Testy zařízení na vyklizení sutě a později palivových souborů z bazénu třetího bloku v závodě Toshiba v Jokohamě (zdroj Toshiba).

Situace zničených reaktorů

Podívejme se nejdříve, jak vypadá situace v areálu elektrárny. Jak bylo popsáno v předchozí části cyklu, byly z bazénu třetího bloku vytaženy velké kusy trosek, které do něj při výbuchu vodíku popadaly. Velmi pokročily i dekontaminace a budování stínění a krytů na patře s tímto bazénem. V březnu tohoto roku začne budování nového krytu tohoto bloku. Jeho části jsou připraveny v přístavu Onahama. Nyní se pro tento bazén vyrobilo také speciální transportní zařízení o hmotnosti 74 tun, které jej vyčistí od jemnější sutě a menších trosek. Zařízení je zhruba metr široké a má dvě ramena, která umožňují uchopit a transportovat trosku nebo ji případně i přeštípnout. Umožňuje velice jemnou a přesnou manipulaci. A to na dálku, protože dozimetrická situace neumožňuje práci lidí v blízkosti bazénu. Zařízení se nainstaluje do nového krytu v polovině roku 2017. Po úplném vyčištění poslouží toto zařízení pro manipulaci s palivovými soubory. Zároveň se instaluje těžký jeřáb o hmotnosti 92 tun, který umožní manipulaci s kontejnery, do kterých se budou palivové soubory vkládat. Pak začne vyklizení palivových souborů z bazénu. Obě zařízení vyrobila firma Toshiba v Jokohamě, jejich instalace by měla proběhnout v následujícím fiskálním roce a vyklízení bazénu by se mělo uskutečnit v roce 2018.

U prvního bloku se sundala střecha provizorního krytu a začalo se z demolicí horní části budovy zničené vodíkovým výbuchem. V první fázi tak, aby se tam dala instalovat zařízení, která rozstřikují roztoky fixující prach. Jde o opatření, které zabraňuje uvolnění radioaktivních látek při demoličních pracích do okolí.

Video: Ukázka práce automatických zařízení

Zatímco cesta k vyklizení bazénů s vyhořelým palivem je rozpracovaná a víceméně jasná, zjištění stavu zničených aktivních zón v kontejnmentech a nalezení cesty k jejich likvidaci je extrémně náročnou výzvou. Začátkem tohoto roku se začaly testovat roboty, které vydrží extrémní radiaci a měly by prozkoumat vnitřek kontejnmentů a zjistit polohu roztaveného paliva. Zde došlo k několika zpožděním.

Testování zařízení pro manipulaci s palivovými soubory u třetího bloku v Jokohamě (zdroj Toshiba).

Robotům se podařilo proniknout zatím pouze do kontejnmentu prvního bloku. Ovšem tam prozkoumaly pouze mezipatro a do suterénu, který je zaplněn vodou, se nedostaly. Nemohly tak zjistit, zda se a případně jaká část roztavené aktivní zóny protavila dnem reaktorové nádoby a dostala na dno kontejnmentu. Pro průzkum suterénu s vodou se začaly připravovat vodotěsné roboty s vysokou odolností proti radioaktivitě. Ty by se měly pohybovat ve vodním bazénu a zjistit situaci v něm. Pomocí endoskopu, kterým se dá do kontejnmentu nahlédnout, se však zjistilo, že voda v bazénu je silně znečištěna rzí a dalším materiálem. Celkově se tak zde vytvářejí podmínky, které by robot nemusel při ponoření do této vody vydržet. Proto se cesta robota do kontejnmentu odložila a hledá se způsob, jak jej spustit s mezipatra tak, aby visel nad vodní hladinou a průzkum suterénu provedl bez dlouhodobějšího ponoření do znečištěné vody. Jde hlavně o změření rozložení zdrojů aktivity, které by pomohlo v identifikaci polohy zbytků zničené aktivní zóny.

Zkouška instalace náhradního krytu třetího bloků v přístavu Onahama (zdroj TEPCO).

Zdržela se i příprava proniknutí prvního robota do kontejnmentu druhého bloku. Podařilo se odstranit překážky, pro odstranění těch velkých se musel připravit speciální robot. Snížila se kontaminaci v okolí průlezu umožňujícího vniknutí robota do potrubí, které vede do kontejnmentu. Přesto je zde dozimetrická situace stále velmi náročná. S největší pravděpodobností tak nepůjde průlez otevřít a přistoupí se místo toho k vyvrtání otvoru v jeho místech. Nutnost další dekontaminace a úprav v plánu povede ke zpoždění o několik měsíců. Přesto se předpokládá, že by se robot mohl do druhého bloku dostat ještě v první polovině tohoto roku. Po prohlídce mezipatra a prozkoumání situace tam by se podobně jako u prvního bloku začalo pracovat na proniknutí robotů do suterénu a zjišťování, zda se tam dostaly části roztavené aktivní zóny reaktoru. U třetího bloku zatím není termín proniknutí robota do kontejnmentu stanoven. Teprve nedávno se tam podařilo dostat endoskop, jak se psalo v minulé části cyklu. Přesto se však předpokládá, že by i zde mohl být rok 2016 rozhodující a dostatek informací u všech tří bloků by mohl být k dispozici v polovině roku 2017. Další zpoždění však pochopitelně nejsou vyloučena. Připomeňme, že kontejnment prvního a druhého bloku se podařilo proskanovat pomocí kosmických mionů. Výsledky ukazují, že aktivní zóna byla z velké části zničena a roztavena. Nejen pro průzkum stavu zničených aktivních zón, ale i pro jejich likvidaci, budou potřeba roboty s možností pracovat pod vodou a s extrémní odolností proti radiaci. A právě na jejich vývoji se intenzivně pracuje v řadě laboratoří.

Demolice horní části budovy prvního bloku (zdroj TEPCO).

Situace s radioaktivní vodou

V areálu elektrárny se intenzivně pracovalo na klíčových opatřeních pro vyřešení problémů s podzemní vodou, která se dostává do silně kontaminovaných oblastí okolo budov reaktorů. Tato voda se musí odčerpávat, dekontaminovat a uložit v nádržích.

Důvodem je, že v ní zůstává tritium, tedy nejtěžší izotop vodíku, který se chemicky nedá oddělit od toho lehkého a zůstává v molekulách vody. Hledají se sice metody, jak ve velkém tritium oddělit. Testy svého zařízení umožňujícího hromadnou separaci tritia z velkých objemů kontaminované vody například nedávno provedla americká firma Kurion specializovaná na zacházení s radioaktivním odpadem. Využívá procesy elektrolýzy a katalytické výměny. Získané tritium by se buď využívalo, nebo skladovalo. Ale nejspíše se nakonec využije toho, že tritium je normální součástí životního prostředí. Vzniká totiž v interakci kosmického záření s atmosférou, takže při dostatečném naředění nepředstavuje nebezpečí pro životní prostředí.

Snížení pronikání podzemní vody se podařilo díky jejímu odčerpávání nad areálem, kde se ještě nedostala do styku s kontaminovanými částmi elektrárny. Odčerpaná voda se pak po důkladné kontrole vypouští do moře. Toto opatření snížilo přitékání spodní vody do silně kontaminovaných částí ze 400 na 100 tun za den. Dalším opatřením, které by mělo zastavit pronikání spodní vody do silně kontaminovaných částí téměř úplně, je postavení podzemní ledové stěny. Předpokládá se, že by pak šlo o pronikání méně než deseti tun za den. Jde o systém celkově 1500 trubek sahajících do hloubky 30 až 35 m, do kterých se vhání solanka s teplotou pod bodem mrazu. Vytvoří se tak ledová stěna v délce 1,5 km, která obklopí budovy čtyř zničených reaktorů. Výhodou ledu je, že pokud se ve zdi objeví trhlina a dostane se do ní voda, tak zmrzne a trhlinu zacelí. Výstavba stěny začala již v červnu 2014 a testy jejich jednotlivých částí probíhají od dubna 2015. Teprve v únoru 2016 však byla úplně dokončena.

Nový plán pro prozkoumání suterénních prostor kontejnmentu prvního bloku. Pohyblivý robot by spouštěl mezerami v mřížované podlaze mezipatra sondu s dozimetry, kamerou a dalším zařízením. (Zdroj TEPCO).

Zahájení provozu musí schválit úřad NRA. Existují obavy, zda by snížená hladina spodní vody v prostoru ohraničeném stěnou nevedla k tomu, že by se silně kontaminovaná voda ze suterénních prostor zničených bloků dostala do okolí. Vypracoval se tak plán, jak zprovoznění stěny uskutečňovat postupně a kontrolovat, zda k takovému jevu nedochází. Postupné zmrazování stěny by mělo být zahájeno v březnu a plně funkční bude toto zařízení zhruba do konce tohoto roku. Pak by mělo následovat odčerpání kontaminované vody ze všech suterénních prostor zničených bloků a jejich vysušení a dekontaminace.

