Mimozemšťané mlčí, protože jsou nejspíš mrtví

Úzkým hrdlem láhve vzniku inteligentních bytostí ve vesmíru, je nestabilní prostředí v nejranějším planetárním stadiu. Paradoxně je tedy tím největším nedostatkem dostatek času.

Radioteleskop Parkes výrazně ožije. Příštích deset let bude „poslouchat“ a hledat projevy vyspělé civilizace. Kredit: Wayne England

Na fotkách vypadá stále dobře, ale po stránce schopností, je datum narození přece jen znát. Řeč je o radioteleskopu používaném v Observatoři Parkes. Dokončen byl v roce 1961 a čas své největší slávy zažil během misí Apollo, kdy přijímal a předával signál do NASA v době, kdy se Měsíc nacházel na straně „protinožců“. Své letitosti navzdory je stále druhým největším teleskopem na jižní polokouli z čehož plyne, že o jeho služby je stále zájem. Začíná se účastnit desetiletého projektu s rozpočtem 100 milionů dolarů. Část této sumy půjde na řešení problému, který začal trápit lidstvo někdy v třicátých letech minulého století. Jako první ho ve své povídce formuloval Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. Dnes se o něm mluví spíše jako o Fermiho paradoxu - zjevném rozporu mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemských civilizací a chybějícím jakýkoliv důkazem o kontaktu s nimi.

Jurij Milner, ruský multimiliardář, kterému matka dala jméno po Juriji Gagarinovi, se rozhodl na hledání mimozemšťanů ze svého utratit sto milionů dolarů. Na obrázku je se svou manželkou Julií. Jako absolvent fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity krátce pracoval pod vedením budoucího nositele Nobelovy ceny Vitalije Ginzburga. V roce 1990 působil u Světové banky jako expert na ruský bankovní systém. Jistý čas byl generálním ředitelem společnosti "Aliance-Menatep" patřící do skupiny vlastněné Michailem Chodorkovskim. Nějaký čas byl generálním ředitelem investičního fondu "New Trinity Investments", ale největšího majetku nabyl až když se pustil do podnikání spojeného s internetem. (Kredit: Debray Riveros)

Breakthrough Listen (volně přeloženo „Průlom v naslouchání“) je větší část projektu Breakthrough Iniative, který bude řešit výzkumné centrum SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence ). Pátrání po zelených mužíčcích se větší měrou rozběhlo již v roce 2009, když americký miliardář Paul Allen přispěl 30 miliony dolarů na provoz Allenova radiointerferometru. Mělo však krátké trvání. Peníze rychle došly a tak ho provozovatel (Kalifornská univerzita v Berkeley), po dvou letech, musel zavřít.

Martin John Rees kosmolog a astrofyzik, člen Sněmovny lordů, kterému královna v roce 2005 udělila titul Baron Rees of Ludlow, na projektu Breakthrough Iniative nevidí nic špatného ani v jeho části s úmyslem vysílat vzkazy jiným civilizacím.

Jak se nyní ukazuje, zbohatlíci mají pro mimozemšťany slabost. Tentokrát se rozhodl pustit chlup Jurij Milner. Původně teoretický fyzik, nyní americký magnát ruského původu, který ke svému jmění přišel vysoce výdělečnými investicemi do Facebooku, poté do praotce slevových portálů Grouponu a také do virtuálního hráčského doupěte Zyngy. Byl to právě Milner, který v loňském roce na půdě Královské společnosti v Londýně s podporou Stephena Hawkinga oznámil zahájení desetileté Zlomové iniciativy (Breakthrough Iniative). Poněkud bombastický název programu náleží právem. Finanční injekce je totiž na vědecký projekt tohoto směru doslova nevídaná. Umožní dvěma z nejvýkonnějších teleskopů na světě – jednomu v Green Bank (Západní Virginii) a druhému v Austrálii, již zmíněnému Parkesově teleskopu, aby z dosavadních 36 hodin za rok , mohly pátrat po vesmírné inteligenci tisíce hodin ročně.

