Xenopus Laevis - šiřitelka Bd mykózy. Na snímku jak klade vajíčka. Je původem z Afriky, ale skvěle se jí už daří i v USA, Mexiku, Chile, Indonésii, na jihu Walesu a nálezy jsou hlášeny už i z Francie a Jávy. Sama je k přenášené infekci do značné míry odolná a tak netřeba dodávat, že z její přítomnosti pro domácí populace obojživelníků nic dobrého nekouká. Poznat se dá snadno, patří totiž k málo druhům žab, které nemají jazyk. České jméno drápatka navíc vystihuje další charakteristickou drobnůstku - malé černé drápky na zadních nohou. (Kredit: Shields R. PloS Biol.)

Korejští přírodovědci zkoumali zpěvy žabáků a zjistili, že nezpívají všichni stejně. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se ovšem neprokázalo, že rosničkám se více líbí serenády nemocných nápadníků. To, co z outsiderů udělá neodolatelné zombí svůdníky,  je houba Batrachochytrium dendrobatidis. Jde o původce mykózy známé spíš pod zkratkou „Bd nemoc“.

Řez kůží nakažené žáby. Mikroskop odhalí baňkovité sporangie a přepážkovité stélky uvnitř pokožky. Dozrálé zoospóry se z hostitelské buňky derou ven jakýmisi choboty a jsou připraveny napadnout další oběť. Pro představu titěrnosti parazita je dole měřítko odpovídající délce 35 µm.

„Žabo-mločí“ mor

Od konce osmdesátých let minulého století to jde s obojživelníky s kopce. Vyhynulo jich už asi 120 druhů. Celé tři čtvrtiny z toho má na svědomí právě houba Batrachochytrium dendrobatidis. Ještě smutnější na tom je, že jsme si jí roznesli po zeměkouli sami.

Zhruba od třicátých let minulého století nastal velký boom domácích akvárií. Kromě exotických rybek a želv se zvláštní oblibě těšily žabky drápatky. O koutky exotické fauny se tehdy rády staraly ženy. Možná i proto, že když do vody ukruply trošku moče a žabka pak začala za několik hodin klást vajíčka, znamenalo dobrou, nebo špatnou zprávu, to podle situace. V každém případě žabka dala svým chováním jasně na srozuměnou, že lidský potomek "je už na cestě“. Ovulaci žabce spouštěl ženský hormon gonadotropin, který těhotným ženám koluje v krvi a odtud jim přechází i do moče.

Zhruba od šedesátých let obliba akvárií začala upadat a podle některých to souviselo s dostupností mnohem diskrétnějších testů. V tu dobu také začal zkomírat i export afrických drápatek  a starost o akvária zase převzali muži. Bylo ale už pozdě. Drápatky, tu a tam vylité s vaničkou a bohužel často i zmíněnou houbou napadené, se dostaly do volné přírody. Onemocnění na nich nebývá patrné, protože jsou k nemoci do značné míry odolné. A tak se stalo, že „Bd mykóza" už řádí na všech kontinentech a obojživelníci se stali nejohroženějšími obratlovci.

Stranou Bd nákazy nezůstala ani ČR. Pozitivní nálezy byly hlášeny z Prokopského údolí v Praze, Říčanského potoka, Mostecka, jižních Čech (okolí Temelína) a Uherskohradišťska. Týkaly se skokanů, ropuchy a kuňky. Po vzoru okolních zemí se předpokládá, že několik testů zachytilo jen špičku ledovce a že i u nás bude rozšíření plošné. Naši obojživelníci mají ale tak trochu štěstí. Jednak, že se v chladnějším pásmu se napadeným jedincům daří nemoc lépe zvládat a také že nejvíce by měla řádit v nadmořské výšce nad 1000 metrů.

Sameček rosničky japonské ve chvíli svého milostného roztoužení. Nakažení žabáci zpívají s větší vervou a jsou pro samičky atraktivnější. (Kredit: Jungbae Park)

Je-li průběh Bd mykózy vážný, na bříšku a chodidlech žab se objeví překrvení a na horních partiích těla naopak kůže rohovatí až se začne odlupovat. Smrt obojživelníků mají na svědomí spíše fyziologické změny, které kožní nemoc doprovázejí. Zrohovatělá kůže není schopna dostatečně zásobovat tkáně kyslíkem a narušená kůže přestává plnit i své osmoregulační funkce. V plazmě napadených dochází k disbalanci sodíkových, draslíkových a hořčíkových iontů a nemoc většinou končí zástavou srdce.

