Lumen

Crowdfundingová kampaň, od níž si autor sliboval, že by mohla přinést 5000 dolarů, které potřebuje na rozjetí výroby, veřejnost zaujala. A i když do konce akce zbývá ještě 24 dnů, má k dnešnímu dni na kontě  přes 45 000 dolarů a částka každou minutou roste.

Tak trochu to velikostí připomíná malý dámský mobil a ty už svítilnou vybaveny bývají.

Svítilna, kterou chce zájemcům dodat, je přitom velice jednoduchým zařízením. Základem je termočlánek, kterému teplo dodává přitlačení našeho prstu. Masivní kovové pouzdro zastává funkci chladiče a udržuje teplotní spád i ve chvíli, kdy baterku držíme v teplé ruce.

Princip termočlánku je znám už dlouho, ale pro jeho malou účinnost se s ním setkáváme výjimečně, nejčastěji v teploměrech. I když výkonnost termočlánků je malá, pro spolehlivost ho mají v oblibě kosmické sondy, které mají v úmyslu pracovat mnoho let. Článek je vlastně takové zapojení kovů do série se dvěma spoji: kov A – spoj AB – kov B – spoj BA – kov A. Mají-li tyto spoje navzájem různou teplotu, vzniká na každém z nich odlišný elektrický potenciál a ten je zdrojem proudu.

Podle předpokladu autora projektu, při teplotě těla cca 36,7 °C a teploty prostředí maximálně  28 °C, článek vyrobí dostatek proudu  na rozsvícení jedné ledky (15 mA/3V). Pokud je teplotní rozdíl větší, nabíjí se kondenzátor. Svítilna pak je použitelná okamžitě a  a rozzáří 5 mm ledku od amerického výrobce Cree, o výkonu 3000 mCd. Rozměry svítilny osm centimetrů délka, čtyři šířka a hloubka jeden centimetr.

Spustit animaci

K mání bude baterka s tělem z hliníku, nebo dražší varianta z titanu.  Hmotnost té lehčí hliníkové, bude 35 gramů, dražší bude 45 gramová.

Je dobré, že autor také myslel na to, že než si člověk na něco bude moci posvítit, bude muset nejdříve baterku najít a že jí k tomu vybavil trvale světélkující tritiovou tyčinkou. V podstatě jde o ampuli s plynem, kterým je izotop vodíku. Ten je beta zářičem.  Jádro tritia obsahuje jeden proton a dva neutrony, zatímco normální vodíkové jádro sestává pouze z jednoho protonu. Tyto elektrony (beta částice)  dodávají energii fosforové sloučenině kterou je potažen vnitřní povrch skleněné ampule. Nebezpečí ozáření nehrozí. Ampulky jsou neprodyšně uzavřeny a únik plynu by mohla způsobit jen velmi hrubá síla. A i kdyby sklo prasklo, vyzařované částice urazí ve vzduchu nanejvýš  6 mm a záření nemá dostatečnou razanci ani na průnik pokožkou. Rizikové by mohlo být jen vdechnutí plynu. A i v případě takové nehody  by se jednalo o pouze o dávku, která je mnohem menší, než jaké jsme vystaveni z přirozeného pozadí.

Nám se ale ten nápad tak dobrý, jako autorovi a jeho podporovatelům, nezdá. Například proto, že poločas rozpadu tritia je zhruba 12 let, takže je potřeba počítat s tím, že světlo tyčinek během té doby přestane téměř svítit. Navíc alternativní řešení svítícím přívěskem na klíče s obyčejnou knoflíkovou baterií s čtyřletou životností, je desetkrát lehčí a desetkrát levnější. Navíc netrpí prodlevou nástupu plného svitu. Autor nápadu také své zákazníky neupozorňuje, že nebude dobré jeho svítilnu nosit v kapse. Tělo baterky by pak bylo zahřáté a k požadovanému desetistupňovému teplotnímu rozdílu bychom se jen těžko dopracovávali. Komplikace budou i v sychravém a zimním počasí. Jednak toho v rukavicích moc nenasvítíme a pak také, když nám začne být zima a prsty prokřehnou, při hledání, co teplého na chladný kov přiložit, se sundání rukavic může ukázat být zcela nedostatečným.

Literatura: Kikstarter Lumen