Těsná dvojhvězda velkých magnetických hvězd. Kredit: Volkmar Holzwarth, KIS, Freiburg.

Zhruba třetina hvězd v Mléčné dráze není osamocená a obíhá kolem svých partnerů ve vícehvězdných systémech. Vždycky je to zajímavá podívaná, která přináší cenná data pro výzkum hvězd i jiných pozoruhodností, někdy se ale objeví takový hvězdný systém, který doopravdy dokáže překvapit. Jeden z nich nedávno objevil Matt Schultz z Queen's University v kanadském Ontariu. S kolegy zjistil, že hvězdný systém Epsilon Lupi má v sobě víc, než by se na první pohled zdálo.

Využili k tomu data Canada-France-Hawaii Telescope, který pracuje na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea. U Schulze by se to dalo očekávat, je to totiž člen mezinárodního týmu Binarity and Magnetic Interactions in various classes of Stars – BinaMIcS, který vede Evelyne Alecian z Univerzity v Grenoblu. Tenhle tým se zabývá magnetickými vlastnostmi hvězd v těsných dvojhvězdách.

Epsilon Lupi je čtvrtým nejjasnějším hvězdným systémem souhvězdí Vlka z jižní oblohy, vzdáleným od nás asi 510 světelných let. Tvoří ho těsná dvojhvězda dvou masivních modrobílých hvězd spektrální třídy B, každá z nich s hmotností kolem 8, dle jiných pramenů 13 a 12 Sluncí. Těsnou dvojhvězdu ještě doplňuje bílá hvězda spektrální třídy A o hmotnosti cca 8 Sluncí, která v systému oběhne jednou za 64 let.

Hvězdy ve dvojhvězdě jsou doopravdy natěsno, oběhnou se jednou za 4 a půl dne. Zvláštní a záhadné je na nich především to, že jsou obě magnetické. Relativně chladné hvězdy, jako je třeba naše Slunce, mají svá magnetická pole, protože jim je ve svrchních vrstvách vytváří mohutné konvekční proudění. Horký materiál hvězdy typu Slunce stoupá vzhůru, ochlazuje se a zase klesá dolů. Jenže ve svrchních vrstvách velkých hvězd by nemělo být žádné konvekční proudění a tudíž ani žádné magnetické pole. Navzdory tomu asi 10 procent masivních hvězd má silné magnetické pole, takže tu máme slušnou záhadu.

Souhvězdí Vlka. Kredit: IAU and Sky & Telescope magazine (Roger Sinnott & Rick Fienberg).

Kde se mohlo vzít magnetické pole u velikých hvězd? Odborníci opatrně navrhují dvě možná vysvětlení, přičemž obě dvě počítají s takzvanými fosilními magnetickými poli. Takové magnetické pole by se mělo vytvořit v určité chvíli v minulosti masivní hvězdy a pak by bylo zafixováno k jejímu povrchu, kde by vydrželo až do dneška.

Canada-France-Hawaii Telescope. Kredit: Marcel VanDalfsen / Wikimedia Commons.

Podle jedné z hypotéz se fosilní magnetické pole velkých hvězd vytváří v době jejich vzniku, podle té druhé se to stane, když se srazí dvě hvězdy v těsné dvojhvězdě a jejich materiál víří ve zběsilém zmatku. Objev těsné magnetické dvojhvězdy Epsilon Lupi podle Schulze prakticky vylučuje představu, že velké magnetické hvězdy vznikají při splynutí těsné dvojhvězdy. Modré hvězdy těsné dvojhvězdy Epsilon Lupi očividně splynuté nejsou a mají magnetická pole jako blázen. Záhada ale z velké části zůstává záhadnou. Podle dat týmu BinaMIcS mají necelá 2 procenta masivních hvězd v těsných dvojhvězdách mohutná magnetická pole a stále není moc jasné proč.

Schulz a spol. zatím zjistili, že magnetická pole hvězd těsné dvojhvězdy Epsilon Lupi jsou zhruba stejně silná, jsou ale přibližně opačně orientovaná. Není prý ani vyloučeno, že obě hvězdy sdílejí společné magnetické pole. Hvězdy ve dvojhvězdě systému Epsilon Lupi jsou tak blízko u sebe, že se jejich magnetosféry pravděpodobně stále dotýkají. Jestliže to tak je, tak možná magnetická pole fungují jako gigantická brzda, která obě hvězdy brzdí na oběžných drahách a vhání je navzájem do náruče. Zdá se, že v systému Epsilon Lupi časem dojde k velkolepé srážce.



Literatura
Royal Astronomical Society 11. 9. 2015, arXiv 1507.05084, Wikipedia (Epsilon Lupi).