Hvězdokupa Terzan 5. Kredit: ESO / F. Ferraro.

Cizí civilizace už hledáme docela dlouho. A všem kromě popletených konspirátorů je jasné, že nikde v dohledu žádné civilizace nejsou. Žijeme v době velmi silného Fermiho paradoxu, který se ptá „Kde všichni jsou?“. Navzdory stáří vesmíru a častému optimistickému přesvědčení, že občas nějaké civilizace vzniknou, jsme zatím nenašli vůbec nic, co by dokládalo jejich existenci. Co když je ale prostě hledáme špatně? Podle nové, doposud nepublikované studie bychom mimozemské civilizace měli hledat mezi starobylými hvězdami kulových hvězdokup.

Rosanne Di Stefano. Kredit: AAS.

Až dodnes přitom lovci cizích planet hvězdokupy okázale ignorovali. Hvězdokupy sice obsahují tisíce až miliony hvězd, z tisícovek známých exoplanet, ale jenom jedna jediná pochází z hvězdokupy. A zrovna na téhle planetě by nikdo při smyslech žít nechtěl. Na druhou stranu, není vůbec divné, že jme ve hvězdokupách zatím žádnou pořádnou hvězdu neulovili. Z tak husté hvězdné polévky se jen velice obtížně tahají data, z nichž by bylo možné vyčíst přítomnost planet. A mnozí astronomové mají za to, že uvnitř hvězdokup nemohou planety moc dlouho vydržet. Gravitační strkance od sousedních hvězd by je prý záhy vykopaly ven.

Podle teoretické astrofyzičky Rosanne Di Stefano z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics v Cambridgi, stát Massachusetts, je ale hvězdná strkanice ve hvězdokupách pro cizí civilizace naopak výhodou. Di Stefanová spolupracovala s Alakem Rayem z Tata Institute of Fundamental Research v indické Bombaji a výsledky studie představila před pár dny na stále probíhajícím setkání Americké astronomické společnosti v Kissimmee, stát Florida. Podle Di Stefanové a Raye je velikou výhodou hvězdokup, že by tam mohly být planetární systémy velmi blízko od sebe.

Hvězdokupa M4. Kredit: ESA / Hubble & NASA.

Klidně by mohly být tak blízko, že by pro technologickou civilizaci, ne o mnoho rozvinutější nežli ta naše, nepředstavovalo zásadní problém cestovat mezi planetárními systémy. Pro nás, obyvatele totálního zapadákova Mléčné dráhy, je něco takového naprosto nepředstavitelné. Jestli budeme chtít smysluplně cestovat mezi planetárními systémy, tak si musíme počkat na nějaký, z dnešního pohledu zázračný mezihvězdná pohon. Civilizace obývající kulovou hvězdokupu mají prakticky zaručené dlouhé miliardy let existence, během níž mohou cestovat od hvězdy ke hvězdě a relativně snadno si najít vhodné místo k životu. Kromě samotné blízkosti hvězd navíc kulové hvězdokupy nabízejí i stabilitu a dlouhý věk většiny hvězd.

Di Stefanová a Ray analyzovali vzdálenosti mezi hvězdami v různých hvězdokupách a dospěli k názoru, že ve hvězdokupách existují oblasti, v nichž mohou planety vzniknout a udržet se tam po miliardy let. Rozhodující je vzdálenost mezi jednotlivými hvězdami. V různých hvězdokupách se tato kritická vzdálenost může lišit, obvykle se ale pohybuje kolem 100 až 1000 násobku vzdálenosti Slunce – Země. V oblastech, kde jsou mezi hvězdami takovéto rozestupy, by klidně mohly existovat početné obyvatelé světy. Pro představu, v jak děsném žijeme zapadákově, momentálně nejbližší hvězda Proxima Centauri je od nás vzdálená 4,2 světelných let, čili 270 tisíc násobek vzdálenosti Slunce – Země. Ve hvězdokupách stojí za to žít!

AAS 227th Meeeting. Kissmmee, Florida.

Kulové hvězdokupy jsou doopravdy úžasné. V Mléčné dráze jich máme kolem 150 a mnohé z nich obsahují prastaré hvězdy, které zhusta přežívají 10 miliard let. V roce 1974 vyslali lidé kolem SETI pomocí radioteleskopu v portorickém Arecibu jeden ze svých vzkazu do kulové hvězdokupy M13. Od té doby ale zájem o hledání cizího života ve hvězdokupách nápadně pohasl. Jak už bylo řečeno, k dnešnímu dni známe jednu jedinou planetu z kulové hvězdokupy. Jde o kulovou hvězdokupu M4, ve které je plynný obr o hmotnosti 2,5 Jupiteru, u jistého milisekundového pulsaru PSR B1620-26, v binárním systému s bílým trpaslíkem. Na takovém plynném obrovi si ale lze jenom velice těžko představit něco živého. Hvězdokupa M4 se nachází v souhvězdí Štíra a odborníci odhadují její stáří na 12,2 miliard let.

V roce 2000, čili již poměrně dávno, se uskutečnilo pátraní po plynných obrech v kulové hvězdokupě 47 Tucanae, které tehdy skončilo fiaskem. Podle Lucy Pasquiniho z Evropské jižní observatoře v německém Garchingu to ale vůbec neznamená, že v kulovým hvězdokupách žádné pořádné planety nejsou. Sám Pasquini se svými kolegy nedávno objevil trojici planet v otevřené hvězdokupě M67 ze souhvězdí Raka, jedné z nejstarších otevřených hvězdokup o stáří 4,6 miliardy let. Otevřené hvězdokupy jsou v mnoha ohledech odlišné od kulových hvězdokup, ani v nich ale astronomové doposud planety nepředpokládali. Pasquini a spol. dokázali, že to jde, když se chce.

Podle Pasquiniho se teď otevírá prostor i pro další pátrání po planetách v kulových hvězdokupách. Di Stefanová už prý má seznam nejzajímavějších kulovitých hvězdokup k průzkumu, na jehož první řádce se vyjímá kulová hvězdokupa Terzan 5 ze souhvězdí Střelce, stará 12 miliard let, která leží poblíž galaktického jádra Mléčné dráhy.



Literatura
Nature News 6. 1. 2016, Wikipedia (Fermi paradox, Messier 4).