Ochraňují naše srdce? Jsou zdravější než máslo?

Analýza zveřejněná v předním evropském zdravotnickém časopisu British Medical Journal nepotěší. Zvláště ne ty, kteří dbají mají zvýšený cholesterol a z obav před infarktem nabyli dojmu, jak si dodržováním doporučení výživových specialistů život prodlouží. Z neúprosné hry čísel totiž vyplývá, že se můžeme snažit sebevíc a nahrazovat „nezdravé tuky těmi zdravými“ (bohatými na kyselinu linolovou) a i když si tím snížíme hladinu cholesterolu v krvi, s rizikem onemocnění srdce a naší úmrtností na infarkt, to nejspíš nehne.

A kdyby jen to

Z nepublikovaných výsledků studie kdysi dávno provedené v Minnesotě dokonce vyplynulo, že ti, kdož si doporučenou volbou tuků svůj sérový cholesterol snížili nejvíc, se paradoxně také dobrali vyššího rizika úmrtí na kardiovaskulární problémy.

Je to první zpráva tohoto typu?

Není. Na nesrovnalosti ohledně propagované prospěšnosti diety nahrazující živočišné tuky polynenasycenými mastnými kyselinami ze skupiny Omega-6 (linolovou kyselinou) ať už formou oleje, nebo ve formě ztužených tuků, parta Christophera E Ramsdena z Národního ústavu zdraví v Bethesdě upozorňovala už před třemi lety.

Kde se vzalo přesvědčení, že když nahradíme máslo, uděláme svému zdraví dobře?

Představy, že náhrada nasycených tuků rostlinnými oleji zlepšuje zdraví srdce se rodila už v šedesátých letech minulého století. Tehdy se poprvé ukázalo, že přechod na dietu s rostlinnými tuky snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Část odborníků z toho logicky usoudila, že bychom si tím mohli snižovat i riziko infarktu a s tím spojenou úmrtnost. Na základě této úvahy se v roce 2009 Americká kardiologická společnost písemně vyjádřila v tom smyslu, že strava s nízkým obsahem nasycených tuků a pokrytím 5 - 10 procent denní kalorické potřeby kyselinou linolovou a dalšími omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami, pravděpodobně srdci prospívá.

Christopher E Ramsden, National Institutes of Health, Bethesda: „Nepublikované výsledky starších studií nám o zdravotních dopadech náhrady másla rostlinným tukem, toho hodně zamlčely.“

Slůvko „pravděpodobně“ expertům marketingových oddělení z jejich reklam nějakým nedopatřením vypadlo. Nikdo si toho moc nevšímal a tak většina z nás už jejich tvrzení bere jako fakt.

Tam, kde se točí velké peníze, nebývá o znásilňování výsledků pokusů nouze a ani zdravotnictví není výjimkou. Informací už je tolik, že je potřeba je selektovat. V našich úsudcích bychom větší váhu měli přikládat závěrům z těch studií, které vycházejí z principu „RCT“ (Randomized controlled trial). Do češtiny se to překládá jako randomizovaný klinický pokus a znamená, takový pokus, při němž je výběr pacientů do jednotlivých skupin experimentální či kontrolní, dělán randomizací (náhodně).   Studie o jejíž závěrech zde referujeme, z takových dat vycházela. Navíc jde nejspíš také o zatím největší soubor dat, které se kdy k tomuto problému podařilo dát dohromady. A tak upozornění, že všeobecně propagovanou náhradou „nezdravého másla za zdravý rostlinný tuk“ se můžeme, místo slibovaného prospěchu, dočkat pravého opaku, je dobré brát za něco více, než jen zajímavost.

Kdo má pravdu a co teď s tím?

Kacířské tvrzení vymykající se všeobecnému přesvědčení je výsledkem metaanalýzy dat, kterou provedl tým Christophera Ramsdena, zaměstnance instituce, která je v USA obdobou našeho Ústavu národního zdraví. Znovu si posvítil na výsledky studie z let 1968 až 1973 známé jako Minnesota Coronary Experiment (MCE) v níž se tehdy sledovalo 9423 osob a na tomto výzkumu se podílelo sedm státních zdravotnických zařízení. Závěry studie svědčily o pro dietu v níž sledovaným nahradili máslo rostlinným olejem. Projevilo se to u nich snížením hladiny cholesterelu. Bez přehánění se dá říci, že to byl právě tento poznatek a tato studie, která nejprve Američanům a posléze i zbytku světa, změnila stravovací zvyklosti a zavdala představu o škodlivosti másla, potažmo všech živočišných tuků. Ramsdenův tým pečlivým prověřením tehdejších dat zjistil, že ne všechno, co studie odhalila, její autoři také publikovali. Nezmínili například, že pacienti na „zdravé“ dietě z rostlinného tuku, jim mřeli dříve.