Se stomilionovým rozpočtem teleskopy pokryjí desetkrát větší výsek oblohy, než jaký sledovaly v předchozích programech. Za jediný den činnosti budou schopny získávat takový objem dat, jaký jim dosud trval celý rok. A co je ještě potěšitelnější, že všechna data, která projekt shromáždí, budou dostupná veřejnosti. A jak Milner s oblibou dodává, „profesionálům, amatérům i hackerům“.

V Parkes a Green Bank se již rozbíhá sledování jednoho milionu nejbližších hvězd ve středu Mléčné dráhy. Celkem teleskopy ale budou naslouchat stu nejbližších galaxií, zda z nich směrem k nám někdo něco úmyslně, či náhodou nevyslal. Stephen Hawking, iniciátor projektu, se za projekt postavil slovy: „Myslíme si, že život na Zemi vznikl spontánně a proto v nekonečném vesmíru musí existovat ještě další formy života. Je čas, abychom na otázku života mimo Zemi našli odpověď“. Není divu, že záběr sledování, který bude padesát až stokrát větší, než jaký se kdy zatím v radioastronomii uskutečnil, se stává předmětem diskusí.
Nejednota názorů zatím panovala jen v minoritní části projektu. Přeli se týkají smysluplnosti snahy posílání digitálních vzkazů reprezentujících lidstvo. Jednu názorovou stranu presentuje význačný astrofyzik, dříve prezident Královské společnosti, nyní člen Sněmovny lordů Martin J. Rees, který tvrdí, že z našeho „prozrazení se“ cizincům, strach mít nemusíme. Argumentuje tím, že pokud jsou mimozemšťané technologicky před námi, potom již vědí, že existujeme i kde jsme. A pokud by byli tak vyspělí, znamenalo by to, že se nepovraždili a jsou tedy dále než my i po stránce inteligence. Proto je podle něj scestné si představovat, že jde o stejnou formu inteligence, jako je ta naše a kontaktu s nimi se netřeba obávat.

Astrofyzik Stephen Hawking, iniciátor projektu „poslouchej“, se ohledně pokusů kontaktovat cizí civilizace hlásí k táboru těch, kteří si myslí, že pokud by se na nás nějaká inteligentnější struktura přišla podívat, je pravděpodobné, že by se k nám chovala asi jako my kdysi k Indiánům. (kredit: Wikipedia)

Mezi odborníky, hlavně ale u laické veřejnosti, je slyšet i opačný názor. Ten v podstatě říká, že je nerozum od nás vyvíjet snahy o kontakt s mimozemskou civilizací. Stejného názoru je i Stephen Hawking, jehož nelichotivá slova pronesená přes syntetizátor, kolují po internetu a ve volném překladu znějí: „O mimozemšťanech toho moc nevíme, zato o lidech ano. Pokud se ohlédneme do naší historie, tak zjistíme, že konflikty mezi civilizacemi dopadly hůř pro ty technologicky méně vyspělé. Civilizace, která by četla naše vzkazy, může mít před námi miliardy let náskok. Nemusíme pro ni být užitečnější než bakterie“.

Aditya Chopra z Australian National University neskrývá svůj skepticismus k výsledkům celého projektu. (Kredit: ANU)

Nejnovější článek australských astrobiologů je nejspíš začátkem dalších kritik projektu. A sice jeho majoritní části, která má spolykat většinu ze stomilionového daru a která má zodpovědět otázku „Kde všichni jsou?“. Aditya Chopra z Australské národní university (ANU) se svým kolegou v časopise Astrobiology zdůvodňuje, proč je tato snaha předem odsouzena k nezdaru a prakticky tím říká, že by se prostředky daly využít smysluplněji. Jako argument uvádí, že život na jiných planetách, i kdyby vznikl, tak s velkou pravděpodobností by zase velmi rychle zanikl. Původní představy astronomů byly poplatné stále většímu počtu objevovaných objektů a tím narůstající pravděpodobnosti, že vesmír je plný obyvatelných planet. To pak pochopitelně vedlo k závěru, že se to v něm také musí hemžit mimozemšťany. Chopra vysvětluje, proč je tato představa chybná. Vyvíjející se život je křehký a má jen malou šanci se vyvinout dostatečně rychle, aby přežil dostatečně dlouho. Nejlepším důkazem má být právě Fermiho paradox.

