzumovat malé sousto hned a čekat, nezvládne ani třetina předškoláků. (Kredit: Bene Croy)

 

Ptáci se správně dokázali rozhodnout dokonce i v případech, když lepší sousto v přístroji nebylo dostupné protože jim k tomu (schválně) nedali ten správný nástroj – místo kuličky hůlku a naopak. Jejich hlavička dovedla zkalkulovat, že jít do lákavější varianty se špatným nástrojem, je pitomost a po ptačím způsobu papoušci správně volili, že lepší je vrabec v hrsti. Nicméně v situaci, kdy jim na stůl předhodili dva přístroje (jeden vyžadující hůlku a druhý kuličku) oba s jinou „návnadou“, byli opeřenci se svou logikou v konci. Vědci to vysvětlují omezenou kapacitou „pracovní“, krátkodobé paměti. 
Autoři studie zdůrazňují, že ve volné přírodě papoušci nemusí řešit používání nástrojů k ovládání přístrojů a proto je jejich výsledky mají opravňovat k následující typicky vědecké formulaci: Pokusné objekty se chovaly ekonomicky na základě relativně obecných způsobů kognitivního zpracování údajů, což prokázaly senzorimotorickou flexibilitou a sebeovládáním.

 

S domýšlivostí vlastní všem laikům, bych si tvrzení ornitopsychologů dovolil doplnit, že papoušci nejenže mají omezenou krátkodobou paměť, ale ani ta jejich dlouhodobá nestojí za nic. Přesto bychom jim to neměli mít za zlé. I nejchytřejší ekonomové  z ČNB při intervenčním oslabení koruny papouškovali, že jde jen o krátkodobé ekonomické opatření.


Video: Papoušek si vyrábí nástroj

 

Video: Testem marshmallow projde necelá třetina předškoláků

 

Literatura

Universität Wien
I. B. Laumer et al, Flexible decision-making relative to reward quality and tool functionality in Goffin cockatoos (Cacatua goffiniana), Scientific Reports (2016). DOI: 10.1038/srep28380 

Prodám andulky

Jsou právě po vyletění a to je nejlepší čas k snadnému ochočení. Žluté i bílé jsou černooké (nejede o na a albíny!).

Cena

Pro čtenáře osla 130,- Kč (třicet korun jde na rozvoj Osla). Pro nečtenáře 100,- Kč.

K odběru v Telči po domluvě na telefonu 606198742.

Datum: 01.07.2016
Tisk článku

Související články:

Holubi jsou "pravičáci"     Autor: Josef Pazdera (20.11.2015)
Už zase nevíme proč mají zebry pruhy     Autor: Josef Pazdera (27.01.2016)
Ryby rozeznají lidské tváře     Autor: Josef Pazdera (10.06.2016)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz