Sam Whittingham na stroji Varna Diabolo už v roce 2008 dosáhl rychlosti 132,5km/h. (Kredit: IHPVA)

Ve snaze posouvat rychlostní hranice se cyklisté z celého světa již patnáct let  scházejí na státní silnici č. 305 v údolí Battle Mountain v Nevadě. Tradičně v září. Lokalita je v nadmořské výšce 1 408 metrů a soudí se, že k danému účelu to je to nejlepší místo na Zemi. Je kryto horami, takže tam fouká jen výjimečně a cestářům se na vozovce vydařil nezvykle hladký povrch. Čtyři míle dlouhá rovinka umožňuje závodním strojům nabrat před měřeným úsekem patřičnou rychlost. Vlastní měřený úsek je dlouhý jen 200 metrů, ale to požadavkům International Human Powered Vehicle Association stačí.

Nizozemce se o jejich rychlostní rekord chystali letos připravit také Angličané s kolem „Arion1“. Je dílem studentů z Liverpool University, vystupujících pod zkratkou ULVT (University of Liverpool Velocipede Team). Robustnější anglický stroj na ten vítězný kanadský, letos neměl. (Kredit: ULVT)

Začalo to v roce 1974, kdy mezinárodní asociace lidskou silou poháněných strojů IHPS uznala Ronu Skarinovi na dráze v Kalifornii s kolem Teledyne Titan rychlost 69 km/h. Trvalo to dvacet čtyři let, než se vysněný milník stokilometrové rychlosti, podařilo dosáhnout Samu Whittinghamovi. Stalo se to v Kanadě a na kole „Varna“ od dizajnéra Georgie Georgieva.

S krátkým výpadkem v letech 1986 a 1992  si  Whittingham připisoval jedno vítězství za druhým a opakovaně se v tabulkách jako světový rekordman držel až do roku 2013. To už svou laťku postupně dostrkal na 133,28 km/h. Ze závodů udělal trapně stereotypní kanadskou záležitost.

Letošní vítězné Lehokolo ETA z dílny AeroVelo, má délku 1,40 metru a jezdí 137,93 km/h. (Kredit: AeroVelo)

Whittingham to s lehokoly opravdu uměl a stále ještě umí. Postupně se na různých tratích se stále vylepšenými typy strojů, stal vítězem řady závodů, nositelem celé řady rekordů vzhledem k mezinárodní účasti pokládaných mnohdy za rekordy světové. Například hodinovku dokázal jet průměrnou rychlostí 90,724 km/h. Jindy půl kilometru (1999) držel rychlost 100,32 km/h. Jednu míli v roce 2001 zajel rychlostí 126,55 km/h,...

Fenomenálního Kanaďana z piedestalu nejrychlejšího cyklisty planety, se podařilo sestřelit až předloni cyklistovi Jonkheer Sebastiaan Bowierovi. Tomu se kolo VeloX3 (dílo týmu dvou universit - Delft University of Technology a University Amsterdam), poštěstilo rozšlapat ještě o chlup víc. Na zmíněných dvou stech metrech jel o půl kilometru rychleji a byl z toho nový HPV rekord. Zkratkou HPV se teď často označují lidskou silou hnaná vozítka a zkratka pochází z anglického „human powered vehicle“. 

Titul šampiona (s hodnotou 133,78 km/h) si Bowier udržel jen dva roky. Kanaďané ho už mají zpět. Od před včerejška je nejrychlejším mužem planety letecký inženýr Todd Reichert na kole ETA a jeho světový rekord má hodnotu v mílích 85,71 mph = 137,93 km/h. 



Video: Předloňská vítězná jízda  cyklisty Jonkheera Sebastiaana Bowiera s kolem VeloX3. Po 8 kilometrech nabral patřičnou rychlost a na měřeném 200 metrovém úseku mu naměřili 133,78 kilometrů za hodinu. Překonal tak do té doby platný rekord Kanaďana Sama Whittinghama.

Video: Kanaďané již mají titul zpět.  Se strojem ETA jsou staronovými držiteli světového rychlostního rekordu, tentokrát s hodnotou 137,93 km/h

Todd Reichert, čerstvý držitel světového šlapacího rychlostního rekordu a zakladatel AeroVelo.

Cyklistům rychlostních kol se neříká jezdci, ale piloti. Nejspíš proto, že už na kole nesedí, ale leží v uzavřené kapsli. Aby přes své nohy a mohutný skořepinový rám navíc krytý aerodynamickým krytem viděli kam to vlastně jedou, musí mít jejich stroj  kameru a uvnitř kopkitu monitor. Materiál je stejný, jako se používá na automobilech F1 a podobně i tvar stroje propočítává jezdci na míru počítač. Výsledek se pak dolaďuje ve větrném tunelu. Pilota musí na startu rozstrkat a kdyby ho v cíli kolegové nechytali, neobešlo by se to bez pádu.

Video: Ze zákulisí vároby ETA

Jaký to má smysl?
Tvůrci lehorychlokol v tom mají jasno, rádi prý překonávají technologické výzvy. Žene je snaha přispět k co nejefektivnějšímu zúročení výkonu lidského těla a cíl vytvořit nejúčinnější vozidlo poháněné silou lidských svalů. Motivaci možná trochu napomáhá i 25 tisíc dolarů (Decimach prize), které si držitel světového rekordu odnáší.

Sluší se dodat
Todd Reichert není v oblasti šlapacích strojů žádným nováčkem. Ještě než zaútočil na rychlostní rekord lehokolek, sestrojil šlapací vrtulník o hmotnosti 55 kilogramů s průměrem rotorů 10,2 metru a v roce 2013 s ním vyhrál čtvrt milionu dolarů.
K získání 33 let nevyzvednuté odměny, vypsané výrobcem helikoptér (AHS Igor I. Sikorsky Challenge), mu stačilo vystoupat do výšky 3,3 metru a udržet se ve vzduchu 64 sekund. 


Video: Se svým Atlasem po deseti sekundách šlapání se Todd Reichert dostal nad požadovanou hranici tří metrů. Po minutě letu přistává necelých sedm metrů od místa startu.

Literatura
AeroVelo  www.ihpva.org/home/