Lumčík rodu Atanycolus. Kredit: Richard Bartz / Wikimedia Commons.

Lumčíci, elegantní vosičky z čeledi Braconide, jsou nemilosrdnými parazity. Na jejich, z našeho pohledu extrémní životní styl, je evoluce vybavila celou řadou skvělých vychytávek, z nichž někdy zůstává až rozum stát. Jedním z podivuhodných triků lumčíků je i neobvykle těsná a rafinovaná symbióza s brakoviry.

Jean‑Michel Drezen. Kredit: François Rabelais University.

Brakoviry jsou DNA viry s dvouřetězcovou DNA, které před minimálně 100 miliony let uzavřely smlouvu s lumčíky. Brakoviry se vzdaly schopnosti replikovat se a své geny, které slouží ke stavbě virových částic, začlenily do DNA vosiček. Ve vosičkách brakoviry nevyvolávají žádnou infekci, ale prostě v nich bydlí, jako symbiotické viry. Tak jim říká Jean‑Michel Drezen z Univerzity Françoise Rabelaise, který jejich tajnosti odhalil v roce 2009. Je ale prý otázkou, jestli se o nich vůbec dá mluvit jako o virech. Na druhou stranu, virový původ určitě mají.

Monarcha stěhovavý. Kredit: Armon / Wikimedia Commons.

Buňky ve vaječnících lumčíků fungují jako továrny, které vyrábějí záplavu ochočených virových částic. Jejich účelem ale není šířit infekci viru. Když lumčík uloví housenku, tak do ní kromě vajíčka vpíchne právě virové částice. Je to invaze. Brakovirus ale nevyvolá infekci ani v housence. Namísto toho pronikne do její DNA, ovládne její vývoj a hlavně vyřadí její imunitní systém. Parazitujícím larvám lumčíků pak už nic nebrání, aby bezmocnou housenku spokojeně vyžíraly zevnitř.

Částice brakoviru. Kredit: ViralZone.

Lumčíci se spolčili s brakoviry už velice dávno. Evoluce nikdy nespí a tak tu dnes máme stovky a stovky druhů lumčíků, přičemž mnozí z nich parazitují určité druhy housenek a používají k tomu své vlastní druhy brakovirů. Po dlouhé miliony let útočí lumčíci na housenky a dělají z nich poslušné nemrtvé pro svoje potomky. Ne vždy jde ale všechno podle plánu. Někdy se stane, že vosičky nakladou vajíčka do špatné housenky. Larvy vosiček zahynou, ale geny brakovirů uvíznou v DNA housenek, které v takovém případě přežijí, dospějí v motýly a dál se množí, i s invazní DNA brakovirů. Jak už to v evoluci chodí, DNA cizího původu buď časem zmizí anebo se ukáže, že je k něčemu dobrá a pragmaticky naladěný genom původního vetřelce využije ve svých službách.

Drezen a spol. potvrdili, že se tohle v evoluci motýlů skutečně několikrát stalo. Domestikované geny brakovirů objevili například u slavného monarchy stěhovavého (Danaus plexippus), ještě slavnějšího bource morušového (Bombyx mori) anebo u dvou můr blýskavek Spodoptera frugiperda a Spodoptera exigua. Do monarchů vstoupily geny brakovirů asi před 5 miliony let. Podle Drezena je to ale jenom špička ledovce.

Role brakovirů v životním cyklu lumčíků. Kredit: Jena Johnson / University of Georgia.

Jakto, že se domestikované geny brakovirů udržely v genomu motýlů po miliony let? Nepochybně za to může náhoda. V evoluci se spousta věcí děje náhodou, to není nic nového. Tyhle geny třeba prostě ještě náhodou nezmizely. Genomy sice mají tendenci odstraňovat nadbytečné sekvence, nejsou v tom ale nijak zvlášť důsledné. Pokud dotyčné geny neškodí, tak to může trvat dlouho. Anebo se může stát, že invadovaný hostitel náhodou nalezne pro geny brakoviru nějaké využití. I to se v evoluci běžně stává. Drezenův tým naznačuje, že by blýskavky mohly používat sekvence brakovirů jako součást obrany proti jiným virům. Proč by ne, to zní docela uvěřitelně.

Vše nasvědčuje tomu, že mnohé běžné druhy motýlů jsou vlastně geneticky modifikované, transgenní organismy. Úplně na divoko, bez jakékoliv kontroly, bez bezpečnostních protokolů, protestů zanícených bioetiků, bez bizarních demonstrací Greenpeace a toho všeho, co doprovází současnou hysterii kolem geneticky modifikovaných organismů. A rozhodně nejde jen o motýly. Molekulární biologové už nějaký čas upozorňují na to, že prakticky všechny organismy téhle planety někdy prošli divokými genetickými modifikacemi. Některé jen vzácně, jiné zase častěji, jedny dávno a druhé zase velmi nedávno.

Velká část protestů proti GMO se točí kolem toho, že je to nepřirozené, proti přírodě a tudíž strašlivě nebezpečné. Je to lež. Postupně se množí důkazy, že dokonce i mi sami, potměšilí Homo sapiens, jsme prodělali celou řadu divokých genetických modifikací. A jak je vidět, stále tu jsme. Nejsme sice svatí a náš svět není úplně ideální, je ale prošpikovaný genetickými modifikacemi a přesto vesele funguje už převelice dlouhé miliony let. Je na čase, abychom v Evropě přestali být geneticky zabednění a vynechali GMO ze seznamu nepřátel. Opatrnosti není nikdy nazbyt, ale tahle technologie ještě může přinést mnoho dobrého.

Literatura

NewScientist 17. 9. 2015, PLoS Biology online 17. 9. 2015, Wikipedia (Bracovirus).