Daisy Zamora University of North Carolina, Chapel Hill, spoluautorka studie upozorňující na falešné představy podsouvané nám výrobci ztužených tuků.

V podstatě na stejně varovné zjištění Ramsdenúv tým narazil, když si vzal do parády data z jiné studie. Té, které se přezdívá „Sydney Diet Heart Study“. Tu prováděli na Australanech  a i ta zaznamenala více problémových pacientů s nemocným srdcem a časnější úmrtí u osob, jimž se snažili v dobré víře sundat cholesterol kyselinou  linolovou (slunečnicovým olejem). I protinožci v kontrole, které rostlinným tukem netrápili, jim tolik pacientů nemřelo.  Teoreticky by metaanalýzy měly mít vyšší vypovídací schopnost, než jakou mají jednotlivé studie. Pokud by tomu tak bylo i v tomto případě, tak z dosud zamlčovaných dat  lze těžko udělat jiný závěr, než že jsme u lehce roztíratelných léčivých produktů něco podcenili.

Jistě bude nyní pro řadu týmů zajímavé zjišťovat, řečeno slovy otce Krause z Pelíšků, „kde asi udělali soudruzi z NDR chybu?“. To, že tuky s kyselinou linolovou snižují obsah cholesterolu, ale nesnižují riziko infarktu, nebo ho dokonce „přivolávají“, se jistě stane předmětem mnoha bouřlivých disputací. Nicméně již nyní lze tušit, že by poznatek mohl souviset s tím, že za určitých podmínek rostlinné tuky podněcují zánět. Ten buňkám žádné tkáně v těle na spokojenosti moc nepřidá a srdeční sval a chlopně nebudou výjimkou. Další hráč který bude ve hře, je ateroskleróza. Její vznik  mocně podporují chemicky modifikované tuky. A právě rostlinné tuky, které jako náhražka másla slouží, jsou při zpracování k oxidaci zvláště náchylné.

Ať tak či tak

Hodně másla na hlavě teď mají armády dietologů a pečovatelů o naše zdraví, kteří slůvku „pravděpodobně“ dávali větší význam, než skutečně mělo. Oleje bohaté na linolovou kyselinu jsou stále mnohými doporučovány jako preventivní a léčebný prostředek onemocnění srdce. Jedna studie tak rozjetý vlak nejspíš nezastaví a svou roli v tomto bude hrát i neochota nějak se podělit o černého Petra.

Závěr

Ani výrobci vlastních i nevlastních sester másla toho ve svých tvrzeních nejspíš moc měnit nebudou. V  globálu mají vlastně pravdu. Výčet o kolik procent má rostlinný tuk méně nasycených mastných kyselin, než máslo, je pravdivý. Vyzdvihování efektu na cholesterol, také odpovídá skutečnosti. Konstatování snadné roztíratelnosti, vysoké trvanlivosti a lahodná chuť a vůně, rovněž nemají chybu. I přídavek vitamínů lze kvitovat povděkem. Zbývá jen ten dovětek o ochraně našeho srdce. Nejspíš i ten budou olejáři dál požívat. Stejně jako v případě tvrzení, jak je ekologicky prospěšné jezdit na mastné kyseliny palmového oleje, řepkového oleje,...

Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz

Literatura

Christopher E Ramsden et al. Re-evaluation of the traditional diet-heart hypothesis: analysis of recovered data from Minnesota Coronary Experiment (1968-73), BMJ (2016). DOI: 10.1136/bmj.i1246 ,www.bmj.com/content/353/bmj.i1246

Ramsden CE, Zamora D, Leelarthaepin B, Majchrzak-Hong SF, Faurot KR, Suchindran CM, Ringel A, Davis JM, Hibbeln JR. Use of dietary linoleic acid for secondary prevention of coronary heart disease and death: evaluation of recovered data from the Sydney Diet Heart Study and updated meta-analysis. BMJ. 2013;12:e8707.http://www.bmj.com/content/346/bmj.e8707
J Lennert Veerman. Dietary fats: a new look at old data challenges established wisdom, BMJ. DOI: 10.1136/bmj.i1512 ,www.bmj.com/content/353/bmj.i1512