Podmínky pro vznik života evolucí se podle představ australských vědců týkají jen nepatrného časového úseku existence vesmíru. Na obrázku označeném AHZ (abiogenesis habitable zone). Kredit: Chopra a Lineweaver, 2016

Mají-li se vytvořit nějaké formy života, musí se sejít vhodná kombinace skleníkových plynů, jako je voda a oxid uhličitý a ještě k tomu udržet na povrchu stabilní teplotu. A právě to je problém. Ve skutečnosti je totiž nejranější planetární prostředí (podléhající vývoji vesmíru) značně nestabilní. Jeden z příkladů máme na dosah. Zhruba před čtyřmi miliardami let Země, Venuše a Mars také mohly být obyvatelné. Jak ale víme z Venuše se záhy stal přetopený skleník a Mars zase zmrznul na kost. Tamnímu mikrobiálnímu životu, jestli nějaký byl, se také nepodařilo přizpůsobit se měnícímu prostředí. Podle Chopra hrálo životu na Zemi do karet nezvykle mnoho okolností, které zajistily stabilní klima.

Najít známky přítomnosti života jinde, je ale něco zcela jiného, než najít také vysoce inteligentní tvory. Kamenitých planet s vodou, energetickými zdroji a pozůstatky mikrobiálního života, bude nejspíš dost. Ale k něčemu vyvinutějšímu, jako třeba dinosaurů, je třeba stabilita trvající miliardy let a to je ten největší problém. Nejspíš tím největším paradoxem ve vesmíru, trvajícím nepředstavitelných 13,8 miliard let, bude limitním faktorem bránícím vzniku inteligentních tvorů na planetách to, s čím se potýkáme všichni - nedostatek času.

Literatura
Aditya Chopra et al. The Case for a Gaian Bottleneck: The Biology of Habitability, Astrobiology (2016). DOI: 10.1089/ast.2015.1387

Autor: Josef Pazdera

Datum: 24.01.2016

Tisk článku

Související články:

Základ genetického materiálu padal z nebe Autor: Josef Pazdera (15.06.2008)
Stručne o globalizácii večného sporu „evolúcia, či stvorenie?“ Autor: Dagmar Gregorová (01.07.2008)
Ako vznikol život? Nádejná cesta k odpovedi. Autor: Dagmar Gregorová (17.05.2009)
Podle Moorova zákona život existoval miliardy let před vznikem Země Autor: Josef Pazdera (21.04.2013)
Všichni můžeme být Marťané Autor: Josef Pazdera (30.08.2013)
Meteorit ze Sutter’s Mill obsahuje nevídané organické látky Autor: Stanislav Mihulka (11.09.2013)
Hledání organických molekul na povrchu komety Autor: Vladimír Pecha (03.12.2014)
Vznik života se přičiněním českých vědců přiblížil Zemi Autor: Josef Pazdera (09.12.2014)
Láskaradost roznáší alkohol a cukr Autor: Josef Pazdera (25.10.2015)

Diskuze:

setkání v čase

Andreas D.,2016-01-29 13:14:52

Osobně se domnívám, že možnost nalézt nebo být nalezen civilizací odlišnou od naší významně komplikuje fakt, že se jednoduše nesejdeme v čase na takové úrovni vývoje, aby to bylo možné a prostý fakt, že vesmír je tak velký, že veškeré pokusy o kontakt maří již jen vzdálenost v časoprostoru.Délka existence lidské civilizace je jen zlomkem délky existence vesmíru a stav , ve kterém se alespoň nedostatečně může pokoušet o kontakt, trvá z hlediska existence vesmíru méně než mrknutí oka v poměru k existenci lidstva. Je to, jako bychom se pokoušeli spojit s člověkem, který žil před 2500 lety a nebo se za 1000 let narodí. Civilizace mohou a mohly vznikat a zanikat, ale šance, že se potkáme, že budeme existovat zároveň v čase , se při tom, jak je vesmír obrovský a starý, limitně blíží nule. A to ani neberu v potaz, že mezi námi mohou být takové rozdíly, že bychom jeden druhého ani nebyli schopni zaznamenat. Neb co je život člověka pro druh žijící 10 000 let? Jen jiskřička ve tmě.