Obraz komety 67P / Churyumov-Gerasimenko pořídila navigační kamera Rosett 7. července 2015 ze vzdálenosti 154 kilometrů.  Rozlišení obrázku:13,1 m / pixel, úhlopříčka  13,4 km) Kredit: ESA / Rosetta / NAVCAM

Jeden z prvních komentářů k článku zveřejněném v časopise Nature, je od vědce Andre Bielera z University of Michigan. Nález považuje za  "velké překvapení". Podle něj to do značné míry zpochybňuje hlavní představu formování naší sluneční soustavy. O překvapení mluví proto, že vědci, přítomnost kyslíku (O2) na kometách, jako je 67P, dosud vylučovali. Pokud se jedná o kometu P67, tak molekuly kyslíku jsou vedle vody, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého, čtvrtým ze zjištěných plynů.

Měření provedená sondou Rosetta ale nyní dokládají, že molekuly kyslíku v halo komety 67P jsou tak hojné, že musely existovat "před“ nebo „při" jejím vzniku. Nejspíš jde totiž o kyslík, který je „prvotní“. A právě to mění náš pohled na „chemii“ procesů, jak a z čeho před přibližně 4,6 miliardami se rodilo Slunce, i to ostatní.

Kathrin Altwegg, spoluautorka studie: „Důkaz kyslíku jako starověké látky, zdiskredituje některé teoretické modely formování naší sluneční soustavy.“ (Kredit: ESA)

Objev vyplynul až z několikaměsíčního sledování poměru kyslíku ve vodě odpařující se z komety. Sluneční záření dodává atomům energii, kterou uvolňují a v ultrafialovém spektru právě to dlouhodobě měří přístroje na Rosettě. I když analýza spektrálních čar existenci atomů vodíku a kyslíku prokazovala už dříve, předpokládalo se ale, že  jde o produkt rozpadu molekul vody. Mělo k tomu docházet tak, že záření přicházející ze Slunce molekuly vody ionizuje a ze dvou jejích molekul dovoluje, tu a tam, vznik molekuly kyslíku. 
Jak se kometa vzdaluje od Slunce, spolu s tím upadá i záření dopadající na kometu. Pokles ionizace by se měl odrazit ve změně intenzit čar ultrafialového spektra vypovídající o množství přítomného kyslíku. Jenže přístroje na sondě zjišťují kyslíku více, než by této původní teorii (o jeho vzniku dopadem slunečního záření na molekuly vody a jiných oxidů), odpovídalo. Z toho vědci vyvodili, že kyslík se musí vyskytovat i v ledovém jádru komety a že tam je od samého počátku jeho vzniku.

Podle původní představy měl kyslík na kometách vznikat jen působením slunečního záření.

Je-li kyslík v ledových krystalech jádra komety, pak to znamená, že jeho molekuly přežily z dob temných vesmírných mračen před formováním sluneční soustavy. A jde tedy o kyslík starší, než je naše Slunce.

Ve sluneční soustavě, mimo zemskou atmosféru, byly zatím odhaleny molekuly kyslíku pouze ve dvou případech - na ledových měsících Jupitera a Saturnu. Nikdy předtím na kometě.

Ještě jsme si nezvykli na to, že voda na kometách je spíše pravidlem než výjimkou a že tam jsou i složité organické molekuly a  už tam máme i kyslík.

Literatura

Nature, nature.com/articles/doi:10.1038/nature15707