Dr. Manabu Sakamoto - vedoucí studie, která mění názor na příčinu vyhynutí dinosaurů. Na snímku je spolu s Eustreptospondylem (vlevo). Kredit: University of Reading

Teorií, jestli se tomu tak dá říkat, proč dinosauři vymřeli, je celá řada. Jedni jim dávají za vinu bizarní tvary a gigantismus, které jim komplikovaly rozmnožování. Jiní argumentují teplotou určovaným pohlavím při líhnutí. Globální změna klimatu měla být příčinou plození jen jednoho pohlaví. Vážně se někdy zmiňuje i možnost jakési pandemie. Nejvíce zastánců má katastrofa způsobená dopadem asteroidu, nebo komety. Svědčí pro ní nález většího množství prvku iridia v sedimentech rozhraní K-T (křída – terciér). Přišli s ní dva Američané již v osmdesátých letech minulého století, ale dlouho chyběl tak obrovský kráter, který by jejich domněnku podepřel. Není to tak dávno co takový u mexického poloostrova Yucatán našli. Říká se mu Chicxulub. A protože i doba dopadu předpokládaného viníka odpovídá, všeobecně se záhada jednou pro vždy považovala za uzavřenou.

Profesor Mike Benton z University of Bristol: „Dinosauři ze zatím neznámého důvodu, přišli o schopnost se přizpůsobovat a to bylo příčinou jejich konce.“ (Kredit: UB)

A nebo to s dinosaury bylo poněkud jinak?

Paleontologové i amatéři hlásí nové nálezy dinosauřích pozůstatků každou chvíli a muzea jejich artefakty začínají přetékat. Jsou mezi nimi býložraví, masožraví, dlouhokrcí, kachnozobí, holí, opeření, vejcorodí, živorodí, gigantičtí, titěrní,... Odborníci se přou jestli jich už máme 500, nebo 700 rodů a odhady počtu druhů se pohybují od  1 500 do  2 000. Teoreticky to vychází, že jich na Zemi prosperovalo až 20 000 druhů. Jak naše znalosti o počtech dinosauřích druhů postupně rostly, utvrzovalo nás to v přesvědčení, že si dinosauři vedli báječně a jak jejich strom života košatěl a košatěl… a jak se jim až do oné katastrofy dařilo, ať už její příčinou bylo cokoliv. I ten nález kráteru a následných erupcí na opačném konci zeměkoule, do této logické představy jejich náhlého konce zapadaly. I laikům začalo být jasné jako facka, že dinosaury zničila krátkodobá změna klimatu poté, co obří těleso o velikosti asi 10 kilometrů spadlo do Mexického zálivu.

Stejného přesvědčení byli i odborníci a mezi nimi i paleontologové z univerzit v Readingu a Bristolu, kteří se pustili do obsáhlejší analýzy dinosauřích fosilních pozůstatků. Při této katalogizaci vzali do hry i stáří artefaktů. Statistika jim pak vyrazila dech. Odhalila, že různorodost (posuzovaná příslušností k dinosauřímu druhu), začala rychlým tempem upadat dávno před tím, než nás svou návštěvou poctil Chicxulubský meteorit. Dinosauřích druhů mizelo víc, než kolik jich vznikalo. A tento úpadek trval velmi dlouhou dobu - celých 50 milionů let před dopadem toho, co mělo být příčinou jejich zmizení v propadlišti dějin.

Teropodi v čele s Tyrannosaurem rexem se drželi dlouho. Také jim se nakonec specializace, byť dovedená k dokonalosti, doprovázená ztrátou diverzity, stala osudnou. Kredit: ScottRobertAnselmo Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Největší sešup postihl dlouhokrké obří Sauropody. I když pokles počtu druhů nebyl rovnoměrný, týkal se všech dinosauřích skupin. Teropodí skupina, s kultovním Tyrannosaurem rexem, se držela o něco lépe, ale i jejich řady slábly. To ale z genetického pohledu neznamená nic jiného, než že dinosauři jako celek, začali mít na kahánku dávno před Chicxulubem. S kopce to s nimi nezačalo jít v době onoho černého pátku před 66 miliony let, ale už desítky milionů let před ním. Cizímu nezvanému návštěvníkovi, z něhož se u pobřeží Jižní Ameriky zachovala jen obrovská díra v zemi a po celém světě nano-kuličky iridia, jsme asi dost křivdili. Byl nejspíš jen jakýmsi pomyslným posledním hřebíčkem, který dinosauří osud pečetil.

Dr Chris Venditti, evoluční biolog: "Pokles dinosaurů uvolňoval životní prostor a umožňoval rozkvět savců ještě před nárazem asteroidu". University of Hull

Z historie Země víme, že žádný druh to tu neměl „na věčné časy“. Dinosaurům se dařilo  dominovat planetě Zemi hezky dlouho, celých 150 milionů let. To je dost času na to, aby se  přizpůsobili a specializovali tak dokonale, až je nic moc k tvorbě nových druhů netlačilo. Svou dokonalosti  geneticky „zamrzli“ a připravili se tím o rezervu ve variabilitě, která by ustála případné změny vymykající se dlouhodobému „normálu“. A tak se začátek úbytku dinosauřích druhů stal i začátkem jejich konce. Někteří na svém konci „pracovali“ celou třetinu své pozemské existence a malér byl tedy už jen otázkou času.

Nový pohled na osud dinosaurů ale poněkud mění i náš názor na éru savců. Nemusíme se už cítit být tak moc zavázáni tomu, kdo tak přesně směroval a načasoval chicxulubskou událost. Naše šance na zdárný vývoj byly dány dávno před tím. Rostly spolu s pokračující stagnací dinosauřích genomů.

Literatura
Sakamoto et al.: Dinosaurs in decline tens of millions of years before their final extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2016 DOI: 10.1073/pnas.1521478113

University of Bristol