Mezi nejzajímavější příklady propojení paleontologie (resp. fosilního záznamu) a mytologie starověkých civilizací patří domnělé spojení mezi zkamenělinami vývojově primitivního rohatého dinosaura protoceratopse (P. andrewsi) a mytologickým tvorem Gryfem (Gryfonem, Gryffinem), který významně ovlivnil mytologii dávných dynastických civilizací a později i antického Řecka a dokonce středověké Evropy. V roce 1993 přišla americká folkloristka Adrienne Mayorová ze Stanfordské univerzity spolu s kolegou Michaelem Heaneym s pozoruhodnou myšlenkou, že za vznikem tohoto tvora může stát právě náhodné objevování fosilií zmíněného dinosaura ve svrchnokřídových sedimentech pouště Gobi. Myšlenka pak byla zpopularizována v knize A. Mayorové The First Fossil Hunters: Paleontology in Greek and Roman Times z roku 2001. Autorka není prvním badatelem, který přišel s možností, že koncept Gryfa vznikl na základě zkamenělin dávno vyhynulých živočichů, první ale označila za původce zkamenělin právě zmíněného neptačího dinosaura. Myšlenka se postupně rozšířila natolik, že se stala pevnou součástí dinosauří pop-kultury. Objevila se následně v mnoha populárních i odbornějších knihách*, na webech, v encyklopediích a dokonce i v některých dokumentárních filmech. I leckteré děti a laičtí zájemci o problematiku jsou dnes s tímto konceptem dobře obeznámeni, takže jakmile se v médiích objeví zmínka o Gryfovi nebo protoceratopsovi, mají tendenci nacházet mezi nimi pevné „generické“ pouto. Každý už dnes zkrátka „ví“, že Gryf je vlastně špatně posouzená fosilie dinosaura. Poutavou myšlenku si oblíbili především zájemci o paleontologii (a dokonce i někteří paleontologové), zatímco v této otázce ještě povolanější archeologové či folkloristé ji příliš vážně neberou. V poslední době se navíc začínají objevovat pochybnosti o tom, zda právě menší rohatý dinosaurus skutečně mohl sehrát podobnou roli a zda nejde ve skutečnosti o poněkud „přifouknutou“ teorii (něco podobného ovšem neplatí o čínské „dinosauří mytologii“ nebo indiánských zkušenostech s fosiliemi). Nový příspěvek paleontologa Marka Wittona na jeho blogu je vůči této hypotéze právem velmi kritický. Z textu vyplývá, že krásnou myšlenku v tomto případě opět zahubí několik ošklivých faktů a na ožívajícího rohatého dinosaura, měnícího se pomyslně v bájného okřídleného Gryfa, budeme muset přece jenom jednou provždy zapomenout…Anebo snad ne? Sama badatelka ze Stanfordu se již na svém facebookovém profilu vůči Wittonovým závěrům ohradila a zároveň potvrdila, že za svým výzkumem si stále plně stojí. Jak to tedy s tím Gryfem nejspíš bude?

 

Gryfa již snad není třeba dlouze představovat – podle většiny podání se jednalo o čtvernožce s křídly, hlavou podobnou orlí a zakončenou ostrým zahnutým zobákem, se lvím tělem a ostrými pařáty. Podoba této mytické chiméry se samozřejmě měnila s časem i v rámci jednotlivých kulturních okruhů. Nejstarší zmínky o podobném tvorovi přitom pocházejí přinejmenším již ze 4. tisíciletí př. n. l. (Súsy a Egypt), v následujícím tisíciletí už Gryf „zdomácněl“ v mnoha oblastech Blízkého východu. Bohužel nemáme k dispozici prakticky žádné písemné prameny o významu Gryfa pro tyto dávné kultury a tak vlastně jakákoliv interpretace je nutně značně hypotetická (existují ale možné doklady o tom, že lidé v Asii znali dinosauří zkameněliny odedávna). Problém ohledně hypotézy Mayorové a Heaneyho lze spatřovat zejména v tom, že Gryfové z oblastí souvisejících s nalezišti protoceratopsů pocházejí až z mnohem mladší doby (1. tisíciletí př. n. l.). Witton tak právem poukazuje na skutečnost, že zatímco Gryfy ze střední Asie (koncept, který vznikl nejspíš u nomádských Skytů) můžeme s trochou fantazie s fosiliemi protoceratopsů skutečně spojit, jejich o dvě nebo dokonce tři tisíciletí starší „předchůdce“ z mnohem západněji položených oblastí nejspíš nikoliv. Nikdo přitom dosud nedokázal poskytnout jakékoliv vodítko nebo dokonce důkaz možnosti, že i nejstarší zpodobnění Gryfů mohou mít cokoliv společného s křídovými dinosaury (resp. jejich fosiliemi z pouště Gobi). Witton dále poukazuje na velkou míru morfologické variability mezi zobrazeními Gryfa, přičemž v průběhu doby vznikly formy tak odlišné, že je těžké najít jakékoliv společné pojítko vyjma základního tělního plánu. To ovšem také příliš nenahrává jednoduchému propojení mezi zkamenělinou rohatého dinosaura a mytického zvířete (které jednou výrazné rohy – označované Mayorovou za malý lebeční štít dinosauří fosilie – má a jindy nikoliv). Witton pokračuje ve výčtu nepřesností a jako dobrý pozorovatel anatomie si všímá nesrovnalostí s poukazem na podobu Gryfa a rohatého dinosaura. Neuchází mu také množství rozporných údajů z historie mytologie související s Gryfem a závěry Mayorové, stejně jako neodpovídající údaje o lokalizaci skytských zlatých dolů v blízkosti lokalit s objevy fosilií protoceratopsů. Uzavírá svůj podrobný výčet tím, že na základě dostupných údajů z archeologie, antropologie, paleontologie, dobových pramenů i etnologických a folkloristických rozborů neexistuje v současnosti žádný důvod spojovat mytologii Gryfa s objevy fosilií protoceratopsů ani jiných druhohorních dinosaurů. Samozřejmě nemůžeme s jistotou tuto možnost vyvrátit, v tuto chvíli se ale stává spíše zajímavou kuriozitou, jejíž pravdivost by bylo třeba potvrdit pevnými podklady. Budou ale někdy takové objeveny?

 

---

* Přiznávám, že i já mám v tomto směru autorské „máslo na hlavě.“ Jde například o knihy Úžasný svět dinosaurů nebo Objevy pod vrstvami času.

 

Odkazy:

http://markwitton-com.blogspot.cz/2016/04/why-protoceratops-almost-certainly.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Griffin

http://en.wikipedia.org/wiki/Protoceratops

* Mayor, A. (2001). The first fossil hunters: paleontology in Greek and Roman times. Princeton University Press. (First edition)

* Mayor, A. (2011). The first fossil hunters: paleontology in Greek and Roman times. Princeton University Press. (Second edition)

* Mayor, A., & Heaney, M. (1993). Griffins and Arimaspeans. Folklore, 104(1-2), 40-66.

* Phillips, E. D. (1955). The legend of Aristeas: fact and fancy in early Greek notions of East Russia, Siberia, and Inner Asia. Artibus Asiae, 18(2), 161-177.

* Tartaron, T. F. (2014). Cross-Cultural Interaction in the Greek World: Culture Contact Issues and Theories. In Encyclopedia of Global Archaeology (pp. 1804-1821). Springer New York.

* Wyatt, N. (2009). Grasping the Griffin: Identifying and Characterizing the Griffin in Egyptian and West Semitic Tradition. Journal of Ancient Egyptian Interconnections, 1(1), 29-39.

Psáno pro Dinosarusblog a osel.cz