Hylás a nymfy. Kredit: John William Waterhouse (1896), Manchester Art Gallery

Domov první z nymf se nacházel na nejvyšší hoře Kréty Idě (Mount Psiloritis, 2456 m). I ta druhá bydlela na hoře Ida (Kaz Gagi, 1774m), jenže v Malé Asii nedaleko města Troje. Tato nymfa spolu s říčním bohem Skamanderem zplodila prvního trojského krále Teukra a se svou sestrou Adrásteiou vychovala nejvyššího boha Dia. Připočteme-li k tomu fakt, že ve starořečtině se pojmem Ida rozumělo též lesnaté pohoří, je zřejmé, že situace s Idami byla v řeckém kontextu lehce nejednoznačná. No a podobné je to i s Idou českou. Z dětství si pamatuji vysokou zelenou lahev s typickou etiketou, která pro mě byla symbolem zdraví a svěžesti. Minerálky tohoto jména jsem vypil hektolitry – přeneseně bych snad mohl říci, že jsem jí byl odkojen. Jenže ony lahve z trhu zmizely, podobně jako spousta jiných věcí, které tvořily mé dětství, a na Idu jsem si pak vzpomněl jen párkrát, když jsem při snaze chytře objet řadu kamiónů blokujících průjezd Náchodem narazil na další frontu aut, blokující jednu z postranních silniček.

Změna nastala poměrně nedávno. V e-majlové schránce mi skončil odkaz na článek z idnesu a dotaz, jaký mám jako toxikolog postoj k pití vody s obsahem As na úrovni 0,479 či dokonce 0,691 mg.L^-1. Tazatel mimo jiné uváděl, že jiný toxikolog se vyjádřil v tom smyslu, že pokud někdo nevypije minimálně 180 l této vody denně, nejde o nijak zvlášť zásadní problém. No přijde na to, kdo co považuje za zásadní problém. Norma pro pitnou vodu (vyhláška MZ 275/2004 Sb. o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy ve znění pozdějších předpisů – tedy 83/2014 sb.) uvádí limit NMH = 0,01 mg.L^-1, kde zkratka NMH znamená nejvyšší mezní hodnotu, což je hodnota zdravotně závažného ukazatele jakosti pitné vody, v důsledku jejíhož překročení je vyloučeno použití vody jako pitné, neurčí-li orgán ochrany veřejného zdraví na základě zákona jinak. A co když je tento limit překročen 50 či 70-krát? No, ale žijeme v zemi, kde je předpisů spousta a mnohé z nich jsou blbé, takže jejich dodržování moc neřešíme.

Akademické nakladatelství CERM

Určitě zde nehrozí nebezpečí akutní otravy. Akutní letální dávka As pro člověka se odhaduje na 0,6 mg.kg^-1 za den /1/, což znamená, že 70 kg člověk by skutečně musel pít zhruba 80 až 100 litrů vody denně po dobu alespoň jednoho týdne, aby ho arsen v ní zabil. Dlouhodobá konzumace vody s nadlimitním obsahem sloučenin arsenu však může být riziková z jiného důvodu. Kationty arsenu jsou karcinogenní. A to výrazně. Již v roce 1968 vyšla práce Tsenga a kol. /2/ zabývající se vztahem mezi koncentrací As v pitné vodě a četností případů rakoviny kůže. V Tchajwanských populacích pijících vodu o koncentraci As 0,3; 0,3-0,59 a více než 0,6 mg.L^-1 byla četnost kožních nádorů 2,6; 10,1 a 21,4 na 1 000 osob. V kontrolní skupině čítající více než 7500 osob pijící vodu o koncentraci As 0,001 – 0,017 mg.L^-1 žádný nádor kůže zjištěn nebyl. Mexická studie Cebriana a kol. z roku 1983 udávala 3,6-krát vyšší výskyt kožních lézí v populacích pijících vodu o koncentraci As 0,4 mg.L^-1 než v populacích pijících vodu s obsahem arsenu 10-krát nižším. Nejznámější případ hromadné otravy As ze zdrojů pitné vody se odehrává v Bangladéši. Zde bylo v 70. letech 20. st. v rámci společné akce UNICEF a Světové banky vyvrtáno více než 8 600 000 trubkových studní, aniž byl proveden geologický průzkum podloží. Předpokládá se, že v důsledku expozice As zde na rakovinu zemře 200 až 270 tisíc lidí /4/. V roce 1996 by skupinou D. Chakrabortiho z Univerzity v Kalkatě proveden rozsáhlý monitoring zahrnující 52 202 studní ze všech 64 bangladéšských distriktů. 42,1% vzorků vody obsahovalo množství As vyšší než 0,01 mg.L^-1, 27,2% vyšší množství As než 0,05 mg.L^-1 a jen 7,5 % vyšší množství As než 0,3 mg.L^-1 , což je koncentrace, která je podle autorů práce jednoznačně schopná vyvolat zjevné kožní léze. Podzemní voda v 50 okresech obsahovala množství As překračující Bangladéžskou normu 0,05 mg.L^-1 a voda z 59 okresů překračovala limit As doporučený Světovou zdravotnickou organizací (WHO), který je 0,01 mg.L^-1.

