Úžasný svět dekkánských trapů. Kredit Mark Richards / UC Berkeley.

Asi už nemá moc smysl psát, jak jsou masová vymírání děsivá a divácky atraktivní, a jak jsou stále záhadná, protože u žádného z Velké pětky vymírání přesně neznáme sled událostí, který vedl ke katastrofě a rozvratu života na Zemi. Jenže vědcům to nedá a stále se snaží dozvědět se víc. Zatím nejmladší masové vymírání na konci křídy má v tomhle směru výsadní postavení, protože k němu máme nejvíc dokladů a lidem je dinosaurů líto.

Paul Renne v dekkánských trapech. Kredit: Mark Richards/UC Berkeley.

U vymírání na konci křídy (před 66 miliony let) jsme již delší dobu svědky epického zápasu dvojice nejvíce přijímaných hypotéz. První z nich zahrnuje monumentální dopad několikakilometrového tělesa, jehož střed leží v oblasti mexického Chicxulubu. Původně okrajová představa zpočátku čelila silné nedůvěře, pak se ale vše zlomilo a nakonec se z ní stal docela konzervativní mainstream. Jejím vyzyvatelem je hypotéza s ohromujícím soptěním v indickém Dekkánu (a velmi širokém okolí). Momentálně se zdá, že k dopadu meteoritu i ke gigantickému soptění doopravdy došlo, a to právě v době vymření dinosaurů i velké části křídové fauny a flory. A stále častěji se ozývají hlasy, že nejde o dva náhodně související průšvihy, ale o jednu velkolepou katastrofu.

Myslí si to i Paul Renne z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeho kolegové, kteří dospěli k názoru, že jak meteorit, tak i sopečné výlevy proběhly prakticky současně. Přesněji řečeno, podle nového datování to v obou případech bylo v rozmezí 50 tisíc let od vyhynutí neptačích dinosaurů. Podle Renneho je v podstatě nemožné odlišit působení dopadu meteoritu a soptění v Dekkánu na pozemský život. Ani jedno nebylo pěkné a dohromady to byla katastrofa.

Dekkánské trapy, tedy jejich část, která je na souši. Kredit: Paul Renne, Berkeley Geochronology Center & UC Berkeley.

Spoluautor výzkumu a Renneho kolega z Berkeley Mark Richars je vlastně jedním z těch, kdo původně navrhli, že dopad tělesa v Chicxulubu rozpumpoval výlevy lávy v Dekkánu. Ve snaze prověřit tuhle pozoruhodnou hypotézu Renne, Richards a jejich kolegové nasbírali vzorky v dekkánských trapech východně od Bombaje, které pokryly celé dlouhé časové období od počátku výlevů lávy v Dekkánu až po jeho závěr, asi půl milionu let po slavném konci velkých dinosaurů. Vzorky pak analyzovali pomocí vysoce přesného izotopového datování argon 40 / argon 39.

Mark Richards. Kredit: Jim Block / UC Berkeley.

V článku pro časopis Science Renne a spol. popisují, jak si dekkánské trapy dlouhou dobu jen tak spokojeně vulkanicky bublaly. Pomalu a plynule vytékala láva a dinosauři se na to nejspíš jen tak znuděně dívali. Pak ale v Chicxulubu dopadl meteorit a všechno se změnilo. Láva se v Dekkánu a širokém okolí začala vylévat dvakrát intenzivněji a méně plynule. Změnila se i chemie výlevů lávy. Podle Renneho zběsilý náraz nebeského posla otřásl zemskými hlubinami, což mělo vliv na magmatické krby pod dekkánskými trapy. Renne vlastně přiznává, že ještě nemají úplnou jistotu, ale těsné spojení mezi chicxulubským meteoritem a soptění dekkánských trapů je prý stále zřetelnější. Je pravda, že pozorované změny ve fungování výlevů lávy mohlo způsobit i „domácí“ devastující zemětřesení pocházející z vnitřku zemských hlubin, ale časová shoda s dopadem meteoritu se opravdu nedá přehlédnout.

Renne teď plánuje získat ještě víc vzorků z dekkánských trapů a ještě přesněji datovat sled neblahých událostí, které pohřbily neptačí dinosaury a spolu s nimi i většinu druhů organismů na planetě. Richards zase pracuje s experty na vulkanismus a snaží se pochopit, jak mohl úder několikakilometrového meteoritu dramaticky ovlivnit průběh velkoplošných výlevů lávy.



Video: The delicate balance between Chicxulub impact and/or Deccan traps

Literatura
University of California, Berkeley 1. 10. 2015, Science 350: 76-78, Wikipedia (Deccan Traps, Argon–argon dating).