Již nyní se podařilo snížit hladinu vody v suterénu reaktorových budov. To je velmi důležité, protože v případě tří bloků se voda různými spojovacími kanály dostává i strojoven. U prvního bloku se hladina vody už dostává tak nízko, že by už neměla přetékat do jeho strojovny a ta by se mohla začít vysušovat a dekontaminovat. Ovšem odčerpávání a vysušení všech reaktorových budov a strojoven se může protáhnout až na čtyři roky.

Testovací zařízení firmy Kurion pro odstranění tritia z vody (zdroj Kurion).

Pokrok v dozimetrické situaci samotného areálu

Začátkem února se podařilo dokončit a spustit spalovnu radioaktivního odpadu. Ta má zredukovat objem nízkoaktivního odpadu, který se produkuje během dekontaminačních prací, zhruba o 90 %. Jedná se například o ochranné oděvy, nástroje používané při dekontaminaci nebo různé obaly. Zařízení má velmi efektivní filtry, které brání uniknutí radioaktivity. Celkově se v areálu zatím nahromadilo 66 000 m³ takového odpadu. Zařízení by při plném výkonu mělo zpracovat denně 90 tun takového odpadu. Koncentrace radioaktivity v odpadu se sice zvýší, ale dramatické zmenšení jeho objemu umožní jeho efektivní a bezpečné uložení.

Postupující dekontaminace, úprava a lepší uložení radioaktivního odpadu zlepšuje celkovou dozimetrickou situaci v areálu elektrárny a také zlepšování pracovních podmínek. Na hranicích elektrárny se podařilo snížit radiaci na hodnotu, která vede k celoroční dávce z umělých zdrojů menší než 1 mSv. Je to hlavně dekontaminací skladované kontaminované vody a úpravami způsobu jejího skladování. Dekontaminace v areálu je nyní tak úspěšná, že ve většině areálu (téměř 90 %) už není potřeba používat ochranné oblečení a stačí normální pracovní oděv. Ochranné oblečení a pomůcky je stále potřeba mít v okolí zničených reaktorů a v místech, kde se dekontaminuje a skladuje znečištěná voda.

O otevření nové jídelny a prostor pro odpočinek pracovníků se psalo v předminulé části cyklu. Na začátku března pak byla v areálu otevřena prodejna se smíšeným zbožím známého obchodního řetězce Lawson, který je v Japonsku velmi rozšířen. Hlavním sortimentem jsou potraviny a do areálu tento „obyčejný“ obchod přináší pracovníkům domáčtější atmosféru, která zlepšuje jejich pracovní podmínky. Kavárna obchodu, která je v nové odpočinkové budově popsané ve zmíněné předminulé části, poskytuje možnost pohodlí a příjemného odpočinku. I to je známkou, že se areál Fukušimy stává postupně normálním pracovištěm se vším servisem pro zaměstnance. Protože likvidace elektrárny bude náročnou a dlouhodobou záležitostí, jde o velmi významný krok. Stejně tak, jako přesun ubytování pracovníků a dalšího servisu ze zařízení J-vesnice ve městě Naraha do města Tomioka, které je mnohem blíže k elektrárně. O tom se podrobněji zmíníme při popisu situace v zasažených oblastech v okolí elektrárny.

Schéma ledové stěny (zdroj TEPCO).

Situace v postižených územích

Kritický pro stav zasažených území je postup dekontaminace a ten je závislý na množství a možnosti uložení nahromaděného radioaktivního odpadu. Negativně působí velmi složité prosazování dlouhodobějších přechodných úložišť. Pouze prefektura Ibaraki schválila umístění dlouhodobého přechodného úložiště ve stávajících prostorách na svém území. Další a ta nejdůležitější úložiště se začala budovat v evakuované oblasti ve městech Okuma a Futaba. V rámci testování vlivu přepravy odpadu do úložiště se tam již přepravilo okolo 50 000 m³ odpadu. Ve fiskálním roce 2016, který začíná v dubnu, by se tam mělo přepravit třikrát více. Kromě samotného úložiště se zde budují i spalovny, první v městě Okuma. Do plného provozu by se měly dostat v roce 2017. To umožní zahájit intenzivní dekontaminaci i silně zamořených oblastí tzv. III. zóny.

Pozitivně působí rozpad radionuklidů a tím i snižování úrovně kontaminace. Značný vliv to má hlavně v prefekturách mimo Fukušimu, kde byla kontaminace nízká. Tam aktivita odpadu nashromážděného během dekontaminačních prací často za uplynulá léta klesla pod limit 8000 Bq/kg. V tomto případě už se nejedná o radioaktivní odpad a lze s ním zacházet jako s odpadem normálním. V prefektuře Ibaraki se nashromáždilo celkově 3500 tun. Po pěti letech z nich 70 % už má aktivitu nižší než 8000 Bq/kg. Podle odhadu zůstane za dalších 10 let už jen 0,6 tuny odpadu s aktivitou nad limit. V prefektuře Mijagi se zmenšilo množství radioaktivního odpadu s aktivitou nad limitem z původních 3404 tun na 1090 tun. Podle předpokladů by za dva další roky mělo toto množství poklesnout na 252 tun a za dvacet let na 38 tun. Předpokládá se i využití dekontaminované zeminy pro stavební účely. Vše toto by mělo přispět k snížení potřeb přechodných úložišť hlavně v prefekturách mimo Fukušimu.

