Testovací radioteleskopy soustavy ALMA. Kredit: ESO.

Kolik záhad ještě skrývá Sluneční soustava? Nějaké záhady tu jistě ještě máme. Je ale otázkou, jestli jsou mezi nimi i velká tělesa daleko za dráhou známých planet. Jednou za čas se objevují zprávy o jejich objevu a pak zase vyšumí do ztracena. Teď tu máme hned dva takové nové objevy najednou, i když mezi astronomy podle všeho budí nedůvěru.

Vpravo bohyně Gná. V pozadí její kůň Hófvarpnir. Kredit: Carl Emil Doepler.

Za objevy objektů ze vzdálených končin Sluneční soustavy stojí dva navzájem nezávislé týmy, jeden ze Švédska a druhý z Mexika. Shodou okolností ale oba dva týmy pracovaly s datech chilské soustavy radioteleskopů ALMA. Jeden z objektů by se měl nacházet v oblasti oblohy poblíž hvězdy W Aquilae, ten druhý u notoricky známé hvězdy Alpha Centauri. Oba dva týmy údajně byly nejprve ke svým pozorováním nepříliš zřetelných objektů skeptické. Pak se ale k jejich překvapení ukázalo, že se objekty vzhledem k okolním hvězdám pohybují. Z toho vědci usoudili, že jde o objekty v našem sousedství, nejspíš i obíhající kolem Slunce.

Ani jeden z týmů toho nezjistil dost, aby mohl o svém objektu říct něco zásadního. V obou případech totiž měli k dispozici jen dvě pozorování. Nicméně, oba dva týmy tvrdí, že mají dostatek dat na vyloučení hypotézy, že by šlo o nějaké obyčejné hvězdy v okolním vesmíru. Švédský tým svůj objekt pokřtil jako Gná, což je bohyně ze severské mytologie, známá svou rychlostí. Není ani divu, Gná totiž létá na létajícím koni Hófvarpnirovi. Švédové zdůraznili tisku, že Gná nepovažují za mýtickou Planetu X, kterou lidé už dlouho vyhlížejí někde za oběžnými drahami známých planet. Podle nich by mohlo jít o něco jako velký asteroid.

Systém Epsilon Indi, kde oranžového trpaslíka obíhá dvojice hvědných trpaslíků ve vzdálenosti 1500 AU. Kredit: Jon Lomberg / Wikimedia Commons.

Mexický tým byl ve svých úsudcích poněkud odvázanější, a nevyloučil, že bych jejich objekt mohl být i hnědým trpaslíkem, čili tělesem podhvězdné velikosti. Hmota známých hnědých trpaslíků se pohybuje mezi 13 až 80 násobky planety Jupiter. Jinými slovy, nebyl by to žádný drobeček. Asi není nutné zdůrazňovat, že kdyby ve Sluneční soustavě doopravdy fungovalo podobné těleso, tak by z toho byl veliký poprask.

Soustava ALMA, Chile. Kredit: ESO.

Podle astronomů, kteří komentují výsledky obou týmů s neskrývanou nedůvěrou, by ale v obou případech mohlo jít o něco mnohem prozaičtějšího. Prý by to mohla být pouhá iluze, náhodný šum v datech radioteleskopů, který na okamžik zaujal tvar zajímavého vzdáleného objektu Sluneční soustavy. Někteří ze skeptických odborníků se těmto objevům posmívají na Twitteru s tím, že by bylo čiré bláznovství s takovými daty naskočit na módní vlnu všemožných Planet X či Nemesis.

V podobných případech ale skepticismus bývá jenom jednou stranou mince. Asi se moc nespleteme, když si tipneme, že další vědecké týmy právě teď zaměřují své přístroje do inkriminovaných oblastí oblohy a důkladně je propátrávají, aby údajné objevy vyvrátili anebo naopak potvrdili. Švédský i mexický tým jim drží palce, ať už to dopadne jakkoliv. Takže, obíhá nám něco velkého v hloubi Sluneční soustavy, anebo ne?



Literatura
Phys.org 11. 10. 2015, arXiv:1512.02650, arXiv:1512.02652.