Třetí paže aneb pomocná ruka bubeníkova. (Kredit Georgia Tech)

Třetí ruka vývojářů z Georgia Institute of Technology hraje na dva nástroje. No, hraje, spíš zatím jen přizvukuje na činel a buben zvaný Tom tom. Bez nich se klasická bicí souprava neobejde a většinou jich mívá více. Nejen činelů, i „Tomů“. Ty bývají většinou dva a nehrají na ně snad jen dechovkáři. Tom tomy poznáte snadno, jsou to ty přimontované na Bass-drum. A ten zase poznáte, že se na něj hraje nohou a čeština má pro něj přiléhavé „kopák“.

Bernard "Buddy"Rich

americký jazzový bubeník je označován za jednoho z nejgeniálnějších světových bubeníků s virtuózní technikou zvládající velké množství bubenických udělátek. (Foto: Paul Spürk , CC BY 3.0, Wikipedia)

Co se činelů týče, ti schopnější z tlučmistrů jich mívají před sebou požehnaně. K těm hlavním patří Hi-hat (haj-het), Crash (kreš) , Ride (rajd),  Splash (spleš),  China (čína) ale je i mnoho dalších. Každý z činelů má svůj osobitý zvuk. Z pohledu zvukaře platí, čím víc, tím líp, jenže těch, kteří s nimi umí jako legendární Buddy Rich, zase tak moc není. A tak třetí robotická ruka, jako je ta "chytrá ruka" z Georgie, by nemusela být slepou cestou. První pokus je šedesát centimetrů dlouhá a hudebník si ji připevňuje na pravé rameno. Nejen, že ruka slyší hudbu, kterou bubeník hraje, ale reaguje i na jeho gesta. Když akcelerometr spolu s dalšími lokalizačními čidly polohy „vyčtou“, že bubeník úder povede do činelů, zvolí umělá paže také činel. Jakmile se bubeník natočí aby za virbloval na šroťáku, neboli rytmičáku, třetí ruka bubenické céčko doprovodí hrou na „Toma“.

Robotické rameno se rozhoduje, co bude hrát, na několika úrovních. Jednak odhaduje co má hrát podle poslechu hudby v místnosti a podle toho také trochu improvizuje. Přitom sleduje, zda nedochází ke změně rytmu. Jakmile hudebník začne v pohybech zpomalovat, rameno  tempo rovněž zpomalí. A naopak, když bubeník zrychlí, kadence pomocné ruky zrychlí také. Důležité je, že nejde o následnou akci, ale současnou. Senzory také neustále zajišťují, aby palička byla vždy s nástrojem v jedné rovině, tak jak se to učí ve škole. Jakmile ale bubny nejsou v dosahu, robotická ruka to pozná, svěsí se a přestane reagovat. Což je docela inteligentní, vyloučí se tím při závěrečné děkovačce, že na nějaký zvuk s sebou začne úd mrskat a ťukat okolostojícím do hlav.

První "nízkorozpočtová" pomocná robotická ruka. (Kredit Georgia Tech)

I když tvůrci třetí ruce vdechli pohyby přirozené s intuitivními gesty (programováním technikou human motion capture technologií), žádný Ringo Starr z ní zatím není. Je ale rychlejší, než obdobné počiny, které k ovládání končetiny volí elektrody implantované do mozku. Protéza z Georgie má šanci se uplatnit jen asi u nepatrného počtu nemocných pacientů.  Autoři projektu sice argumentují, že by jejich protetická ruka umožnila pokračovat v hudební vášni těm, kterým se  po nehodě, nebo následkem nemoci pohyblivost ruky změnila. To je ale slabý argument a tak asi zůstane jen u kumštu.

Oponenti  se již nechávají slyšet, že vyvíjet třetí ruku, když už existují elektronické bicí automaty, jejichž rytmické smyčky jsou v nahrávce od produkce živého bubeníka jen těžko rozlišitelné, je zbytečnost. Ve prospěch tvůrců protézy ale zase svědčí fakt, že na koncerty se chodí i kvůli estetickému zážitku a exhibice bubeníků jsou něčím, co žádná elektronická krabička s reproduktorem nahradit nemůže. Ne nadarmo se říká, že všechny holky milují bubeníka.  Jak se nakonec k bubenickému kouzlení třetí rukou veřejnost postaví, je ve hvězdách. V každém případě to je směr, který s vyspělejším zařízením by z průměrného muzikuse udělal extra třídu. A tak možná není tak daleko doba, kdy „klasikové“ svým výkonem  nebudou kyborg bubeníkům svými schopnostmi stačit a příští generace si bez nich své diskohrátky už ani nebudou umět představit.

Pramen: Georgia Institute of Technology

Pokud nám robotika, jak se její tvůrci domnívají, začne vylepšovat hudební zážitky, připraví nás o ty „brániční“. A tak než zcela upadnou v zapomnění, některé z nich si připomeňme:

Chlapi v hospodě se sázejí a dojde i na to, že jeden chlubil začne tvrdit, že se dokáže bavit s úplně každým. Slovo dá slovo a dojde na lámání chleba. Chvastoun zamíří ke stolům hostů. Ze všeho nejdříve se jich zeptá na IQ.  U pána s IQ 120 zapřede hovor na dopad poklesu těžby ropy brent na cenu zlata na Hong-Kongské burze. Toho s IQ100 se zeptá jak by balil tu blondýnu u baru. Třetího s IQ 90, požádá o prognózu globálního oteplení. Když dojde na maníka s IQ 60, zeptá se: „Jakejma hraješ paličkama?    

V životě bubeníka jsou jen 2 cesty: sex, drogy a rock´n´roll, nebo masturbace, antidepresiva a dechna. 

Pochopitelně, že za neřest se platí a tak jednoho dne po vystoupení  zavítá za hardrockovou kapelou smrtka se slovy: „Je čas některého z Vás. Ale rock se mi zamlouvá a tak abyste věděli, že nejsem nelida, kdo z Vás mne přesvědčí, že je pro kapelu nepostradatelný, nechám ho být. “Zpěvák celý zkoprnělý ze sebe vybreptá: "Já jsem přece základ, všichni si zpívají mé texty a tím pádem bych tady měl zůstat." Smrtka souhlasně kývne a postoupí tedy ke kytaristovi: “No, já ho doprovázím akordy a tak s ním musím zůstat. "Smrtka opět kývne na souhlas a obrátí se na basistu. Ten se usměje a prohodí: "Každý přece ví, že basa tvrdí muziku!" Smrtka si pro sebe zabrumlá, že to je pravda a přikročí k zatím mlčícímu bubeníkovi. Ten se poškrábe za uchem a prohlásí: "Hm, ale já jediný mám řidičák...."