Návrat obyvatel do evakuovaných oblastí

Do města Naraha, které zrušilo omezení v září minulého roku, se do konce minulého roku vrátilo pouze 5 % z původních necelých 8000 evakuovaných obyvatel. Ovšem revitalizace tohoto města by se postupně měla zrychlovat. Začalo se zde budovat nové technologické centrum, které bude zaměřeno na robotiku a technologie likvidace jaderných zařízení. Dalším zlomem je opětný návrat J-vesnice k původnímu účelu. Tedy k využití, jako centrum pro trénink fotbalových týmů. Doposud sloužilo jako zázemí pracovníkům, kteří se podíleli na likvidaci následků havárie ve Fukušimě I. Pro odpočinek a trénink fotbalistů by mělo sloužit v roce 2020 při letní olympiádě, která proběhne právě v Japonsku. Předpokládá se, že otevření rekonstruovaného střediska proběhne v dubnu 2019. Nyní se připravují k úplnému zrušení všech omezení města Minamisoma a Kawamata, vesnice Kacurao a poslední zbytek vesnice Kawauči (ten má pouze 54 obyvatel a 19 obydlí). Mělo by k němu dojít v dubnu.

Do roku 2017 by se měla odvolat všechna omezení u evakuovaných území, která nespadají do silně kontaminované zóny III. S postupným rušením omezení a přípravou na začátek intenzivních dekontaminačních a rekonstrukčních prací i v nejsilněji kontaminovaných oblastech se rozšiřuje síť měřících stanovišť, které se využívají ke kontrole dozimetrické situace. Zatím je v prefektuře Fukušima okolo 3000 měřících stanovišť a tento počet se hlavně v nově otevíraných územích bude zvyšovat. Naopak, některá měřící místa v oblastech, kde kontaminace byla malá a za poslední roky výrazně klesla, budou rušena.

Začátkem ledna poklesl počet evakuovaných pod 100 000. Z nich 56 463 bylo v mateřské prefektuře a zbytek dočasně mimo ni. Je třeba zmínit, že v oblastech, kde zatím není umožněn úplný návrat, bydlelo před havárií zhruba 80 000 obyvatel. Zbývající do zmíněného počtu se v principu už vrátit mohli, ale zatím návrat odkládali buď z obav z radiace, nebo nedostatečného pokroku v rekonstrukci oblasti ale hlavně kvůli pomalé obnově pracovních míst. I z toho je vidět, že velmi podstatnou záležitostí je rekonstrukce infrastruktury a různých hospodářských oblastí prefektury.

Po plném otevření dálnice propojující sever postižených oblastí s jihem je na řadě obnova Jobanské železnice. Ta byla v dané oblasti silně poškozena cunami. Kritický je z tohoto hlediska úsek dlouhý zhruba 6,9 km, který propojuje stanici Tacuna ve městě Naraha a stanici Tomioka ve městě Tomioka. Zde byla stanice Tomioka velmi silně poškozena cunami a musí se celá znovu postavit. V současné době se připravil plán výstavby této stanice. Práce na ní budou zahájeny v létě a i tento úsek by měl být zprovozněn do konce roku 2017.

Kontaminace zasažených území. Zobrazen je dávkový příkon jeden metr nad zemí v mikrosievertech za hodinu. Nahoře vlevo je situace těsně po havárii 29. dubna 2011. Vpravo pak po sedmi měsících 5. listopadu 2011 a dole situace 29. září 2015. (Zdroj NRA).

I díky intenzivní dekontaminaci se snižuje kontaminace zasažených území. V únoru bylo zveřejněno měření radiace, které proběhlo v září 2015. Ukázalo se, že ve srovnání s měřeními provedenými sedm měsíců po havárii poklesl střední dávkový příkon o 65 %, přičemž pouze polovina tohoto poklesu šla na vrub rozpadu radionuklidů. Zbývající část byla způsobena dekontaminačními pracemi. Velice dramaticky se zmenšila rozloha silně kontaminované oblasti s dávkovým příkonem přes 9,5 mikrosievertů za hodinu.

