Rakovina, kterou přinesla tasemnice  
HIV pozitivního Kolumbijce nakazila agresivní tkáň vzniklá z larev tasemnice dětské.

 

Vajíčko tasemnice dětské. Kredit: Oregon State Public Health Laboratory.
Vajíčko tasemnice dětské. Kredit: Oregon State Public Health Laboratory.

Biologie je nevyzpytatelná. Skoro jako vesmír. Na počátku tohoto příběhu se objevil jednačtyřicetiletý muž z Kolumbie, který byl HIV pozitivní. Nejprve ho pár měsíců sužovala nejasná nemoc a pak se v lednu 2013 dostal do péče lékařů. Kolumbijští odborníci zjistili, že je infikovaný nejen virem HIV, který rozvrátil jeho imunitu, ale také tasemnicí dětskou (Hymenolepis, případně Rodentolepis nana) a zvláštními buňkami, které v pacientovi vytvářely nádorům podobné útvary v plicích a mízních uzlinách.

Peter Olson. Kredit: Natural History Museum London.
Peter Olson. Kredit: Natural History Museum London.


V Kolumbii odebrali vzorky a poslali je do americké vládní agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC). Tam se z nich vyklubala solidní záhada. Útvary v těle dotyčného Kolumbijce tvořily divně tvarované buňky, které očividně pronikaly do okolních zdravých tkání, přesně jako rakovina. Jenže badatelé CDC zjistili, že v podezřelých buňkách nejsou vůbec žádné lidské proteiny. Kde se takové buňky mohly vzít?

Američtí vědci sice věděli o nákaze tasemnicí dětskou, záhadné buňky prý ale rozhodně nevypadaly na to, že by mohly pocházet od tasemnice. V květnu 2013 došlo v příběhu k tragickému zvratu. Pacient zemřel na selhání ledvin a z léčby se stala pitva. Do práce se pustil tým patologů CDC, kteří přečetli DNA podivných buněk a přišli na to, že skutečně pocházejí z tasemnice. Genom těchto buněk ale nebyl úplně shodný s genomem běžných buněk tasemnic. Ukázalo se, že obsahuje mutace, které odpovídají mutacím v lidských nádorových buňkách. Jinými slovy, v CDC měli v ruce buňky nádoru, kterým pacienta nakazila jeho tasemnice.

Elizabeth Murchison. Kredit: UAB.
Elizabeth Murchison. Kredit: UAB.


Podle vývojového parazitologa Petera Olsona z Přírodopisného muzea v Londýně, který byl součástí kolektivu autorů publikace o této podivuhodné rakovině v časopisu New England Journal of Medicine, jsou podobné případy rakoviny odvozené od tasemnic velice vzácné. Olson jich popsal jenom pár, vždy u pacientů s rozvráceným imunitním systémem.

Tasemnice dětská. Kredit: Stanford.
Tasemnice dětská. Kredit: Stanford.

 


Olson věří, že nádorově se chovající buňky tasemnice jsou vlastně pozměněné larvy tohoto parazita, které se u lidí s oslabenou imunitou dostaly ze žaludku do mízních uzlin. Zdravý imunitní systém by jim v tom totiž měl bez problémů zabránit. Larvy tasemnic jsou plné velmi ochotně se množících kmenových buněk a když se dostaly do nezvyklého prostředí, tak nevytvořily slavnou článkovanou tasemnici, ale začaly bujet v podobě nádorové tkáně.

Stěžejní roli v tomto, i v některých dalších případech rakoviny od tasemnic hraje tasemnice dětská. Je unikátní v tom, že když na to přijde, tak zvládne celý vývojový cyklus ve střevech savčího hostitele. Vajíčka tasemnic se totiž obvykle dostávají ven z hostitele a nejprve vlezou do bezobratlého mezihostitele, a až pak do definitivního hostitele. Tasemnice dětská je zároveň i nejběžnější lidskou tasemnicí a v současnosti s ní žije asi 75 milionů lidí. 
Molekulární genetička z Cambridge Elizabeth Murchison je novým případem rakoviny od tasemnice fascinována. Studuje totiž infekční šíření rakovinných buněk mezi živočichy a tohle nemohla přehlédnout. Podle ní sice není žádný důkaz, že by byly nádory od tasemnic nakažlivé mezi lidmi navzájem, jde ale o nový typ vzniku choroby, který jsme až doposud víceméně přehlíželi.


Video:   Elizabeth Murchison: Fighting a contagious cancer



Literatura
Nature News 4. 11. 2015, New England Journal of Medicine 373: 1845–1852.

Datum: 09.11.2015
Tisk článku

Související články:

Nakažlivá rakovina ďáblů nepolevuje     Autor: Stanislav Mihulka (23.09.2012)
Nejmenší a nejstarší pes na světě     Autor: Josef Pazdera (27.01.2014)



Diskuze:

námitka pro pana Mrázka

Jiří Novák,2015-11-10 10:41:03

Diagnostikovat rakovinu jako zamoření cizopasníky je podobné, jako kdyby vám automechanik diagnostikoval zadřený motor jakožto závadu stěračů.

Odčervovací prostředky (aspoň ty pro zvířata) fungují nejčastěji tak, že "omráčí" parazita a ten vyjde živý z těla spolu se stolicí. Jak by to mělo pomáhat proti buňkám, prorůstajícím dejme tomu ledvinami?

Odpovědět


Re: námitka pro pana Mrázka

Jaroslav Mrázek,2015-11-10 12:25:49

Nejspíše jsem se nepřesně vyjádřil a můj mírně ironický nadpis berete jako "životní jistotu". Totéž Váš kolega, čímž se za chybějící uvozovky u léčitelů , leč občas s překvapivými výsledky navzdory všem teoriím a lékařům OMLOUVÁM. ps: je poměrně dost (internet) návodů na odčervení nejen zvířat. Na druhou stranu, lidstvo je přemnožené a větší úbytek díky čemukoli je vítán....(poznali jste - doufám - sarkasmus...)

Odpovědět


Re: Re: námitka pro pana Mrázka

Milan Krnic,2015-11-11 06:44:11

Ba naopak, je důležité při-červovat.
Zdroj např.: https://www.youtube.com/watch?v=2v4TWYPIXUY

Odpovědět

A jsme zpět u léčitelů...

Jaroslav Mrázek,2015-11-10 08:01:26

...kdy rakovinu diagnostikují jako zamoření cizopasníkyx a nádory jako opouzdření ložiska s nimi. Následně protiparazitické přípravky a je mnohdy pacientovi pomoženo. ALE to je PROTI teoriím lékařů ! Tady došlo k průniku a kombinaci DNA, což je dost "podobné" (zvýrazňuji uvozovky!).

Odpovědět


Re: A jsme zpět u léčitelů...

Milan Krnic,2015-11-10 08:39:17

Každé svéprávný člověk by měl vědět, co je fakt, a co je teorie, nebo hypotéza, a mít vlastní úsudek. Vaše "mnohdy" byste matematicky definoval jak?

Odpovědět


Re: Re: A jsme zpět u léčitelů...

Jaroslav Mrázek,2015-11-10 12:19:35

Mnohdy je NE VŽDY a někdy. Neboli matematicky neurčitá procenta, desítky procent možná.... Rozhodně ale ne tak 100% jisté, jako umí 100% léčit chemoterapie. Omlouvám se za podobnou jedovatost.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz