"Lab Mouse". Kredit: Rama / Wikimedia Commons

Když vědci potřebují laboratorní myši na pokusy související s imunitou, tak si je obvykle objednají od komerčního dodavatele. Pokud nenastane zádrhel, tak za nějaký čas dorazí perfektně čisté myši, že je na ně radost pohledět. A to je ten problém. Imunolog s důvěrně znějícím jménem David Masopust z Minnesotské univerzity v Minneapolis si shání myši poněkud jinak. Pořídí si divoce žijící zvířata nebo myši ze zverimexu a pak je chová společně s těmi, co jsou určené na experimentování.

David Masopust. Kredit: UMN.

Masopust totiž pochybuje, že by laboratorní myši, promyšleně vypěstované v úzkostlivě, někdy až bláznivě čistém prostředí, mohly fungovat jako věrohodný model lidské imunity. Pokud něco o lidech doopravdy víme, tak to, že mají neobyčejnou zálibu ve špíně a hnoji. Masopust a jeho kolegové nedávno v časopisu Nature prozradili, že volně žijící myši a myši ze zverimexů mají mohutný a pěkně komplexní imunitní systém, který se svým fungováním blíží lidskému. Badatelé rovněž zjistili, že když tyhle špinavé myši s drsnou imunitou ubytují společně s jejich laboratorními kolegyněmi, tak tím pro své experimenty najednou získají myši s posíleným imunitním systémem, který se mnohem víc podobá lidskému.

Proč je to tak důležité?

Léčebné postupy, které jsou testované na myších , pak u lidí často fungují jinak. A vědci už dlouho vědí, že za to minimálně z části může právě rozdílné naladění imunitních systémů u lidí a laboratorních myší. Klasické pokusné myši mají například v porovnání s lidmi velice málo cytotoxických bílých krvinek CD8+ T-lymfocytů. U lidí tyto buňky dozrávají během dětství, kdy jsou děti velmi často vystaveny virům a řadě dalších antigenů. Tyto buňky mají ve složitém systému imunity za úkol bojovar proti infekcím a rakovinnému bujení.

Světélkující myši. Kredit: Daniel Mietchen, Wikimedia, CCBY 2.0

Podle imunologa Marka Davise ze Stanfordu o tomhle vědci dlouho vědí, až doposud s tím ale nic moc nenadělali. Do vývoje kvalitních laboratorních myší se investovaly neskutečné peníze, a tak se takové myši pravidelně objevují v medicínských experimentech. Prostě nemáme lepší alternativu nebo až doteď jsme ji neměli.

Masopust a spol. chtěli zjistit, nakolik jsou rozdíly v imunitě myší z laboratoře a ze zverimexu doopravdy dané prostředím. Proto si sehnali myši ze zverimexu, dali je k laboratorním myším, a pak myši pečlivě sledovali po dobu dvou měsíců. Na první pohled bylo vidět, že pro laboratorní myši je to devastující zážitek. Mnoho z nich se od ušmudlaných myší nakazilo, prodělaly nepěkné infekce, a 20 procent laboratorních myší dokonce kvůli tomu zemřelo.

Ale laboratorní myši, které tohle přežily, nakonec získaly pořádně zocelenou imunitu. Když je vědci zkusili nakazit listeriemi, tak myši se spolubydlícími ze zverimexu této infekci odolávaly mnohem lépe než obvykle. Myši s takto natrénovanou imunitou měly v těle vysokou hladinu zralých imunitních buněk, včetně CD8+ T-lymfocytů. Rovněž se u nich zapínaly prakticky tytéž imunitní geny, jako u dospělého člověka. Příslušné geny a buňky myší bez zkušenosti se špínou jsou naopak svou aktivitou nápadně podobné imunitě u čerstvě narozených lidských nemluvňat.

k

Masopust není proti používání pokusných myší v lidské medicíně. Jsou praktické a hlavně mnohem, mnohem levnější, než pokusy na lidech. Ale určitě nebude od věci vyzkoušet myši s posílenou imunitou, které by mohly přinést zajímavé poznatky v boji s alergiemi, infekčními chorobami nebo rakovinou. Pokud jde o nejbližší období, Masopust a spol. chtějí zjistit, co se stane, když budou děti čistých laboratorních myší vyrůstat s matkami ze zverimexu. Badatelé tím chtějí prověřit takzvanou hygienickou hypotézu. Podle této představy souvisí nedostatek kontaktu s infekcemi a symbiotickými mikroby kvůli přehnané hygieně s rozvojem alergií a autoimunitních onemocnění.

Literatura
Nature News 20. 4. 2016, Nature 532: 512–516 (online 20. 4. 2016), Wikipedia (Hygiene hypothesis).