Kuba Dařbuján je sice havíř, do žánru ale stejně patří. Kredit: Československý film.

Pohádkové příběhy doprovázejí lidstvo od nepaměti. Jaká je ale historie těchto příběhů a jak hluboko do historie sahají? Evoluční biologové mají k dispozici důmyslné nástroje, s nimiž lze prostudovat evoluční historii organismů. Odborníci na historii jazyků nebo právě pohádek si je od nich mohou vypůjčit a občas to doopravdy udělají. Výsledky pak rozhodně stojí za to.

Sara Graça da Silva. Kredit: Sara Graça da Silva.

Do divokých vod evoluční historie pohádek se pustila Sara Graça da Silva z Nové lisabonské univerzity a antropolog Durhamské univerzity Jamshid Tehrani, kterého na OSLU známe jako autora fascinující fylogeneze Červené karkulky. Použili pozoruhodný katalog pohádkových příběhů známý jako Aarne Thompson Uther (ATU) Index, který zahrnuje přes 2 tisíce různých typů příběhů, pocházejících od více než 200 etnik. Badatelé se soustředili na skupinu Magických příběhů (Magic tales) tohoto katalogu, které zahrnuje pohádky pod označením ATU 300 až ATU 749. Magické příběhy pojednávají o bytostech nebo objektech, které mají nadpřirozenou moc.

Evoluční historie indoevropských jazyků, zahrnutých ve studii. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.

Da Silvová a Tehrani si vybrali 50 indoevropsky hovořících etnik a zjišťovali, zda jednotlivé pohádkové příběhy vyprávějí anebo nevyprávějí. Zvolili přitom taková etnika, jejichž folklór a evoluční vztahy známe dostatečně do hloubky. Ke studiu evoluční historie pohádek použili známou evoluční historii indoevropských jazyků, ze které lze odvodit příbuzenské vztahy i průběh času, a také geografické rozložení jednotlivých jazykových skupin. Nejprve analyzovali 275 magických příběhů, které postupně ořezali na 76 nejvíce evolučně konzervovaných pohádek. Na základě těchto evolučně konzervovaných příběhů badatelé rekonstruovali původní soubory pohádek, které si vyprávěli lidé hovořící protorománsky, protokeltsky, protogermánsky a protobaltskoslovansky. S rekonstrukcí postupovali dál do minulosti, podle evoluční historie jazyků, a nakonec dospěli k několika pohádkám, které si měli vyprávět dávní předci mluvící protoindoevropsky – jazykem, z něhož vznikly všechny indoevropské jazyky.

Rekonstrukce evoluční historie vyprávění pohádek. Kredit: Da Silva & Tehrani (2016) Royal Society Open Science.

Mezi těmito prapůvodními pohádkami vyniká jedna, která pěkně spolehlivě odpovídá rekonstruované evoluční historii. Je to příběh s kódovým označením ATU 330 The Smith Outwits the Devil (Jak kovář přelstil Ďábla). Da Silvová a Tehrani tento počátek tohoto příběhu vystopovali až do doby bronzové, před zhruba 6 tisíci let. Jak už to u pohádek bývá, ve skutečnosti existuje mnoho různých variant tohoto příběhu. Kovář v nich buď upíše duši Ďáblu, aby se stal mistrem ve svém řemesle anebo kováře navštíví nadpřirozené bytosti typu Bůh, Ježíš nebo svatý Petr a za přístřeší poskytnou kováři magický objekt, což může být lavice nebo třeba ovocný strom, který má schopnost polapit Ďábla, případně Smrt. Jednou variantou této pohádky je příběh „Dobře tak, že je smrt na světě“ od Karla Jaromíra Erbena, další je zase „Dařbuján a Pandrhola“ od Jana Drdy. Když se to tak vezme, Dařbuján s Pandrholou vlastně tím pádem porážejí bibli, tedy přinejmenším Nový Zákon.

Za pozornost jistě stojí, že Wilhelm Grimm, jeden z bratří Grimmů, svého času napsal, že podle něj jsou pohádky staré tisíce let. Vědci se mu pak dlouho vysmívali a tento názor zapadl. Problém je v tom, že se pohádky šířily ústní tradicí, a jejich literárně historické prameny jsou jen nesmírně vzácně starší, než ze 16. století. Proto si mnozí odborníci mysleli, že pohádky jsou relativně nové. Jenže teď se ukazuje, že Wilhelm Grimm měl možná pravdu, a mnohé pohádky jsou fosilie z hodně dávných časů, některé starší, než kamenné kruhy ve Stonehenge.

Má nějaký smysl hrát si s pohádkami? Antropologové už dlouho věří, že příběhy mohou uchovat zajímavé informace o době, ve které vznikly. Když se ukazuje, že řada pohádek není stará stovky, ale spíše tisíce let, má to pro archeology nepřehlédnutelný význam. Dokazuje to ostatně i zmíněný příběh ATU 330, o kováři a Ďáblu. Křičí z něj na nás zvláštní význam zpracování kovů, boje proti temným silám a v neposlední řadě lidského důvtipu, který náš druh zachraňuje v nesnázích.


Video: Dařbuján a Pandrhola - léčba Pandrholy


Literatura
Phys.Org 21. 1. 2016, Royal Society Open Science 3: 150645, Wikipedia (Aarne–Thompson classification systems)

Poznámka správce stránek : Prosíme čtenáře, aby si stránce www.osel.cz  nezapínali  Adblock.  Děkujeme.