Obnova tradičních výrobních činností

Stále se upřesňují metody dekontaminace. Lesy se většinou čistily pouze v případě, že byly v blízkosti obydlí a obytných zón. Důvodem je nejen rozsáhlost a menší návštěvnost těchto území, ale také negativní vedlejší účinky takové dekontaminace. Odstraní se při ní totiž horní vrstva půdy, která obsahuje velké množství humusu a potřebných živin. Ukazuje se také, že se případná kontaminace nešíří z lesů do okolí. Místo intenzivní dekontaminace se předpokládá usilovná peče o lesy, která by zajistila jejich ochrannou funkci a zabránila erozi půdy.

Intenzivní dozimetrická měření lesních porostů uskutečněná už zhruba před rokem navíc ukázala, že přes 90 % soukromých lesů ve Fulušimě má dávkový příkon menší než 0,50 mikrosievertů za hodinu. V takových lesích může probíhat normální lesnická činnost a těžba dřeva. To je dobrá zpráva pro návrat dřevařského průmyslu k intenzitě před havárií.

Důležitý zlom nastal i při pěstování rýže. Rok 2015 byl první, kdy se nenašel jediný pytel, kde by rýže překračovala povolený radiační limit, který je 100 Bq/kg. Celkově se v provincii vyprodukovalo přes 10 milionů pytlů. Většinou byla kontaminace cesiem 137 neměřitelná a u 99,99 % měrná aktivita nepřekročila hodnotu 25 Bq/kg. Počet pytlů překračujících hodnotu 100 Bq/kg klesal stále. V roce 2012 jich bylo 71, v roce 2013 jich bylo 28, v roce 2014 už jen dva a v minulém roce tedy nula. Pokud se však omezíme na rýži sklizenou později než v srpnu, která se považuje za novou rýži, tak už byl nyní druhý rok bez překročení limitu.

K pěstování rýže se vracejí farmáři i v oblastech, které se k úplnému zrušení omezení teprve chystají. Sem mohou dojíždět a obhospodařovat své farmy, jen zde nesmí trvale pobývat. I v tomto roce se tak zde sklízela úroda a po důkladné radiační kontrole ji bylo možno využívat. Koncem roku 2015 uspořádali ve městě Minamisoma, které se připravuje k dubnovému úplnému otevření, místní farmáři nedělní slavnost u místního nádraží pro obyvatelé navštěvující své domovy. Podávali na ní rýžové koláče z loňské testovací úrody. Část koláčků obětovali i v místní svatyni jako poděkování za blížící se možnost návratu a obnovení jejich farem. V plném rozsahu se pěstování rýže rozběhne v tomto roce, kdy budou zrušena veškerá omezení.

Do zasažených oblastí se vrací i farmáři, kteří se zabývají chovem dobytka a mlékárenský průmysl. Právě farmáře, kteří obnovují toto odvětví a potýkají se s obavami a předsudky zákazníků se v době pátého výročí událostí navštívil premiér Šinzo Abe. Úspěšný návrat dobytkářství v této prefektuře dokumentují i první letošní aukce dobytka, kde se dosáhlo cen, které měly úroveň před havárií. V oblasti se vždy choval kvalitní dobytek a jeho věhlas překonal obavy před radiací. Důvěru v místní potraviny a návrat rozsahu jejich produkce dokumentuje i to, že podíl místních surovin využívaných při výrobě školních obědů se vrátil k hodnotě před havárii. Také spotřebitelé se začali intenzivně vracet k místní produkci.

Další tradiční oblasti je rybolov. Zde také během pěti let od havárie došlo k významnému pokroku v rekonstrukci tohoto odvětví. Rozšiřuje se i počet lovených druhů ryb a mořských plodů a také objem lovu. Připomeňme, že limit pro aktivitu vzorku je stejný jako u rýže, tedy 100 Bq/kg. Podíl vzorků měřených při testech v pobřežních vodách prefektury, které překračovaly tento limit, se neustále snižoval. Zatímco v roce 2011 byl 39,8 %, v roce 2012 byl 16,5 %, v roce 2013 pak 3,7 %, v roce 2014 už jen 0,9 % a v loňském roce pak už jen 0,046 %. Toto zmenšování je dáno rozpadem cesia 134 s poločasem rozpadu 2 roky, snižováním úniků z elektrárny a také snižováním koncentrace zředěním v obrovském oceánu. Snižování počtu kontaminovaných případů vede k tomu, že testovací výlovy se přesunou ještě blíže k elektrárně, tedy z oblasti za hranicí 20 km do oblasti od 10 km. Pokud bude množství překročení limitu u vzorků i v těchto blízkých vodách nízké, počítá se s otevřením i těchto vod pro komerční rybolov. Omezení se tak budou týkat pouze pro oblasti v poloměru do deseti km od elektrárny. Tato změna by měla přispět k návratu rybolovu do města Namie. To leží celé v evakuované oblasti. Ovšem jeho pobřežní části jsou kontaminovány relativně slabě a připravují se na úplné otevření. Nedávno se pro ně schválilo financování obnovy přístavů a továrny na zpracování ryb.

Právě takové události urychlují návrat obyvatel domů a překonání psychických a sociálních následků havárie. A stejně tak i takové drobné události, jaká proběhla letošní zimu ve městě Kawamata. Tam po pěti letech znovu upravili a otevřeli přírodní kluziště na rýžových polích. Zde tak mohli bruslit dospělí i děti. Kluziště před havárií fungovalo každý rok a nyní se tradice k velké radosti hlavně dětí znovu obnovila.

Studium zdravotních dopadů

I další dozimetrické a medicinské studie ukazují, že obdržené dávky i zdravotní následky pro obyvatelstvo budou zanedbatelné. V polovině února 2016 představil ředitel Jobanské nemocnice v Iwaki výsledky rozsáhlé studie provedené nemocnicemi v prefektuře Fukušima. Ta zmíněné závěry plně potvrzuje. V nemocnici v Iwaki se prováděly celotělové studie vnitřní kontaminace u 9400 pacientů a podrobné sledování 111 pacientů, kteří musí docházet na dialýzu. U všech byla zjištěna celoroční dávka z cesia 137 menší než limit 1 mSv.

Druhým kolem probíhá dlouhodobé ultrazvukové sledování výskytu rakoviny štítné žlázy u mládeže z prefektury Fukušima, která v době havárie byla ve věku do 18 let. Předpokládá se, že každý bude do věku 20 let kontrolován každé dva roky a po dosažení tohoto věku každých pět let. Týká se to zhruba 360 000 obyvatel. Zatím proběhla první série, která byla dokončena 31. března 2014. V ní bylo zkontrolováno 300 487 obyvatel, což reprezentuje 83,5 %. Táto série měření je označována jako referenční. Vznik rakoviny má totiž nějakou inkubační dobu a následky radiace se neprojeví dříve než po čtyřech letech. Potvrzují to i zkušenosti z Černobylu. Zároveň nikdy v historii nebyl proveden tak rozsáhlý skreeningový program sledování štítné žlázy. V prvním kole bylo zjištěno 116 případů rakoviny. To je pravděpodobnost výskytu 0,038 %.

Existuje několik faktů, které potvrzují, že tyto případy nejsou spojeny s havárií. Dávka, kterou obdrželi lidé ve Fukušimě, je menší než ta, která může statisticky pozorovatelně zvýšit výskyt rakoviny štítné žlázy. V Japonsku se díky přísné kontrole a možnosti náhrady místních potravin dodávkami z nekontaminovaných oblastí nevyskytly případy požívání potravin kontaminovaných radioaktivním jódem. U žádného dítěte, které v době havárie bylo mladší pěti let, se rakovina nevyskytla. Výskyt různých abnormalit na štítné žláze byl stejný ve Fukušimě, jako u testovacích studií v nezasažených prefekturách Jamanaši, Nagasaki a Aomori. Neukazuje se závislost výskytu rakoviny na velikosti obdržené dávky. Genetická analýza fukušimských nádorů ukazuje, že jsou rozdílné od černobylských vyvolaných radiací a shodují se s ostatními v Japonsku.

U elektrárny Curuga se rozhodlo o likvidaci nejstaršího prvního bloku (zdroj JAPC).

Od dubna 2014 bylo zahájeno druhé kolo sledování. Zde se objevilo do konce roku 2015 pomocí ultrazvuku 16 nových případů. Podle všech dozimetrických dat a studií by neměla havárie ve Fukušimě výskyt rakoviny ovlivnit (viz třeba shrnutí a odkazy zde), přesto je důležité toto dlouhodobé sledování populace uskutečnit. Je velice dobře, že se do něj zapojil tak vysoký podíl občanů Fukušimy. Na závěr by se dala ještě zmínit studie u 15 125 matek, které porodily mezi srpnem roku 2013 a srpnem roku 2014 v postižené prefektuře. Ukázalo se, že výskyt genetických poruch u narozených dětí byl menší, než je přirozený výskyt (ovšem v rámci statistických odchylek).

