Kostra obřího brachiosaurida, jehož hlava se nachází ve výšce třinácti metrů nad zemí. Zaživa zřejmě tento kolos vážil asi tolik, co osm dospělých slonů. Přesto možná nebyl největším dinosaurem v ekosystémech souvrství Tendaguru. Snímek autora blogu, kopírování jen s předchozím svolením.

Ačkoliv jsme se obřími (a navíc i záhadnými) sauropody zabývali i v jednom z předchozích příspěvků, dovolím si ještě jednou sáhnout do stejného koše. Tentokrát ale ponese označení „Afrika“. Nejde přitom o relativně známého giganta breviparopa se sérií jeho obřích stop, ale o největšího sauropoda, objeveného na slavném tanzanském nalezišti Tendaguru Hill. Možná vás v této souvislosti napadne vědecké jméno Giraffatitan brancai, což je dinosaurus, který byl po dlouhou dobu známý jako Brachiosaurus brancai. Kostra tohoto kolosálního brachiosaurida dnes stojí v berlínském Museum für Naturkundejako zlatý hřeb paleontologické expozice a svojí výškou 13,2 metru ohromuje všechny návštěvníky už od 30. let minulého století (pravda, před poslední rekonstrukcí byla o trochu nižší). Stále se jedná o jednu z největších smontovaných dinosauřích koster na světě a jde vůbec o největší kostru, kterou známe z poměrně kompletních fosilních nálezů. Vzhledem k tomu, že v muzeu jsou i další kostry dinosaurů, vykopané Němci a jejich domorodými pomocníky v letech 1909 – 1913, můžeme porovnat jejich velikosti – žádná se obřímu sauropodovi svými rozměry ani neblíží. Málokoho by tak napadlo, žeGiraffatitan (ačkoliv jde o exponát složený z kostí více jedinců) nebyl největším dinosaurem, který byl na slavném východoafrickém nalezišti objeven.V meziválečných letech, kdy již tato kolonie patřila Velké Británii a logicky zde tedy ve vykopávkách pokračovali právě Britové, došlo k objevu série velkých obratlů, které zastínily i samotného „žirafatitána“. Vlastně zpočátku nezastínily, protože všichni automaticky předpokládali, že se jedná o fosilie většího jedince, náležejícího právě k tomuto rodu. Jak ale už před více než deseti lety ukázal britský paleontolog Mike Taylor, tak tomu ve skutečnosti není. Dinosaurus, který nese přezdívku „Archbishop“ (arcibiskup), totiž vykazuje dostatek odlišných anatomických kosterních znaků, abychom jej mohli přiřadit k novému rodu, dosud neznámému obřímu brachiosauridovi s nejistým systematickým zařazením (tedy Brachiosauridaeincertae sedis). Jak velký byl tento pozdně jurský titán, kráčející po záplavových planinách východní Afriky před 150 miliony let?

Ukázka fauny v ekosystémech pozdní jury současné Tanzanie. Krajině dominuje obří rod Giraffatitan, kterému sekundují teropodi rodu Elaphrosaurus a stegosauridi rodu Kentrosaurus. Kredit: Luis V. Rey, převzato se svolením z jeho blogu.

V současnosti je připravován formální popis dosud nepojmenovaného dinosaura, se kterým má během letošního roku vystoupit již zmíněný expert na sauropody Mike Taylor. Celá historie ale začala již v roce 1930, kdy fosilní obratle vykopal britský badatel Frederick Migeod, který tehdy vedl již pomalu končící vykopávky v Tendaguru. Jak uvádí sám Taylor, nálezu se dostalo překvapivě málo pozornosti, a to nejen v době objevu (v roce 1931 byl krátce popsán jako „obratel brachiosauřího typu“), ale i později, když byl uložen v depozitáři londýnského BMNH (Britského přírodovědeckého muzea) pod katalogovým označením BMNH R5937. Publikována byla pouze jedna povšechná studie a snímek dvou obratlů se objevil například také v knize Davida Lamberta Velká kniha o dinosaurech z roku 1993 (dnes naprostá klasika 90. let a mých „teenagerských“ dob). Obratle byly samozřejmě zobrazeny u profilu brachiosaura, což je – jak nyní dobře víme – omyl. Pozdně jurský „Arcibiskup“ byl vykopán v lomu, označovaném jako M23, a zajímavé je, že již Migeod si dobře povšiml rozdílů mezi stavbou obratlů brachiosaura (giraffatitana) a tohoto jedince. Přesto nepojal podezření, že by se skutečně mohlo jednat o jiný druh nebo dokonce rod sauropoda. Podle předběžných analýz Taylora a jeho amerického kolegy Matthewa Wedela byl arcibiskup o trochu větší nežGiraffatitan z Berlína, zejména pak měl proporcionálně delší krk.Mohl být tedy celkově ještě vyšší, jeho hlava se nacházela snad kolem 15 metrů nad zemí. Jediným dnes známým ještě vyšším dinosaurem je tak severoamerický somfospondyl Sauroposeidon proteles s odhadovanou výškou 16 – 18 metrů. Arcibiskup tedy není nejvyšším (natožpak nejmohutnějším) známým dinosaurem, patří ale k elitnímu klubu skutečně velkých sauropodů s tělesnou hmotností nad 40 metrických tun. Bude velmi zajímavé počkat si na oficiální popis a nové vědecké jméno dinosaura. Uvidíme, zda také v tomto směru trumfne i samotného „žirafího titána“ z Berlínského muzea…

Odkazy:

http://svpow.com/?s=archbishop

Migeod, F. W. H.  1931.  British Museum East Africa Expedition: Account of the work done in 1930. Natural History Magazine 3(19): 87-103.

Taylor, Michael P. 2005. Sweet seventy-five and never been kissed: the Natural History Museum’s Tendaguru brachiosaur. p. 25 in Paul M. Barrett (ed.),Abstracts volume for 53rd Symposium of Vertebrae Palaeontology and Comparative Anatomy, The Natural History Museum, London, 7th-9th September 2005. 41 pp.

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz