Když v pondělí zástupci agentury oznámili, že objevili stopy po tekoucí vodě, rozletěla se po celém internetu vlna článků o tomhle úžasném objevu a některé portály dokonce hned začaly přidávat spekulace o tom, jak je tenhle krok důležitý pro existenci života. Proč se tomu také nevěnoval Kosmonautix a Osel? Inu proto, že o tom psali již vloni. Tento článek proto nebude ani tak o samotném objevu (ačkoliv i na ten se dostane), jako spíše o vysvětlení toho, proč je teď mnoho lidí z oznámení NASA trochu zklamaných.
Ukázalo se, že během teplých období marsovského roku taje uložený led a tekutá voda následně stéká po svazích do údolí. Vytváří se tak struktura ne nepodobná pozemským říčním korytům. NASA na tiskové konferenci oznámila, že na základě dat ze sondy MRO mají v ruce klíčový důkaz existence tekoucí vody. A právě ve slovním spojení „klíčový důkaz“ je zakopaný pes. NASA měla už dříve mnoho náznaků a nepřímých důkazů, které jednoznačně ukazovaly na přítomnost tekuté vody. Na Zemi dorazilo mnoho fotek, které ukazovaly vyschlá říční koryta. Právě jim se v článku Říční koryta na Marsu věnoval Michael Voplatka.
Dokonce 26. června roku 2000 vyhlásila NASA snímkem dne fotku, kterou vidíte vpravo tohoto dstavce. Píše se u ní (v překladu): „Co asi mohlo vytvořit tyto neobvyklé kanály? V malém kráteru uvnitř velkého kráteru Newton na Marsu najdeme bezpočet rovných kanálů, které vedou od okrajů kráteru dolů ke středu. Snímek pokrývá oblast širokou 3 kilometry. Tyto útvary byly ve vysokém rozlišení nasnímány sondou Mars Global Surveyor. Podobné kanály na Zemi vytváří tekoucí voda, ovšem teploty na Marsu jsou většinou moc nízké a atmosféra moc řídká na to, aby umožnily existenci kapalné vody. Nicméně mnoho vědců spekuluje, že by tekutá voda mohla vyvěrat z podzemí. Po stečení na dno kráteru voda zmrzne na led a vypaří se. Pokud tomu tak je, mohla by voda a led podporující existenci života existovat na Marsu i dnes. Voda by navíc mohla pomoci pilotované výpravě na povrch Marsu. Určitě se dočkáme dalších pokroků ve zkoumání tohoto zajímavého jevu.“ Přímý důkaz ale dlouhé roky chyběl. A jak už se ve vědě mnohokrát ukázalo – dokud není teorie definitivně potvrzená zůstává pouze teorií.
Aktuální potvrzení pomocí spektrálních měření tak vlastně můžeme považovat za definitivní potvrzení toho, že předchozí teorie byly správné. Z vědeckého hlediska jde bezesporu o důležitý objev – už není potřeba spekulovat, máme jasno. Ale rozhodně nejde o nic přelomového, nebo dokonce nečekaného. Velmi trefně aktuální objev okomentoval Michael Voplatka: „Je to jako vidět celou dobu stín předmětu a nyní s velkou slávou oznámit, že už jsme viděli i předmět samotný a on opravdu existuje!“
NASA mohla pro ohlášení před tiskovou konferencí zvolit umírněnější slova, protože aktuální objev není nic nového či překvapivého. Na druhou stranu mám pochopení i pro styl, který NASA zvolila. Podobná hesla totiž mohou ke kosmonautice přitáhnout i laickou veřejnost, což se nakonec podařilo. O vodě na Marsu si dnes povídají i lidé, kteří mají většinou úplně jiné zájmy. Vznikají tak třeba i obrázky, které v některých fázích přechází skoro až v memy a které jsme využili i v našem článku pro drobné odlehčení celého tématu. Popularizace kosmonautiky je specifický obor, který má někdy docela podivná pravidla. Veřejnost je nadšená „novým objevem“, který už ale zájemci o obor nějaký čas znají.
Nesmíme zapomínat ani na další část této zajímavé mozaiky – NASA je placena z federálních peněz. Je proto v jejím zájmu aby na sebe upozorňovala a dávala na odiv své úspěchy. Objev vody na Marsu je bezesporu jejím úspěchem – rodil se po dobu několika let a pomohlo k němu několik amerických sond. Je tedy zcela namístě, že NASA nyní sbírá plody své práce. Bombastické prohlášení o vodě na Marsu je proto pochopitelné – NASA se snaží ukázat, že umí dělat velké objevy a tak nepřímo pobízí zákonodárce, aby jí navýšili rozpočet.
A na závěr ještě dovolte malou poznámku k bombastickým titulkům některých médií, která spojují nejnovější objev se zvyšováním šancí na hledání života. Objevená voda se rozhodně nepodobá horskému prameni, což se může při čtení některých článků zdát. Ve vodě je rozpuštěné značné množství solí. Nejde ovšem jen o náš tradiční chlorid sodný, ale o chemikálie mnohem toxičtější – namátkou chloristan hořečnatý ( Mg(ClO4)2 ), chloristan sodný (NaClO4), nebo chlorečnan hořečnatý ( Mg(ClO3)2 ). Tyto látky jsou velmi silnými oxidačními činidly a pokud by se dostaly do kontaktu s něčím živým, postaraly by se o jeho rychlou sterilizaci.
Zdroje informací:
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/15-195_perspective_2.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/15-195_perspective_6.jpg
http://apod.nasa.gov/apod/image/0006/marsnewton_mgs_big.jpg
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz
Diskuze:
