Je to poprvé, kdy u biologických ( genových) hodin bylo prokázáno, že ovlivňují určitou aktivitu minutu po minutě. K  objevu došlo náhodou. Jeden student naštěstí postřehl, že se něco děje s reprodukcí mušek poté, co jim výzkumníci vyřadili z činnosti geny řídící cirkadiální rytmus. Jakmile výzkumníci poničili muškám geny určující střídání času bdění a odpočinku, z normálních samců, kteří běžně kopulovali jen 15 minut, se rázem stali muší „supermani“ libující si v aktu o 30 – 50% déle. Výzkumnice jménem Jaga Giebultowiczová, ze Státní oregonské university nový poznatek komentovala slovy: „Jakoby mušáci najednou ztratili pojem o čase“.

Od té doby co se ví, že genové hodiny hrají úlohu v aktivitách, které nemají vazbu na čas ( jako třeba námluvní dvoření samců), by nás další poznatek v tomto směru, že totiž stejné geny ovlivňují i délku kopulace, neměl nijak zvlášť překvapit. „Prakticky je to stejné, jako když stavíte dům a nebo když opravujete auto. V obou případech můžeme používat stále stejné kladivo, i když k různým věcem“, komentuje vzniklou situaci Ezio Roseto, expert na biologické hodiny z Univerzity v Leicesteru ve Velké Británii.
Nastíněný mechanismus, kterým geny řídí délku pohlavního aktu, se ukázal  být nezávislý na délce denního světla (když muškám trvale svítili, délku aktu to nezměnilo). Nezávislost byla zjištěna i na střídajících se cyklech dne a noci.

Bádání nad tím, co všechno a jak řídí genové hodiny u banánových mušek, může být užitečné v tom, že poskytnou základ chápání toho, jak tyto hodiny fungují u člověka a proč se například cítíme tak mizerně, když letadlem v krátké době překonáme několik časových pásem. Vědci si myslí, že tyto geny hrají dokonce úlohu v ochraně před rakovinou. Prokázat takové věci je ale u člověka velmi obtížné. Úskalím je skutečnost, že člověk má více než jednu kopii těchto genů. Proto je práce s banánovými muškami mnohem jednodušší a efektivnější. Ostatně pravidla dědičnosti jsou  pro všechny stejná.

Zda budou mít zákroky s vyřazováním předmětných genů u lidí stejný dopad na „výdrž“ jako mají u mušek, je ve hvězdách. V každém případě to ale mohou být velmi příjemné pokusy, shodují se výzkumníci.

Pramen: Journal reference: Current Biology (vol 14, p 1491)