Někdo se holt umí narodit. Docela slušně se to podařilo i Charlesi Bombardierovi. Jeho dědeček Joseph-Armand žil v Quebeku. V zimě se tam z vedlejších silnic sníh neodstraňoval a automobilisté své vozy museli na dlouho odstavit. Jako automechanika živícího rodinu spravováním aut v garáži mu to, pochopitelně, hodně vadilo.
Když při jedné z vánic, jeho malý syn onemocněl a zemřel, protože ho neměli jak dopravit do nemocnice, naštval se a vymyslel sněžný skútr. Výrobu ve větším rozjel s typem „B7“ (B pro Bombardier a 7 pro 7 pasažérů). Stroje se dobře prodávaly a tak brzo následoval pásový „B12“ (pro 12 cestujících). Pak přišla válka, druhá světová a na speciálních vozech pro spojence Bombardier pohádkově zbohatnul. Po válce se vrátil ke skútrům a firmu rozšířil o výrobu letadel.
Až v Berlíně pojedete autobusem, třeba do zoo, dopraví vás tam elektrické autobusy Bombardier. Baterie si během několika minut dobíjí bez jakýchkoliv propojovacích drátů, na zastávce - indukčně. V Bratislavě zase zkoušeli bombardierskou tramvaj. Letos ale na nějaké tramvaje Kanaďané moc času mít nebudou, firma totiž získala v Číně významné zakázky, například na dodávku patnácti vysokorychlostních vlaků.
Pokračovatel rodu, Charles Bombardier, začínal v rodinném podniku jako dizajnér. Spolupracoval s mnoha významnými světovými značkami. Jeho návrhy ale byly občas výrazně extravagantní a tak aby neutrpěla serióznosti značky, založil studiovou pobočku, která s výrobou letadel a vlaků firmou Bombardier inc. být spojována nemá.
V každém případě se dá říci, že Charles po předkovi podnikatelský nos zdědil. Založil například a až do r. 2013 vlastnil, firmu Segway Canada. Jeho poslední dizajnérský počin dělá dojem, že má v úmyslu expandovat do další oblasti, která je pokládána za ekonomicky zajímavou - pohřebnictví. Respektive zajišťování služeb spojených s převozem na „poslední míli“.
Charlesovo dizajnérské studio zveřejnilo koncept pohřebního vozu s pracovním názvem „Korbiyor“. A jak jinak, jde o vozítko na elektrický pohon. Podle expertů z branže, má dost velké šance v nějaké podobě uspět. Nabízí totiž vše, co si v tomto směru pozůstalí mohou přát. Přeprava je tichá, ekologická, průvod nemusí čichat benzínové výpary a rychlost pohybu lze snadno přizpůsobit rychlosti postupu pozůstalých. Nebožtíka lze vystavit v průhledné rakvi a na konci obřadu ji zatemnit a diskrétně zasunout do útrob vozu.
Místo pro umrlce je bezhlučně chlazeno a uzavřený systém zajistí, aby se "kokpit" neorosil. Vozítko je vybaveno koly mecanum, které umožňují posun do všech stran a překonají i schody a další běžné překážky v kostelích a na hřbitovech. Kloubové zavěšení kol dovoluje eliminaci náklonu a bezpečné projíždění i značně stísněným prostorem. Vozítko tak eliminuje případné trapasy spojené s manipulací s rakví partou zřízenců, kteří občas sami sotva stojí na nohou. V případě požadavku se pozůstalým dostane i projekce obrázků či video-show ze života zesnulého. Vozítko je vybaveno multimediálním systémem s projektory schopnými promítat i na boční stěny. Dokonalé „quatrorepro“ zprostředkuje i patřičný hudební zážitek.
Zda černý futuristicky pojatá elektrokolka Charlese Bombardiera bude trefou do černého, jako byl kdysi sněžný autobus jeho dědečka, se teprve ukáže.
Literatura
The Globe and Mail
Diskuze:
