Naše dosavadní zkušenosti s vědeckým a technologickým pokrokem naznačují, že čím pokročilejší je nějaká civilizace, tím nápadnější ve vesmíru by měla být a tím spíše bychom ji měli odhalit. Nikolaj Kardašev ve své slavné Škále rozvoje civilizací popisuje civilizace typu I, které zpracovávají energii celé své planety, civilizace typu II, co zužitkují celou hvězdu a také civilizace typ III, které používají energii celé domácí galaxie. A právě technologicky nesmírně pokročilé civilizace typu III, které se prakticky vymykají našemu chápání, by měly těžit energii celých galaxií v takovém měřítku, že bychom je teoreticky mohli objevit i my – z jejich pohledu naprostí primitivové v době kamenné.

Jde o to, že pokročilé galaktické civilizace by měly vytvořit takové množství odpadního tepla, že bychom to měli být schopni vyčíst ze záření galaxií či hvězd. Pokud se nepleteme, tak by takové teplo pokročilé civilizace mělo být patrné na středních vlnových délkách infračerveného záření. Před necelým půlrokem jsme na OSLU představili výzkum týmu Jasona Wrighta z Centra pro exoplanety a obyvatelné světy Pensylvánské státní univerzity. Wright a spol. prohledali 100 tisíc blízkých galaxií, vytipovali několik set z nich s neobvykle intenzivním zářením v oblasti středních vlnových délek infračerveného záření a nakonec dospěli k závěru, že všechny tyto případy jsou obstojně vysvětlitelné přirozeným zdrojem záření.

Na studii Wrightova týmu teď navázal Michael Garrett z Nizozemského institutu pro radioastronomii ASTRON a Leidenské univerzity. Analyzoval rádiové záření galaxií nejnadějnějších na středních délkách infračerveného záření a zjistil, že jejich záření lze objasnit známými astrofyzikálními procesy. Soustředil se zejména na vztah mezi středními délkami infračerveného záření a rádiovým zářením (mid-infrared radio correlation). Pokud úroveň rádiového záření galaxie odpovídá astrofyzikálně předpovězeným hodnotám z tohoto vztahu, tak pozorované infračervené záření nejspíš nepochází z mimozemských továren, ale z horkého mezihvězdného prachu, například z hvězdných porodnic.

Garrett ještě není úplně hotový, protože pár galaxií s nadějným infračerveným zářením se přece jenom odchyluje od předpovězených hodnot vztahu mezi infračerveným a rádiovým záření galaxie. Zároveň ale neočekává zásadní překvapení. Všechny takové galaxie se zatím v detailnějším zkoumání ukázaly jako vysvětlitelné běžnými astrofyzikálními procesy. Je tudíž velmi pravděpodobné, že to takhle dopadne i ve zbývajícch případech. Garrett také plánuje pátrat i po civilizacích typu II, které by měly změnit chování jednotlivých hvězd. Může na to použít stejný postup, jako při pátrání po galaktických civilizacích.

Podle Garretta bylo závěrem původní studie Wrightova týmu, že pokročilé civilizace typu III jsou v blízkém vesmíru přinejmenším vzácné. Garrettova analýza jde dál a tvrdí, že takové civilizace ve sto tisíci blízkých galaxií prakticky nejsou. Sám Garrett přiznává, že je to pro něho docela úleva. Můžeme teď spát o něco klidněji a nemusíme se třást strachy, že skončíme jako původní obyvatelé Ameriky nebo Austrálie. Na druhou stranu je prý ale znepokojující, že jsme žádnou pokročilou civilizaci nenašli. Znamená to, že v našich úvahách o povaze vesmíru a civilizací je někde něco špatně. Pokročilé civilizace možná z nějakého důvodu vůbec nevznikají. Anebo vznikají a dovedou tak rafinovaně hospodařit s energií, že jim nevzniká skoro žádné odpadní teplo, které bychom mohli objevit. A je tu ještě možnost, že takové civilizace prostě nechtějí, abychom je objevili. Nesmírně technologicky vyspělá civilizace typu III by se jistě dokázala zamaskovat před našimi zvědavými zraky. 


Literatura
Netherlands Institute for Radio Astronomy 16. 9. 2015, Astronomy & Astrophysics 581: L5, Wikipedia (Kardashev scale).