Polonium 210 (²¹⁰Po) se jako vražedný nástroj proslavilo v případu atentátu na ruského zpravodajce žijícího v exilu ve Velké Británii Alexandra Valteroviče Litviněnka (1962-2006). Soudní dozvuky této úkladné vraždy dodnes víří politickou i mediální hladinu a opakovaně vyvolávají řadu otázek. Použití ²¹⁰Po k útoku na konkrétní osobu má totiž řadu úskalí. Cena smrtelné dávky tohoto izotopu se pohybuje v řádu jednotek až desítek milionů dolarů; neodborná manipulace s ním zanechává zřetelné stopy a vážně ohrožuje na zdraví i životě nejen útočníky, ale i nezainteresované osoby pohybující se ve špatný čas na špatném místě. Navíc, výroby dostatečného množství radionuklidu je schopen pouze omezený počet jaderných zařízení lokalizovaných v jediném státě na světě – v Rusku. Dalším významným specifikem otravy ²¹⁰Po je jeho nezvratná fatalita – v momentě, kdy oběť pocítí první symptomy, jí už nelze pomoci. Neexistuje účinné antidotum ani léčba. Užití takového prostředku jednoznačně vyžaduje zapojení osob disponujících nepředstavitelnou mírou moci, neomezeným rozpočtem a nezlomným odhodláním.

Bývalý prezident Palestinské autonomie Jasir Arafat (1929-2004) rozhodně patřil k lidem, kteří se ve sférách dostatečné kumulace moci a kapitálu pohybovali. Poslední tři roky života strávil ve vládní budově  Ramaláhu, těšil se celkem dobrému zdraví, nepil a nekouřil. Večer 12. října 2004 přibližně čtyři hodiny po večeři pocítil silnou nevolnost a bolest břicha doprovázenou zvracením a vodnatelným průjmem. 25. října podstoupil v Tunisu vyšetření kostní dřeně. Zjištěny byly středně závažné projevy myelodisplazie (porucha vyzrávání a diferenciace krevních buněk v kostní dřeni) avšak bez známek myelosuprese (potlačení funkce krvetvorné kostní dřeně). Veškeré testy na infekční onemocnění byly negativní. 29. října došlo k převozu pacienta do vojenské nemocnice ve francouzském Clamantu. Krátce poté došlo k postupnému selhávání jater a ledvin. Všechna mikrobiologická vyšetření i opakované analýzy vzorků moči pomocí -spektrometrie (test na přítomnost radioaktivních látek emitujících -záření) byly negativní. V biologických vzorcích byla detekována pouze rezidua podávaných léčiv, nikoli však stopy jiných toxických látek. Multiorgánové selhání a masivní krvácení do mozku nakonec dovršily dílo zkázy. K úmrtí došlo 6. listopadu 2004 ve 3h 30 min. Tělo nebožtíka bylo pohřbeno do země bez předchozí pitvy. Tkáňové vzorky shromážděné během jeho pobytu v nemocnici byly údajně kompletně zlikvidovány v roce 2008.

Nevyřešené otazníky ohledně příčiny úmrtí, stejně tak jako podivný sled těžko vysvětlitelných symptomů přiměl vdovu Suhu Arafatovou k hledání odborníků, kteří by byli schopni zmíněnou záhadu objasnit. Tým složený z pracovníků Institutu radiační fyziky Univerzitní nemocnice v Lausanne, Univerzitního centra soudní medicíny v Ženevě a Institutu Paula Scherrera ve Villigenu dostal v únoru 2012 k dispozici brašnu s oblečením, které měl nemocný politik na sobě v době hospitalizace, a příslib, že všechna zjištění bude možno publikovat v odborných časopisech. Stopy moči na Arafatových spodcích obsahovaly množství ²¹⁰Po, jež mnohonásobně převyšovalo hodnoty odpovídající srovnávacím vzorkům (čisté oblečení). Další pátrání vyžadovalo exhumaci ostatků. Ta se uskutečnila 27. listopadu 2012. Z hrobu byly vyzvednuty vzorky kostí, skalpu, zubů, pohřebního rubáše a zeminy, jež byla v přímém kontaktu s tělem a dále zeminy, které se tělo přímo nedotýkalo. Genetická analýza prokázala, že získané vzorky skutečně pochází z těla Jasira Arafata. Toxikologickou analýzou opět nebylo zjištěno nic, než stopy léků a jejich metabolitů.

Nositelé Nobelovy ceny za mír z roku 1994 v Oslu. Zleva doprava: PLO předseda Jásir Arafat, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres, izraelský premiér Yitzhak Rabin (Foto: Saar Yaacov, GPO  CC BY-SA 3.0)

Mezi smrtí Jásira Arafata a jeho exhumací uběhlo osm let. Tato doba odpovídá 21 poločasům rozpadu ²¹⁰Po (t_1/2 = 138 dní). Takže pokud se ve zkoumaném těle snad nacházelo nějaké nepřirozeně vysoké množství nebezpečného radionuklidu, jeho aktivita poklesla dvou milionkrát a mohla tak snadno dosáhnout úrovně přírodního pozadí. Přesto vzorky žebra, pánve a prsní kosti obsahovaly množství izotopu, jež významně převyšovalo běžné hladiny publikované v odborné literatuře. Ve všech tkáňových vzorcích však aktivita ²¹⁰Po přibližně odpovídala aktivitě ²¹⁰Pb. Jelikož jsou oba tyto izotopy produktem rozpadové řady ²²²Rn, bylo nutné zvážit riziko diagenetické kontaminace vzorků (rozpad půdního ²²²Rn). Během procesu přípravy vzorků bylo ale pomocí série rozpouštěcích kroků nejprve z povrchů kostí odstraněno asi 10% hmoty a až takto očištěné vzorky byly požity k následné analýze. Tento postup by měl účinně eliminovat vliv případné povrchové kontaminace. Hypotézu o biogenním původu nalezených radionuklidů podporuje i rozdíl v míře kontaminace silně vaskularizovaných (pánev, žebro, prsní kost) a nevaskularizovaných (stehenní kost) kostí. Také povrchová aktivita vzorků půd, jež byly nasáklé rozkladnými produkty tkání, významně převyšovala aktivitu srovnávacích vzorků půdy, odebraných v odlehlejších částech hrobu. Průmyslově se ²¹⁰Po vyrábí bombardováním terčíku ²⁰⁹Bi neutrony v jaderném reaktoru. Kontaminace tohoto terčíku je údajně věrohodným vysvětlením původu ²¹⁰Pb v analyzovaných vzorcích.

Jak již bylo zmíněno dříve, nejznámější obětí otravy ^21OPo je bezesporu A. Litviněnko. U něho se projevily veškeré typické symptomy akutní nemoci z ozáření – tedy trávicí potíže, alopecie (vypadávání vlasů) a myelosuprese. Arafatovi, který nejprve rovněž trpěl projevy akutního podráždění gastrointestinálního traktu, později selhaly játra a ledviny. Změny kostní dřeně měly méně závažný charakter a alopecie se u něho vůbec nerozvinula. Rozdíly v průběhu onemocnění obou mužů mohly být podle autorů švýcarské studie způsobeny odlišným způsobem podání toxikantu. Zatímco v případě Litviněka se jednalo o masivní jednorázovou expozici (jed podán v šálku čaje), Arafat mohl být exponován několika po sobě následujícím nižším dávkám.

Vedle švýcarského týmu se analýze vzorků z Arafatova hrobu věnoval ještě tým francouzský a ruský. Také Rusové zjistili vysoké aktivity ²¹⁰Po a ²¹⁰Pb v kostní tkáni a i oni diskutovali možný vliv přítomnosti radonu v hrobce na získané výsledky. Na rozdíl od Švýcarů však ruští vědci konstatovali, že původ obou radionuklidů nelze věrohodně objasnit. Obsah zdravotních záznamů je pak podle nich jednoznačným důvodem k zamítnutí teorie o vražedném útoku. Tedy podobně jako v případě A. Litviněnka….

Literatura:

WHITE, Ronald F. Assassination discourse and political power: The death of Alexander Litvinenko. Assassination Research, 2008, 5.2: 1-8.

FROIDEVAUX, Pascal, et al. 210 Po poisoning as possible cause of death: forensic investigations and toxicological analysis of the remains of Yasser Arafat. Forensic science international, 2016, 259: 1-9.