Syrští vojáci počítají s chemickými útoky z té či oné strany. Kredit: My76Strat / Wikimedia Commons.

Francie a spolu s ní celý západní svět se pokoušejí vyrovnat s nedávnými teroristickými útoky v Paříži. Je to samozřejmě hrozivé, jak někdo ale v těchto dnech napsal, v takovém současném Iráku zahyne rukou teroristů stejný počet lidí za tři dny. Pro Západ to nicméně taková rutina není, a tak ve vzduchu létají silná prohlášení. Francouzský premiér Manuel Valls se tento týden nechal slyšet, že bezprostředně hrozí teroristický útok chemickými a biologickými zbraněmi. A jeho slova rezonovala ve všech médiích, což je v rozjitřené době pochopitelné.

Manuel Valls, premiér Francie. Kredit: Jackolan1 / Wikimedia Commons.

Hrozí ale doopravdy? Experti na takové zbraně o tom silně pochybují. Autorka komentáře pro časopis NewScientist Debora MacKenzie kontaktovala několik odborníků a nikdo z nich nevěří, že by teroristé Daeš (čili ISIS) zvládli vyrobit nějaké použitelné chemické nebo biologické zbraně. Daeš sice zřejmě během bojů v Sýrii použili yperit, nejspíš ale mají k dispozici jenom pár kusů staré chemické munice, k nimž se dostali v Iráku nebo i v Sýrii.

Cvičení chemiků 31. pluku. Kredit: MO ČR.

Odborník na chemické zbraně Richard Guthrie, kterého zaměstnával švédský Stockholm International Peace Research Institute, si nejprve myslel, že Francouzi mají nějaké nové zásadní zpravodajské informace. Pak ale slyšel Vallse, jak varuje před chemickým a biologickým útokem, a dospěl k názoru, že jde o klasické varování, jaká bývají obvyklá, když nějaký teroristický útok šokuje veřejnost.

V podstatě stejná varování jsme mohli slyšet například po střelbě na letišti Lod v izraelském Tel Avivu (dnešním Ben Gurionově mezinárodním letišti) v roce 1972, po bombových útocích na americké ambasády v roce 1998, ostatně i po útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku, jak v roce 1993 i v roce 2001. Přitom jsme ale v posledních desetiletích měli co do činění s jedním chemickým útokem v tokijském metru (1995) a s jedním biologickým útokem dopisy s antraxem ve Spojených státech (2001), přičemž počet obětí těchto útoků je řádově menší, než po masakrech v Paříži.

V Centru biologické ochrany zatím zachraňují jenom figuríny. Kredit: MO ČR.

Podle MacKenziové to vypadá, že v takových případech pracuje představivost na plné obrátky a rýsuje ty nejdivočejší hrozby, které neopomíjejí žádné z rizik. Ve skutečnosti ale můžeme ze svých úvah leccos vyloučit, s obstojnou pravděpodobností. Chemické a biologické zbraně se těžko získávají, obtížně transportují a rozhodně není snadné je použít. Vidět do hlavy teroristům sice úplně nejde, pravděpodobně se ale chovají pragmaticky. Když stačí k vystrašení celého hysterického Západu pár střelců s kalašnikovy a výbušninami, proč by sháněli mnohem obtížněji zvládnutelné prostředky? 

Každopádně se znova a znova osudově obáváme chemických a biologických zbraní. Jak se zdá, lidi pronásleduje velmi hluboký, podvědomý a vcelku pochopitelný strach z nemocí a jedů. Když nás rozruší teroristické útoky, tak hned myslíme na nejhorší. Pomineme-li jaderné zbraně, které jsou tak hrozné, že jsou až abstraktní, tak jsou na řadě právě chemické a biologické zbraně.

Vlastně by bylo dobře, pokud by stávající obavy z chemických nebo biologických útoků byly přehnané. Navzdory panice na ně totiž nejsme nijak zvlášť připraveni. Kdopak z nás má doma plynovou masku? V ČR je naštěstí skvělé, i když nevyužité Centrum biologické ochrany v Těchoníně a také profesionálové 31. pluku radiační, chemické, biologické ochrany v Liberci, takže bychom snad nebyli úplně ztraceni. 

MacKenziová chápe, že politici chtějí vypadat akčně a ve vypjaté době touží získávat politické body. Problém je podle ní v tom, že lidé jsou už tak dost traumatizovaní. Je otázkou, nakolik je v takové situaci strašit nejhoršími nočními můrami.


Video:  French PM: There is a Risk of an Attack Using Chemical or Biological Weapons


Literatura
NewScientist 20. 11. 2015.