Je-li tedy údaj z idnesu správný, hrozí i v Čechách určitému množství lidí nádory kůže způsobené expozicí As z kontaminované vody. Kolika přesně? Těžko říct, zasažená populace se bude odhadovat dost obtížně, ovšem jistý číselný odhad přesto lze učinit. Pomocí nástroje Popstoolkit lze vypočítal hodnotu ILCR (Incremental Lifetime Cancer Risk), což je číslo, které udává, kolik lidí navíc proti přirozenému pozadí může dostat rakovinu v důsledku expozice dané karcinogenní látce. Výpočet pomocí daného nástroje má sice k exaktní (myšleno deterministicky pojímané) vědě daleko, jelikož spoustu vstupních dat je třeba odhadovat, ovšem jisté užitečné údaje nám přesto poskytnout může. Zadáme-li koncentraci v pitné vodě 0,479 mg.L^-1; denní spotřebu vody 1,5 L; absorpční faktor 0,9; dobu expozice 5 let, váhu 75 kg, předpokládanou dobu dožití 75 let a směrnicový faktor 1,8 vyjde nám hodnota ILCR 1,1.10^-3 což znamená, že z každého 1 000 lidí, kteří požívali takto kontaminovanou vodu, 1 z nich vážně hrozí onemocnění rakovinou. Karcinogeny nemají práh účinku a nelze pro ně tudíž vypočítat bezpečnou dávku. Obvykle se však pracuje s přípustným rizikem na hladině 1.10^-5, což tedy znamená, že při pití vody s podlimitním obsahem As by v důsledku expozice této látce neměl onemocnět víc než 1 člověk ze 100 000 oproti pozadí. Výsledek mého výpočtu tedy ukazuje na více jak 100-násobné překročení hladiny přípustného rizika. ¨

Takže jaký mám jako toxikolog postoj k pití Idy. Tedy řeknu Vám – na základě informací, které se mi povedlo shromáždit, bych se k napití neodhodlal. Ovšem proti gustu žádnej dišputát…..

Literatura:

1. Ratnaike, R. N. (2003). Acute and chronic arsenic toxicity. Postgraduate Medical Journal, 79(933), 391-396.

2. Tseng, W.P.; Chu, H.M.; How, S.W.; Fong, J.M.; Lin, C.S.; Yeh, S. (1968). Prevalence of skin cancer in an endemic area of chronic arsenium in Taiwan. J. Natl. Cancer Inst. 40:453-463.

3. Cebrian, M.E.; Albores, A.; Aguilar, M.: Blakely, E. (1983). Chronic arsenic poisoning in the north of Mexico. Human Toxicology 2:121-133.

4. http://www.toxipedia.org/display/toxipedia/Arsenic+Poisoning+in+Bangladesh

5. Chakraborti, Dipankar, et al. (2010). Status of groundwater arsenic contamination in Bangladesh: a 14-year study report. Water Research 44.19: 5789-5802.