Homo naledi. Kredit: Wits University.

Řadu fosilií v lidské linii známe jenom z velmi omezeného množství kostí, Homo naledi ale není ten případ. V jeskynním systému Rising Star Cave z oblasti velmi trefně pojmenované Cradle of Humankind, zhruba 50 kilometrů severozápadně od jihoafrického Johannesburgu, našli v prostorách zvaných Síň hvězd (Dinaledi Chamber, naledi v místní řeči znamená „hvězda“) pozůstatky minimálně 15 koster nového druhu z lidské linie. K objevu došlo vlastně už v roce 2013, ven se to ale dostalo až teď.

Fosilie Homo naledi. Kredit: Lee Roger Berger research team.

Vše nasvědčuje tomu, že je to pořádná pecka. Podle Alii Gurtov, která byla jedním z mladých vědců, co vyslyšeli výzvu jihoafrických objevitelů a sestavili tým přezdívaný Podzemní astronauti (Underground Astronauts) pro náročné vykopávky v nitru jeskyní, je to bomba srovnatelná s přečtením genomu neandrtálců.

Objev nového příbuzného lidí, a ještě ke všemu s docela sexy odborným jménem, prolétl médii jako žhavý meteor, vzrušil odborníky i širokou veřejnost a zanechal po sobě spoustu zajímavých otázek. Za zvídavé čtenáře si je sám sobě položil britský populárně naučný časopis NewScientist.

Čí to jsou kosti?

Starobylého druhu z lidské linie. Dospělí samci byli vysocí asi 1,5 metru. Podle stavby nohou a chodidel se zdá, že obvykle chodili po dvou. Jejich prsty a ramena ale rovněž ukazují, že se na stromech cítili skoro jako doma. Navzdory velkému množství objevených fosilních pozůstatků jsou si všechny fosilie až překvapivě podobné. Nepochybně šlo o příslušníky stejného druhu a možná i stejného kmene nebo rodiny. Mezi fosiliemi jsou děti i dospělí a velmi pravděpodobně i muži a ženy.

Kde přesně byly kosti Homo naledi objeveny a jak se tam mohly dostat?

Celkem přes 1 500 kostí pochází ze Síně hvězd. Do ní se lze dostat jedině přes úzkou a 12 metrů dlouhou šachtu. Vědci tvrdí, že se systém jeskyň Rising Star Cave nezměnil po tisíce let. Dávní příbuzní se tam mohli dostat až po smrti, pokud by tam jejich těla někdo hodil anebo tam slezli živí a pak tam zemřeli.

Oblast Cradle of Humankind. Kredit: NordNordWest / Wikipedia Commons.

Je Síň hvězd pohřebiště?

Vzhledem k okolnostem by asi bylo lepší mluvit o tomhle místu jako o hrobu. Je ale každopádně velikou vzácností nalézt tolik fosilních pozůstatků druhu z lidské linie pohromadě. Badatelé mají proto podezření, že objevená těla byla do Síně hvězd umístěna záměrně.

Jak jinak by se tam kosti mohly dostat?

Může jít o pozůstatky skupiny lidí, která prchala před bojem nebo před nějakou jinou katastrofou. Dostali se do Síně hvězd, ale pak v ní uvízli a posléze zahynuli. Přístup do Síně hvězd je doopravdy náročný, proto je pravděpodobnější, že se tam těla dostala až po smrti.

Pokud je to doopravdy hrob, co to říká o jejich péči o mrtvé?

Je to dost síla. Asi nejpodobnější situaci jsme viděli ve španělské Jámě kostí (Sima de los Huesos), kde se našly tisíce kostí 28 dávných lidí, snad druhu Homo heidelbergensis, jejichž stáří se odhaduje na zhruba 350 tisíc let. A právě v Jámě kostí to vypadá, že těla byla záměrně vhazována dovnitř. Za pozornost jistě stojí, že lidé z Jámy kostí působí pokročilým dojmem a měli mozek skoro tak velký, jako je ten náš. Oproti tomu Homo naledi měli očividně mnohem menší mozek, vzhledem k lidskému třetinový, tak asi jako gorila. Pokud se i takoví troubové postarali o své mrtvé, tak bychom měli přehodnotit evoluci vědomí a chápání smrti.

Porovnání lebek Homo habilis, H. erectus, H. floresiensis, H. naledi. Kredit: Chris Stringer / Natural History Museum.

V jeskyni je černočerná tma. Jak to mohli zvládnout?

Podle týmu Podzemní astronauti používali Homo naledi pochodně. Důvěryhodné doklady o používání ohně našimi předky k podobným účelům jsou ale velice vzácné a ceněné.

Mohli Homo naledi mluvit?

To zatím není jasné. Stopy na lebkách ze Síně hvězd naznačují podobnosti mezi mozkem Homo naledi a lidským mozkem v oblasti, která souvisí s řečí. Jsou to ale právě jenom podobnosti a není jasné, co znamenají pro reálné schopnosti lidí ze Síně hvězd. Leccos by také mohla prozradit jejich jazylka a kůstky středního a vnitřního ucha, o nich ale zatím není nic bližšího známo.

Jak nám jsou H. naledi příbuzní?

Tak to je prozatím ve hvězdách. Fosilie ze Síně kostí jsou zvláštní směsicí primitivních a pokročilých znaků a není úplně jednoduché zařadit je do evolučního stromu lidské linie. Zatím ani vlastně nevíme, jak by Homo naledi mohli by staří. Mohly by to být miliony let, což by z nich činilo jeden z nejstarších evolučních výhonků rodu Homo. Jejich stáří prý ale může být i stovky nebo dokonce jen desítky tisíc let. V takovém případě by Homo naledi byli reliktním druhem, který přežil téměř až do současnosti, podobně jako podivuhodní hobiti Homo floresiensis z Indonésie. Jistě by pomohlo určení stáří fosilií pomocí izotopů. Velmi zajímavé by bylo získat z kostí DNA, ani to prý ale zatím nikdo nezkusil.

Jistě se nepleteme v předpovědi že o lidech hvězdy Homo naledi ještě uslyšíme.

Video: New Human Ancestor Discovered: Homo naledi

Literatura

NewScientist 10. 9. 2015, Wikipedia (Homo naledi).