Nedávno jsme informovali o tom, že se dědičná informace jednotlivých lidí liší počtem kopií poměrně velkých úseků DNA (jsou dlouhé až milion písmen genetického kódu). V těchto úsecích se nacházejí i geny, a tak někomu určitý gen chybí, jiný ho vlastní třeba ve 12 kopiích. Teď se ukazuje, že se vzájemně lišíme i v míře exprese jednotlivých genů (tedy v tom, jak intenzivně tyto geny pracují). K tomu nás opět předurčují dědičné vlohy. Informoval o tom v posledním čísle časopisu Nature tým genetiků z Pensylvánské university vedený Vivian Cheungovou.
S „provozováním“ genů je to podobně jako s vlastnictvím automobilu. Někdo nechává vůz celé roky v garáži, jen ho obletuje a leští, ale na silnici jej skoro neuvidíte. Jiný jezdí autem dnes a denně a další je pirátem silnic, který nedbá na omezení rychlosti ani světla na křižovatkách. Stejně se chováme ke svým genům. Někdo nechává některé geny jen tak ležet, jiné nutí k práci a další pohání k činnosti za hranicí rizika. Další člověk ale zapřahá své geny v úplně jiné sestavě a vystavuje je jiné zátěži.
Tým Vivian Cheungové prověřil míru exprese 3 554 genů u příslušníků 14 početných rodin. Mezi jejich příslušníky odhalil asi 1000 různých kombinací exprese. Některé geny přitom spolu „drží basu“ - mají buď všechny sníženou nebo naopak všechny zvýšenou expresi.
Je zajímavé, že o tom rozhodují úseky dědičné informace, které se často nacházejí velmi daleko od svých genetických „podřízených“. Dispozice pro zapřahání nebo vypřahání jednotlivých genů tedy dědíme.
Nějak se nám ta „jednolitá“ dědičná informace lidstva mění ve stylu „každý pes, jiná ves“.
Vivian Cheungová se svým týmem zase jednou pořádně „zakalila“ genetické vody. Páni, jak byl ten lidský genom jednoduchý, když se 26. června 2000 s velkou slávou oznamovalo jeho „hrubé přečtení“.
Expresi genů se hodnotí pomocí tzv. DNA čipů. Bez ní by se podobné studie buď vůbec nedaly provést nebo by je realizovaly generace badatelů.
Diskuze:
Vždy jen jeden originál a pak jen PODOBNÉ kopie!
J.A.Votýpka,2008-04-18 12:58:35
Vzpomínám si na vyjádředí jedné z dcer světového boháče Rotshilda (omlouvám se, že to neumím správně napsat. Ta když dosáhla ćtyhodného věku a byla opravdovou odborností na jejich oblíbeném zvířátku - lidské bleše, prohlásila: dříve jsem chtěla vědět jak se který druh rostliny jmenuje a kam systematicky patří. Dnes vidím krásný květ a to mi už stačí, prostě je a co víc mám chtít. Vždyť každý je jiný, neopakovatelný.Dříve jsem sbíral všelijaké přírodniny. Dlouhé večery jsem pak určoval druhy podruhy varianty. Moderní mineralogie mě loni zcela vyvedla z míry, když mi ukázala, že každý nerost je jiného složení byť je to jeden "druh". Stejně tak jsem žasl, když paleontologové zjistili u lidských vývojových forem, že žili vedle sebe a dones jsou takto přimícháni v lidské populaci. Je to vlastně jasné. Když se někdo narodí v rodě a je podobný tomu kdo kdysi dávno zemřel, není to on, je mu jen podobný a nikdy se již ten zemřelý nenarodí znovu. Tak se mějte originálové.
Váš Já.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
