Prospěšnost červeného se už netýká jen zdravých, ale i nemocných diabetem 2. typu.

Z poněkud již obehrané písničky prospěšnosti vína to nejnovější poněkud vybočuje. Údajně to vyplynulo z klinické studie a její závěr zní: „Pití červeného vína cukrovkářům 2. typu prospívá.

“Druhý typ je ten rozšířenější, kterým trpí už téměř 10 % populace a situace se zhoršuje. Jde totiž ruku v ruce s obezitou, vysokým krevním tlakem a charakteristické jsou nenormální hodnoty cholesterolu. Když mluvíme obecně o diabeticích, tak většina jich má právě 2. typ. Kromě genetických dispozic svou úlohu při jejím vzniku hrají svaly. Z nedostatku fyzické aktivity, si vytváří necitlivost vůči účinkům inzulinu (inzulinovou rezistenci). Cukr nemůže už tak snadno přestupovat z krve do buněk, navzdry tomu, že se nám v těle tvoří inzulinu více než dost. V Česku už má cukrovku přes milion osob a 200 000 postižených o tom ani neví. Během deseti let má počet diabetiků stoupnout o celou polovinu. S tím samozřejmě i počet ohrožených infarktem, slepotou,... Náš životní styl si vybírá svou daň a Světová zdravotnická organizace už cukrovku řadí mezi epidemie.

Diabetes se s alkoholem nemají rádi

Alkohol nenavozuje jen veselou mysl, ale i pokles krevního cukru (hypoglykémii). Dá se říci, že diabetikům škodí dvakrát. Brání totiž ukládání rezervních energetických zásob (cukru ve formě glykogenu) do jater a tak když si diabetik přihne a nemá dostatek cukru v krvi, je v průšvihu. Jeho tělo nemá kam sáhnout aby krevní hladinu cukru rychle dorovnalo. Stav náhlé hypoglykémie se rád projevuje nesrozumitelným žvatláním dotyčného. To by nemuselo být ještě tak zlé, protože k oslavám s popíjením to tak nějak patří. Horší je, že tento stav je doprovázen zmateným chováním, případně upadnutím do letargie a bezvědomím. Když se takovému kolemjdoucí snaží pomoci, a z dechu cítí alkohol, snaha je přejde. Nešťastníka považují za společensky unaveného a nechají ho být, případně ho jen někam uloží, aby se z toho vyspal. Netuší, že obojí je špatně a že ten, který má podle nich opici, se ráno už nejspíš neprobudí.

Zvláště nebezpečná je pro diabetika kombinace pití alkoholu s fyzickou námahou, protože to pak u něj krevní cukr poklesne zvlášť prudce a soplu s tím jdou ráz na ráz i všechny problémy. A jakoby toho nebylo málo, jako lék první volby je nově odhaleným diabetikům, kteří se za svou nemoc ještě často stydí a tak to mnohdy o nich okolí ani neví, je většinou nasazován lék Metformin. Diabetik, který ho bere, je alkoholem ohrožen ještě mnohem více. Taková kombinace totiž navozuje tak vážné komplikace, že i když je pak hříšníkovi poskytnuta okamžitá kvalifikovaná pomoc, bývají tyto případy v 70 % smrtelné.

Pozor na Metformin. S alkoholem vytváří vražednou kombinaci.

Je celkem dost důvodů věřit obecně uznávanému názoru, že alkohol a diabetes dohromady nejdou. V nejnovějším čísle prestižního lékařského časopisu Annals of Internal Medicine, je presentováno něco kacířského. Jsou to výsledky dlouhodobé studie zaměřené na konzumaci alkoholu. V pokusu bylo přes dvě stě dobrovolníků a šokující na tom je, že u pacientů s cukrovkou závěr vyzněl ve prospěch konzumace alkoholu.

Někdy není špatné dostat se do výzkumného programu jako lidský pokusný králík

Tak třeba v programu, který si vymyslel israelsko-americko-německo-švédský kolektiv vědců z institucí v nichž se rodí nobelisti a i jejich jména zní zvučně: Ben-Gurion University, Harvard University, University of Leipzig, Karolinska Institute,... V pokusu o němž je nyní řeč, šlo o to, se o pacienty řádně starat a bedlivě sledovat jejich zdravotní stav. Kdo z cukrovkářů se dostal do té správné skupiny, dopřával si každý večer sklenku bílého, nebo červeného. Celé dva roky a grátis! Těm, co v náhodném výběru padl orel, zůstala jen ta péče a místo dobrého moku, byli na minerálce.

Otázkou je, zda ti, na něž se štěstěna každý den tak usmívala, jestli po oněch dvou letech jejich organismus nezačne vyžadovat vylepšování léčby o nějakou tu unci alkoholu navíc. To už ale do ranku diabetologů nespadá.

Alkoholový program diabetiků, probíhal pod dozorem kapacity v oboru, prof. Meir Stampfera. Nekompromisně trval jen na oněch pěti uncích (150 ml). Více nikdo vypít nesměl a obsah lahviček byl přísně monitorován. Oněch jeden a půl decky představovalo pro pacienty 17 g etanolu a 120 kilokalorií energie k jejich středomořské stravě, navíc. Červené víno pak dodalo ještě sedmkrát více celkových fenolů a asi šestkrát více resveratrolu, než kolik ho pozřeli ti, co pili víno bílé. U všech pak vědci  sledovali všechno možné i nemožné, hlavně ale jejich kardiovaskulární systém. To proto, že o diabeticích je dlouho dobře známo, že jsou k rozvoji srdečních a cévních chorob mnohem náchylnější, než je u běžné populace zvykem. Má se zato, že k tomu přispívá jejich nižší hladina "dobrého" cholesterolu (HDL).

Prof. Meir J.Stampfer z Harvardu

A jak to nakonec všechno dopadlo?

Pro většinu pacientů nadmíru dobře. Těm, co si vínko dopřávali, se zdravotní stav (oproti těm v kontrole na minerálce), zlepšil. Píšeme „pro většinu“, protože pozitivní vliv se prokázal jen u těch, co alkohol metabolizovali pomalu. K tomu je nyní potřeba si dovysvětlit, jak se alkoholu naše tělo zbavuje. Činí tak s pomocí enzymu alkoholdehydrogenáza a celá reakce spočívá v oxidaci alkoholu na acetaldehyd a jeho následné oxidaci na kyselinu octovou. Chemie probíhá v játrech, ale také v žaludku, ledvinách, varlatech a mozku. Ženám něco z toho často chybí a proto mají i enzymu méně a tak se stejným množstvím alkoholu má něžné pohlaví větší problém. Kromě rozdílů daných Y chromozomem, se v reakcích na alkohol lišíme i  uvnitř jednoho pohlaví. To proto, že máme několik typů alkoholdehydrogenáz. Jsou kódovány sedmi různými geny.  A ty nám všem nejedou na plný plyn. Proto se někomu alkohol odbourává pomalu a jiný může pít, jak duha.

Ti, jimž výzkumníci říkali „pomalí alkohol-metabolizátoři“, se konzumací červeného vína dopracovali k výraznému zlepšení hladiny krevního cukru, zatímco „rychlí metabolizátoři“ (těm, co z krve alkohol prchal rychle) měli v tomto směru smůlu. Ze skleničky na dobrou noc, žádný prospěch neměli. Přesněji řečeno měli, ale jen ve smyslu lepší nálady, klidného spánku a dobrého pocitu, že je to nic nestálo. Pokud vás napadlo s jakou pravděpodobností člověk v takové zlepšení může počítat, tak v tomto pokusu jeden „rychlometabolizátor“ připadal na každých pět účastníků testu, což prý hraje s genetikou, která o „rychlo“ a „pomalo-metabolizaci“ rozhoduje.  

Nově objevenou metodu vědci zatím nepojmenovali. Naši pradědové tomu říkávali „šláftruňk“, ale netušili, že existuje nějaký Annál, tak to nepublikovali.

Závěr je dvojitě paradoxní

Nejen, že vínko diabetikům neuškodilo, ale prospívalo. A nejvíc nikoli těm, kteří mají detoxikační aparát výkonný, ale těm cukrovkářům, kteří si alkoholové opojení protahovali. Jinak řečeno, jejichž geny pro alkoholdehydrogenázu jsou líné a neschopné se s jedem promptně vypořádat.

Pro úplnost je potřeba dodat, že statisticky významně zvýšilo „dobrý“ cholesterol (HDL) a snížilo ten celkový cholesterol, jen víno červené. Proč jen to, studie neřešila.  Ani bílé ale neuškodilo a nepřivodilo cukrovkářům změny k horšímu u krevního tlaku, jaterních testů, v ukládání tuku, ani zvýšením rizika srdečně-cévních příhod.  V porovnání s kontrolou, která zůstala na vodě, se kvalita spánku a života zlepšila „červeným i bílým“.

Psáno pro ALPHA MEDICAL a osel.cz

Autoři jsou přesvědčeni, že všechna data očistili tak důkladně, že výsledek jiné faktory zkreslit nemohly. Červené je pro ně v malých dávkách lékem, ať si zákon říká co chce. Přesto, že u pacientů s cukrovkou víno zlepšuje parametry v tom, čemu se souborně říká metabolický syndrom a že jim tím mírně snižuje riziko srdečně cévních příhod, se stává těžko zpochybnitelným faktem. Před zaváděním alkoholové léčby do klinické praxe ale autoři doporučují provést ještě jednu, podrobnější studii. Tato šla z peněz Evropské unie :( a protože jde o novinku, stanovisko zdravotních pojišťoven k jejímu zavádění, zatím není známo.

Literatura
Effects of Initiating Moderate Alcohol Intake on Cardiometabolic Risk in Adults With Type 2 Diabetes: A 2-Year Randomized, Controlled Trial. Ann Intern Med. 2015; doi: 10.7326/M14-1650Ben-Gurion University of the Negev

Víte, že
Pravděpodobně první záznam o nemoci cukrovka je z roku 1552 před Kristem. Jedná se o  papírový svitek z hrobu v Thébách, kde se píše o vzácné nemoci projevující se velkou žízní a jejíž příčina není známa. Léčila se směsí piva, pšeničného zrní, naklíčené kukuřice a čerstvého (zeleného) cypřiše. Účinek mělo zvyšovat zaříkání: „ Velká čarodějko Eseto, uzdrav mne a zbav mne všeho zlého, špatného a červeného“.