Na tom, proč se infekce stává tak devastující až nyní, se vědci shodnout nedovedou. Jedni si myslí, že se vyvinul zvláště agresivní kmen mykózy, který je hybridem dvou méně nebezpečných předchozích forem. K jejich spojení měl napomoci právě onen obchod s exotickou zvířenou. Kromě představ, že houba byla zavlečena do nových oblastí, kde na ni obojživelníci nebyli připraveni, a že během jejího šíření došlo k zesílení její virulence, existují i jiné teorie. Například, že se původce vyskytoval přirozeně v mnoha oblastech světa, ale že vzplanutí infekce mají na svědomí klimatické změny, které obojživelníky oslabily. Každá z teorií má své zastánce i argumenty na svou podporu. To, že jsme nemoc přesně určili až v roce 1990 ještě neznamená, že v té době také vznikla. Retrospektivní vyšetření muzejních vzorků žab prokázalo, že africké žáby tímto parazitem strádaly už v roce 1933 a tak lze předpokládat, že jí trpěly i dlouho předtím.

Bruce Waldman (Kredit: SNU)...

Modelovým zvířetem pro biology se nyní stala japonská rosnička. Je totiž ke zmiňované infekci vnímavá, ale onemocnění pro ní nemívá tak tragické následky. Zvládá ho podobně, jako drápatka. Nejspíš proto se jí zabýval i Waldman se svým studentem. Sledovali žabky ve volné přírodě a nahrávali jejich namlouvací hovory. Jak už to při takových sledovačkách bývá, vzorky se vyhodnocují až později. Tak se stalo, že když si pak v laboratoři pohráli s nahrávkami jako zvukaři, změřili celkovou dobu skřehotání, délku jednotlivých pulzů, výšku hlasového projevu i to, jak často roztoužený žabák svojí árii opakuje a náhodou to dali do tabulky, kde měli výsledky vyšetření na Bd mykózu, trklo je do očí jak se nemoc projevuje na hlase samečků.

...a jeho mateřské pracoviště: Seoul National University, knihovna, muzeum, učebny, laboratoře, sportovní centrum.

Infikovaní nápadníci věnovali do zpěvu více energie. Jejich roztoužené volání bylo delší, kadence vyluzovaných zvuků rychlejší a na vyšší frekvenci. Proč je to zajímavé? Protože nový poznatek jde proti všem dosavadním představám. Za příznak nákazy chytridiomykózou se v příručkách píše, že klinickými příznaky jsou strnulost v nepřirozené poloze, letargie, ztráta přirozených reflexů, nezdar při hledání úkrytu, neochota k úniku a postoj se zadníma nohama od těla. Pro sexem roztoužené samečky z toho ale evidentně nic neplatí.

Asi největším překvapením je, že samičky při aktu páření upřednostňují právě nakažené žabáky. Nejspíš se jim energičtější zpěvohry zamlouvají. Zatím není jasné, zda houba samečkovi upravuje chování aby se choval „jinak“ a tím parazitovi vylepšil šanci na přenos infekce během páření, nebo zda si jen samčí tělo nějak začne „uvědomovat“ svůj brzký konec a tak se snaží zachránit co se zachránit dá. Ať tak či tak, výsledkem je, že samečci „jdou na věc“ bez okolků a výsledkem je úspěšné tažení houby světem.

Video: Rosnička japonská (Hyla japonica)

Literatura

Deuknam An, Bruce Waldman.: Enhanced call effort in Japanese tree frogs infected by amphibian chytrid fungus, Biology Letters (2016). DOI: 10.1098/rsbl.2016.0018 
The World Conservation Unit
Global Amphibian Assessment
EDGE Amphibians
Shields R (2011) Breaking the Hybrid–Species Barrier. PLoS Biol 9(11): e1001201.doi:10.1371/journal.pbio.1001201