Orel mořský po příjmu do Záchranné stanice.

Z volete orla jme vyjmuli přibližně 200 g potravy a asi 50 g se ještě podařilo vypláchnout vodou. Měl štěstí. Dvojnásobné. Jednak, že koncentrace jedu v potravě byla tentokrát poměrně nízká. Jak se později ukázalo 1,14 mg/kg hmoty. Hlavně ale , že se jen malá část potravy dostala do žaludku. Protože se karbofuran v organizmu poměrně rychle metabolizuje, došlo už během následujícího dne k rychlému zlepšení zdravotního stavu a během tří dnů vnější příznaky otravy odezněly prakticky zcela. Přesto trvalo ještě několik dnů, než orel začal sám přijímat potravu. V současné době stále zůstává ve stanici, abychom si ověřili, že nejsou postiženy vnitřní orgány a aby se po týdenním hladovění dostal zpět do kondice. Zprávu o otravě jsme pozdrželi hlavně proto, aby byl znám výsledek toxikologického vyšetření. Bohužel podezření na karbofuran bylo potvrzeno. Nyní jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele a policie začala případ vyšetřovat.

Vyjímání potravy z volete.

Karbofuran je insekticid karbamátové řady, dříve používaný k tlumení hmyzích škůdců na velké škále plodin. Od roku 2008 není povoleno jej na území EU používat, prodávat, ani skladovat.

Důvodem zákazu je jeho vysoká toxicita pro obratlovce, zejména ptáky. Dávka LD₅₀ se u nich pohybuje v závislosti na druhu, věku a celkové kondici, od 0,4 do 4,15 mg/kg. Vstřebává se sliznicemi i pokožkou. V půdě se rozloží během 20 – 120 dnů. Karbofuran je nervový jed, blokuje nervové vzruchy a tím přivodí ochrnutí kosterních svalů včetně dýchacích a oběť se za plného vědomí udusí.

Orel mořský - během rehabilitace v Záchranné stanici v Bartošovicích.

Přestože je použití i skladování přípravků s karbofuranem zakázáno, zůstaly utajené zásoby, které někteří zbabělí traviči používají k zabíjení zvířat. Bohužel to je nejspíš někdo s loveckým lístkem. Nechci říkat myslivec, protože tohle s myslivostí nemá nic společného. Sám ji aktivně provozuji a vím, že naprostá většina z nás by se k něčemu takovému nikdy nesnížila. Je ale několik jedinců, kteří nemají úctu před ničím. To, že jde většinou o lokální záležitost, dokládá i nejnovější případ. V katastru Kravař byli za posledních 7 let nalezeni už 4 orli mořští otráveni karbofuranem. Z toho dva letos v odstupu jednoho měsíce!

Jiný orel mořský, kterému se návnadám travičů daří unikat. Zatím. (Foto: autor článku)

Je pravděpodobné, že většina předložených návnad není cílena na orly, ale na lišky, jezevce, psíky mývalovité a další menší šelmy. Není to omluva, jen ukázka toho, že: „Vše souvisí se vším.“

V Bartošovické záchranné stanici běží už od roku 2006 velký projekt nazvaný „Návrat orla skalního do ČR“, jehož cílem je vytvořit na našem území stálou populaci orlů skalních, navazující na populaci na Slovensku.

V rámci projektu bylo vypuštěno v letech 2006 – 2015 celkem 25 mladých orlů. Dva z nich byli bohužel nalezeni otráveni karbofuranem, další minimálně dva byli zastřeleni a jeden postřelen. Vnucuje se otázka: „Proč to někdo dělá?“ Ta je ale spíš pro psychiatra.

Záchranná stanice a Dům přírody Poodří

Uvědomíme-li si, že orel skalní je v našich podmínkách vrcholový predátor, který pravidelně loví lišky, jezevce, kuny, ale i mláďata menších dravců a sov – například výrů, je fakticky pro myslivce spojencem, který ovlivňuje na svém území populaci menších šelem. Bohužel, mimo úmyslného zabíjení, hynou orli i například po zásahu elektrickým proudem na sloupech vysokého napětí. Z našich vypuštěných mladých orlů takto zahynuli nejméně dva.

O projektu „Návrat orla skalního do ČR“

Přes tyto ztráty má projekt přeci jen úspěchy. Tím nejvýraznějším a aktuálním, je pár orlů skalních, kteří od roku 2013 hnízdí ve vojenském prostoru Libavá a za tu dobu už vychovali 3 mláďata. Jde o první pár orlů skalních, kteří úspěšně hnízdí na území ČR po sto let trvající přestávce.

Pozastavuje-li se někdo, že ač myslivec, pracuji v záchranné stanici pro zvířata, je to hlavně proto, že jsem upřímně přesvědčen, že ochrana přírody a myslivost, má naprostou většinu zájmu společnou. Obě strany chtějí zdravou krajinu, čistou vodu a na život bohaté lesy. Jak ochranáře, tak myslivce přivádí k zuřivosti, když vidí hromady odpadků, které někteří blbci naprosto nepochopitelně vyhodí do příkopu někde v lese nebo na okraji pole, přestože mají kontejnery na tříděný odpad u huby v každé vesnici. Navíc jsem přesvědčen, že extrémistické názory a akce vždy poškozují obě strany. Snažím se tedy najít soulad, byť se často cítím značně rozpolcen. Pokud by každý myslivec střílel po všem, co kolem sebe vidí, nepodařila by se mi fotografie dospělého orla mořského v přírodě, jako je ta přiložena k článku. Fotil jsem ho na padesát metrů a teprve potom odletěl. Nebylo to ze strachu, jen mi tím dával na srozuměnou, abych neotravoval.

Literatura o karbofuranu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karbofuran , http://www.karbofuran.cz/