Představte si hvězdu, tak asi velikosti Slunce, jak se dostane do gravitačních spárů supermasivní černé díry. Hvězdu to nejprve vychýlí z dráhy, pak ji černá díra rozerve a nakonec pozře, s pěknými doprovodnými efekty, jako jsou výtrysky hmoty rychlostí blízkou rychlosti světla. Musí to být nádherné divadlo a jeden by si myslel, že se něco takového děje ve vesmíru prakticky pořád. To by byl ale omyl.
Ve skutečnosti je sežrání hvězdy černou dírou galaktické velikosti extrémně vzácným fenoménem. Zachytili jsme jich tak málo, že každé takové pozorování je pro nás velice cenné. Sjoert van Velzen z Univerzity Johnse Hopkinse a jeho spolupracovníci uveřejnili v časopisu Science výsledky pozorování, v němž poprvé v historii zachytili průběh celého procesu. Stali se svědky rozervání hmoty hvězdy, po němž následoval relativistický výtrysk hmoty. Tento výtrysk pak sledovali po několik měsíců.
Astrofyzici předpokládají, že když supermasivní černá díra pozře větší množství hmoty, v tomto případě celou hvězdu, tak ze sousedství okraje černé díry, tedy horizontu událostí, vytryskne ohromnou rychlostí plazma. Van Velzen a spol. svým pozorováním tento scénář potvrzují.
U podobně vzácných událostí je zapotřebí mít velké štěstí. Teď ho měl tým Ohijské státní univerzity, který na optickém teleskopu observatoře na Havaji zachytil destrukci hvězdy. Stalo se to počátkem prosince 2014 a badatelé se ihned pochlubili na Twitteru. Van Velzen si to tehdy přečetl a rychle se domluvil s týmem astrofyziků Roba Fendera z Oxfordu. Pak na inkriminované místo zaměřili radioteleskopy a bylo to právě včas. Postupně dali dohromady mezinárodní tým astrofyziků, s nimiž shromáždili rentgenová, rádiová a optická data, která jim vykreslila celou událost.
Šťastnou souhrou okolností se toto pozření hvězdy supermasivní černou dírou o hmotnosti asi tak jeden milion Sluncí odehrálo v galaxii, která je od nás vzdálená 300 milionů světelných let. Zdálo by se, že je to hodně daleko, ve skutečnosti šlo ale o úplně nejbližší pozorování sežrání hvězdy supermasivní černou dírou, jakého jsme zatím byli svědky. V předešlých případech šlo o události, které se odehrály minimálně třikrát dál.
Vědci Van Velzenova týmu nejprve vyloučili možnost, že pozorují záření akrečního disku. Takové disky se přitom vytvářejí kolem černých děr, které delší dobu požírají okolní hmotu, a známe jich celou řadu. Podle badatelů je pojídání hvězdy černými dírami úžasně komplikované a stále mu moc nerozumíme. Van Velzen a spol. se ale každopádně leccos dozvěděli, například to, že relativistický výtrysk hmoty vznikne poměrně rychle po destrukci hvězdy.
Van Velzen si loni dodělal doktorát na holandské Univerzitě v Nijmegenu, během něhož studoval výtrysky hmoty supermasivních černých děr. Na poslední řádce své disertace prý napsal, že by rád do čtyř let pozoroval celý takový výtrysk. Jak se ale zdá, Van Velzen je dítkem Štěstěny. Podařilo se mu to totiž za pouhých pár měsíců po získání doktorského titulu.
Video: University of Southampton - Professor Rob Fender - Physics & Astronomy
Literatura
Johns Hopkins University 26. 11. 2015, Science online 26. 11. 2015.
Rentgenový vzlyk hvězdy pohlcené černou dírou
Autor: Stanislav Mihulka (28.09.2011)
Smrtelné výkřiky hvězdy v předaleké galaxii
Autor: Stanislav Mihulka (04.08.2012)
Hvězda pokousaná černou dírou
Autor: Stanislav Mihulka (28.10.2014)
Rentgenová erupce supermasivní černé díry
Autor: Stanislav Mihulka (03.11.2015)
Vábení stínů černých děr
Autor: Pavel Bakala (12.11.2015)
Diskuze:
umelecke predstavy
Richard Palkovac,2015-11-28 09:14:44
U obrazkov (aj videi) ktore su len umeleckymi predstavami (pocitacovymi animaciami) by to vzdy malo byt uvedene.
kolik
Mojmir Kosco,2015-11-28 07:12:01
Hmoty se dostalo za horizont udalosti a kolik ji bylo vrzeno zpet?
pokrok
Milan Krnic,2015-11-27 18:50:12
Zajímalo by mě, co si pan profesor představuje pod tím očekáváním dalších fyzikálních objevů.
Jinak tedy mohu s ním jen souhlasit. Při stabilním zaměstnání v ekonomicky schopné zemi, na poli teorie, s nulovým fyzickým "ohrožením" (pokud nepočítám popálení se kávou), a prakticky nulovým dopadem v případě relativního "neúspěchu" v práci, byl nebyl cituji: "excited" jedině blázen.
Re: pokrok
Roman Sobotka,2015-11-29 09:35:41
Neuspech v praci (slaba publikacni cinnost) znamena v UK vypsani vyberoveho rizeni na dane profesorske misto (= univerzita vas bez milosti vyhodi). O sanci se poperou stovky postdoku, kteri ziji z pracovnich smluv na 1-2 roky a s temer zadnou perspektivou na stale misto... System evaluaci je v UK tvrdy a hodne se baziruje na 'luxury' publikace jako je Science. Pan profesor je urcite excited nejen z vedeckeho objevu, ale i z toho, ze se nemusi pro nekolit dalsich let strachovat o misto.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce