Země v době ledové. Kredit: Ittiz / Wikimedia Commons.

Koncem křídy a celých druhohor se něco stalo. Klima se v druhohorách sice měnilo, koncem jury a začátkem bylo chladněji, ale pak začala teplota výrazněji růst, až se to před koncem křídy zlomilo. Od té chvíle klima Země víceméně neustále chladne a chladne. Záhy zamrzla Antarktida, pak Arktida, svět se ochladil, vysušil a klima začalo nápadně kolísat. V posledním období třetihor, tedy pliocénu, už bylo kolísaní klimatu natolik zřetelné, že se rozjel cyklus teplých a chladných období, který postupně přešel do výrazných výkyvů ledových a meziledových dob.

Andrey Ganopolski. Kredit: PIK.

Doby ledové jsou od té doby stále drsnější a poslední milion let Zemi svírá jedno z nejchladnějších období v celé historii planety. Typická ledová doba, tedy mráz a sucho, teď trvá sto tisíc let. Po ní následuje mnohem kratší doba meziledová, kdy se Země trochu ohřeje a strašlivé ledovce propustí část uvězněné vody, takže je na planetě o něco tepleji a vlhčeji. Doba meziledová funguje tak asi 10 až 20 tisíc let, a po ní opět následuje sto tisíc let ledového krunýře, mrazu a sucha. Naše civilizace vznikla v jedné takové době meziledové a je to už déle než 10 tisíc let. Křivka vývoje klimatu planety připomíná zuby na kose Smrtky a je stejně tak neúprosná. Doba ledová zase brzy přijde, a protože je teď planeta plná lidí závislých na zemědělství, tak to bude masakr, jaký svět nepoznal. Naši potomci budou zasněně vzpomínat na zcela nepatrné uprchlické vlnky a jakési směšné trable počátku 21. století. Anebo snad doba ledová nepřijde?

Klima planety Země během posledních 550 milionů let. Kredit: Global Warming Art / Wikipedia Commons.

Vývoj klimatu během ledových dob je komplikovaný, nesmírně zajímavý a očividně životně důležitý pro celé lidstvo. Bohužel ale stále ještě plně nechápeme mechanismy, které vedly ke spuštění cyklů ledových dob a které ovlivňují komplikovaný průběh klimatu během jednotlivých dob ledových a meziledových. Klimatičtí vědci rozmanitého vyznání se shodnou, že významnou roli zřejmě hrají změny oběžné dráhy Země (známé jako Milankovičovy cykly), změny složení atmosféry (samozřejmě včetně skleníkových plynů), pohyb tektonických desek, který kriticky ovlivňuje atmosférické i mořské proudění, cykly sluneční aktivity, změny v systému Země-Měsíc, a také katastrofické dopady meteoritů a mohutné sopečné erupce. Otázkou ale zůstává, které z těchto faktorů jsou klíčové, jaké jsou mezi nimi vztahy, a jestli nepřehlížíme něco podstatného. Podstata mechanismu ledových dob nám každopádně zatím uniká, takže nejsme s to věrohodně předpovědět další vývoj.

Vývoj klimatu od konce druhohor (posledních 65 milionů let). Kredit: Global Warming Art / Wikipedia Commons.

V čerstvém čísle časopisu Nature se ale objevil pozoruhodný článek, který nám nabízí naději. Andrey Ganopolski z německého Potsdam Institute for Climate Impact Research (PIK) a jeho kolegové v něm tvrdí, že se jim možná povedlo rozkrýt mechanismus v pozadí ledových dob. Vsadili si na ozářenost severských oblastí planety Sluncem spolu s koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře, a domnívají se, že právě tato kombinace vysvětluje posledních osm dob ledových. Podle Ganopolskiho a spol. to funguje tak, že za sníženého letního ozáření severských oblastí, v kombinaci se sníženou hladinou oxidu uhličitého, dochází k rychlému zaledňování kontinentů severní polokoule, které nevybíravě ukončí dobu meziledovou.
Ganopolskiho tým si to nasimuloval a tvrdí, že další doba ledová měla začít někdy před počátkem průmyslové revoluce, která odstartovala v průběhu osmnáctého století. Ale nezačala. Prý za to mohla relativně vysoká koncentrace oxidu uhličitého a parametry oběžné dráhy Země. Ganopolski a spol. na základě svých simulací předpovídají, že i bez lidského vlivu by nedošlo k podstatnému růstu kontinentálních ledovců přinejmenším několik tisíc let. Pokud se lidstvu podaří i do budoucna udržet emise oxidu uhličitého, tak prý příští doba ledové nepřijde dřív, než za sto tisíc let.

Drama ledových dob od počátku pliocénu, čili posledních 5,5 milionu let. Kredit: Robert A. Rohde / Wikimedia Commons.

Autor tohoto komentáře nezastírá nedůvěru k podobným klimatickým studiím, které na jeho vkus přeceňují roli módního oxidu uhličitého a příliš zjednodušují sítě klimatických vztahů. Ganopolskiho studie má svá slabá místa a očividně se fixuje na oxid uhličitý, aniž by nějak podstatně řešila příčiny spuštění cyklu ledových dob, kolísání klimatu během dob ledových a meziledových nebo vztah oxidu uhličitého k ostatním faktorům, které tvarují výsledné klima. Jednotlivé doby meziledové se navzájem poměrně hodně liší a mají společné prakticky jenom jedno – po každé z nich nakonec přišel led.

Nicméně, nic si nelze přát víc, než aby klimatičtí modeláři protentokrát měli pravdu. Kéž by se nemýlili a nás čekají desítky tisíc let spokojeného života v prodloužené době meziledové. Autoři studie tomu navrhují říkat doba poledová (deglacial), to je už ale poněkud přehnaný optimismus. Zatím to je jenom zbožné přání. Všichni bychom měli ohlídat, aby odpůrci oxidu uhličitého nepřiškrtili emise tohoto neprávem zavrženého plynu přespříliš. Všem nám totiž podle všeho zachraňuje životy. Jak se doba ledová jednou rozjede, a nástupy ledových dob bývají velice rychlé, tak bude pozdě.


Literatura
Potsdam Institute for Climate Impact Research 13. 1. 2016, Nature 529: 200-203, Wikipedia (Ice age).