Staří Řekové nemoc cukrovku rovněž znali.  Aretaios píše o vzácné, ale strašlivé nemoci, kterou provází neuhasitelná žízeň.

Nemocný je cítit nepříjemně nasládlou  vůní a  stahují se za ním hejna vos. Nemocný je unaven, hubený a brzo umírá. Tehdejší léčba spočívala v hladovění. Pacientovi se dávalo jíst jen tolik, aby neumřel.

Čínští středověcí lékaři  kolem roku 570 n.l. popisovali cukrovku jako nemoc Hsaio - K´O  při níž je neuvěřitelná žízeň, velké množství moče barvy medu. Pacient je  vychrtlý a poset vředy.

V Evropě církev vydala v roce  1163 patent s názvem "Ecclesia abhorret a sanguine" , což v překladu znamená církev se hrozí styku s krví. Patent zakazoval chirurgii a pitvu. Bez znalosti lidského těla byl ovšem rozvoj lékařství značně omezen.

Inzulín objevil až kanadský lékař Frederik Grant Banting. Pokusy zahájil na psech v roce 1921. Účinný inzulín připravil se spolupracovníky z hovězího pankreatu, říkali mu  zpočátku "isletin". V roce 1923 byla Bantingovi udělena Nobelova cena.

Lidský inzulín lze  vyrobit třemi způsoby: 1. plně synteticky (to je velmi nákladné), 2. polosynteticky a 3. biosynteticky. K léčbě se dnes používá převážně biosyntetický inzulín. Jako první jej začala vyrábět firma Eli Lilly, pomocí bakterií Escheria Coli.

Diabetes mellitus se může projevovat značně nenápadně, takže může dlouhou dobu (i několik let) probíhat nepozorovaně, aniž by si pacient všiml závažnějších obtíží. Prvním projevem pak mohou být až některé z diabetických komplikací (močová nebo kožní infekce, onemocnění dolních končetin). Většinou však pacienti pozorují žízeň, častější močení, noční močení, hubnou, jsou unaveni, zhoršuje se jim zraková ostrost. Případně může dojít až poruše vědomí – kómatu. Charakteristické je urychlené dýchání se zápachem dechu po acetonu, oschlá kůže se známkami dehydratace organismu.

Původně slovo al-kohl označovalo jemný prášek, kterým si arabské ženy barvily oční víčka.Latinská farmakologie v 11. století rozšířila význam slova na všechny jemné práškové substance a v 16. století pod vlivem Paracelsa začal výraz být používán k označení vinných destilátů. Teprve pak se tímto termínem začaly označovat všechny alkoholické nápoje.

V Mezopotámii se alkohol pil již před 5000 lety a znali 16 druhů piva. Za nápoj králů tehdy nepovažovali pivo, ale víno. Přesto pivu přikládali velký význam, jak o tom svědčí sumerské přísloví: „Kdo nezná pivo, neví, co je dobré – pivo dělá dobrou náladu mezi lidmi.“

Epos o Gilgamešovi z Akkadu z doby okolo 1900 před Kristem obsahuje zmínku o božské krčmářce Siduri.

Chammurapiho zákoník z doby 1700 př.n.l. věnuje alkoholu tři paragrafy. Ve 108. § se praví „V případě, že by některá obchodnice s vínem z datlí a sezamového zrna za cenu vína datlového neobdržela zrno, ale peníze, a snížila kvalitu datlového vína o cenu zrna, je třeba se obchodnice zmocnit a vhodit do vody.“ O konzumaci datlového vína svědčí i starověká indická naleziště Mohendžo-daro.

Ve starém Egyptě mrtvým panovníkům ve výbavě na onen svět nesměly chybět džbány s vínem a že víno do pohřebních jam vkládali i Keltové.

V Bibli je okolo 200 zmínek o vinici a víně a na svatební hostině v Káni Galilejské Ježíš proměňoval vodu ve víno.

Kulturou „pijáctví“ vynikla antika. Alkohol byl její neodmyslitelnou součástí. Dionýsos, syn Dia a thébské princezny, se naučil kvasit víno v Egyptě a jeho kult (Dionýsův), také nazývaný Bakchův, měl hodně oblíbenců.

Středověké poháry se dvěma uchy měly své opodstatnění. Byl jím zvyk pití dvou mužů z jednoho poháru. Zatímco jeden pil, druhý mu hlídal záda před nečekaným útokem.

Ve 20. století byl alkohol Světovou zdravotnickou organizací vyškrtnut z oficiálního seznamu léčiv. Ač to tak nevypadá, alkohol je mocnou návykovou drogou a s tou si neradno zahrávat a už vůbec ne přátelit. Kde se ale vzalo v tolika jazycích ono: „Na zdraví“, „Živijó“, „Chin chin“,...