Japonská jaderná energetika

Po nastavení nových pravidel a ustavení nového regulačního úřadu NRA se ke konci minulého roku podařilo spustit první dva reaktory, a to v elektrárně Sendai. Koncem minulého roku také soud zamítl žalobu aktivistů a rozhodl, že je možné zprovoznit dva reaktory v elektrárně Takahama, která také splnila všechny požadované podmínky nových pravidel a úřadu pro jadernou bezpečnost. Provoz elektrárny povolil i guvernér příslušné prefektury a 25. prosince se začalo zavážet palivo do třetího bloku. Poprvé se jedná i o soubory využívající palivo MOX. Z celkově 157 v aktivní zóně je jich 24. Začátkem roku 2016 se tak začaly bloky 3 a 4 připravovat k zahájení provozu. Třetí blok s rozběhl 29. ledna. Spouštění čtvrtého bloku bylo zahájeno 27. února. Ovšem zpočátku se objevilo několik problémů a kdy se tak i tento blok dostane do operačního provozu, není zatím jasné. V současné době tak má Japonsko v provozu čtyři reaktory.

Jaderná elektrárna Mihana, její první a druhý blok se začnou likvidovat (zdroj KEPCO).

Provozovatel elektrárny Takahama také požádal úřad pro jadernou bezpečnost o posouzení možnosti provozování starších bloků této elektrárny. Její první a druhý blok jsou starší čtyřiceti let a v tomto případě je třeba speciální posouzení. Konce února zaslal úřad NRA podmínky opětného připojení těchto bloků do sítě. Provozovatel odhadl, že bude trvat zhruba tři roky, než budou všechny potřebné úpravy splněny.

Další elektrárnou, která má blízko k zahájení provozu je Ikata v prefektuře Ehima. Její třetí blok by měl být dalším, který bude následovat. Po schválení stavu a plánu všech bezpečnostních opatření poslal nyní provozovatel přesný rozvrh postupu při dalším posilování bezpečnostních opatření. Je to druhý z celkově tří kroků, které musí být splněny při přípravě restartu bloku. Posledním krokem by měla být inspekce úřadů NRA v elektrárně. Po jejím úspěšném průběhu by se mohla elektrárna spouštět.

Celkově byly zatím úřadu NRA zaslány k posouzení materiály 26 bloků z 16 elektráren. Dalších 21 je tak v různém stupni rozpracovanosti. Úřad NRA se snaží nejdříve pracovat na posuzování bloků, které jsou v oblastech s nedostatkem zdrojů elektřiny a tam, kde je nejvyšší stupeň podpory spuštění reaktoru u obyvatelstva. Je tak největší naděje, že místní úřady provoz elektrárny povolí. Připomeňme, že Japonsko má nyní celkově 43 bloků. Dva další bloky jsou ve výstavbě. Kromě reaktorů ve Fukušimě I bylo koncem minulého roku rozhodnuto o likvidaci pěti nejstarších malých bloků, jejichž rekonstrukce pro splnění nových bezpečnostních standardů by se ekonomicky nevyplatila. Lze očekávat, že letos se dokončí posouzení několika dalších a některé z nich se i rozjedou.

Elektrárna Ikata (zdroj NRA).

Se začátkem spouštění jaderných bloků může opět Japonsko uvažovat o snižování produkce oxidu uhličitého. Japonské ministerstvo průmyslu předpokládá, že v roce 2030 by jádro mělo přispívat k výrobě elektřiny mezi 20 a 22 %. Rozhodnutí o pokračování intenzivního využívání jádra vede k nutnosti podpory i zařízení umožňující provozování reaktorů. Mezi ně patří i recyklace vyhořelého paliva a výroba paliva typu MOX, které japonské reaktory také využívají. Vzhledem k celkové situaci, bude v této oblasti přebírat stále větší roli stát. Předpokládá se, že by provozovatelé jaderných bloků přispívaly podle množství využitého paliva na jeho recyklaci.

Zároveň bude pokračovat snaha o intenzivní zavádění obnovitelných zdrojů. Problémem ovšem je, že Japonsko má hodně omezené možnosti ve volných plochách. To vede k tomu, že uvažují například i o umisťování fotovoltaických elektráren na vodních plochách, což může být právě z ekologického hlediska problematické. Méně sporné je jejich umisťování do oblastí ohrožených cunami. V roce 2030 by se tak mělo dosáhnout snížení emisí oxidu uhličitého o 26 % oproti roku 2013. Zároveň nastínila vláda i dlouhodobější cíl snížení emisí o 80 % do roku 2050. Jak se reálně bude dařit tyto plány plnit, závisí také na tom, kolik reaktorů a kdy se podaří spustit. To je třeba závislé i na tom, jestli geologické zlomy v blízkosti některých elektráren budou posouzeny jako ty, které by mohly být aktivní. Tam může dojít k nutnosti přesunutí některých důležitých částí do jiné části areálu nebo dokonce k rozhodnutí o likvidaci daného bloku. Tato eventualita se týká například elektrárny Šika.

Závěr

Přepracovací závod Rokkašomura, kde se přepracovává vyhořelé palivo a vyrábí palivo MOX (zdroj JNFL).

Od havárie ve Fukušimě uplynulo pět let. Díky velkému úsilí Japonců se podařilo učinit při likvidaci následků havárie značný pokrok. Stále však je potřeba čelit hodně náročným výzvám. Pořád se přesně neví, v jaké stavu jsou zničené aktivní zóny a kam se v kontejnmentu dostalo roztavené palivo. Více než 80 000 obyvatel se ještě nemůže vrátit domů. V tomto a příštím roce by se toto číslo mělo dramaticky snížit, ale jak rychlé se reálně budou obyvatelé vracet, závisí na tom, jak efektivní bude rekonstrukce postižených území a jak rychle se obnoví infrastruktura a hlavně pracovní místa. Potvrzuje se, že dopady radiace budou zanedbatelné. Ovšem dopady psychologické a sociální jsou v řadě případů dramatické. I proto je potřeba pečlivě sledovat takové události i průběh likvidace jejich dopadů. Je třeba udělat vše proto, aby bylo možné se podobným událostem vyhnout. Ale je třeba také vědět, jak jim případně čelit. Kromě pochopení a intenzivní pomoci postiženým, je však také potřeba umět racionálně posuzovat různá rizika a nacházet efektivní cesty k jejich snižování.

Na závěr tohoto přehledu bych chtěl zmínit jednu nedávnou událost, která v Japonsku nastala. Tři bývalí manažeři firmy TEPCO byli obžalováni z profesní nedbalosti s následkem smrti. Dle obžaloby nepřijali dostatečná opatření na ochranu jaderné elektrárny, přestože si byli vědomi rizik, která plynula z hrozící cunami (blíže zde). Velmi intenzivní tlak aktivistů vedl k tomu, že se soud bude konat přesto, že státní zástupce už případ dvakrát odložil.

Nejsem právník, takže se opravdu nebudu zabývat průběhem tohoto sporu. Že relativně jednoduchá opatření mohla havárii zabránit, stačilo třeba přesunout dieselagregáty ze suterénu výše, je nesporné. Stejně tak, že na problémy se strukturou japonského jaderného dozoru upozorňovala Mezinárodní agentura pro atomovou energii.

Podrobněji je situace okolo Fukušimy a právě i okolo srovnávání rizik popsána v knize Fukušima I poté.

Ovšem příslušný proces je spíše ukázkou absurdity a iracionality současné společnosti. Připomenu, vlivem havárie a radiace nezahynul nikdo. Obžalovaní jsou viněni z toho, že při evakuaci domova pro přestárlé předčasně zemřeli vlivem zhoršení zdravotní péče někteří pacienti. Pokud by k evakuaci nedošlo (nebo k ní došlo mnohem později se zajištěním co nejlepšího zdravotního servisu), tato předčasná úmrtí by nenastala. Radiace v daných místech byla taková, že v nejhorším případě hrozilo zvýšení pravděpodobnosti výskytu rakoviny. Ovšem až v horizontu řady jednotek až desítek let, což by se u takto starých pacientů nijak neprojevilo. Takže je otázkou, do jaké míry měly na tato úmrtí vliv zmatky při evakuaci a přehnaný strach a iracionální postoj společnosti k radiaci.

Připomenu, že podceněním velikosti cunami architekty měst, projektanty zábran proti cunami a úřady zahynulo přímo přes 18000 obyvatel a nepřímých obětí vlivem zmatků při evakuaci nemocnic a domovů pro přestárlé byly stovky. Jen v samotné prefektuře Fukušima zahynulo vlivem cunami přímo 1814 lidí (ještě před začátkem havárie). A to i v zónách, které byly označeny jako útočiště před cunami. Přesto nikoho ani nenapadlo podávat žalobu na někoho z příslušných úředníků, projektantů a architektů. Nikdo totiž v Japonsku opravdu cunami takového rozsahu nečekal.

Podle příslušného procesu a napření aktivit k zajišťování bezpečnosti by měl člověk dojem, že problém není ochrana měst a lidských životů před cunami, ale úplně jiné věci. Daný proces ukazuje, jak je nejen právní systém smýkán iracionálním aktivismem, který nemá nic společného s realitou a racionálním srovnáním rizik a nutných opatření. Problém je, že pokud není společnost schopna racionálního posouzení rizik a napření úsilí a pomoci ve správném směru, nedokáže efektivně problémy řešit a rizikům čelit. A to neplatí jenom v energetice. I to bychom měli mít na paměti.