Markarian 231. Kredit: NASA, ESA, Hubble Heritage.

Markarian 231 je Seyfertova galaxie typu 1, čili jinými slovy – pěkně našlápnutá aktivní galaxie. Upozornila na sebe v roce 1969, kdy byla objevena v rámci pátrání po galaxiích vyzařujících silné ultrafialové záření. Momentálně tvoří nové hvězdy jako o život. V jejím centru je oblast dramatické tvorby hvězd, kde ročně vzniknou hvězdy o hmotnosti více než 100 Sluncí. Zároveň jde o jednu z nejzářivějších galaxií v infračervené oblasti.

Xinyu Dai. Kredit: University of Oklahoma.

Pro pozemské odborníky je více než potěšující, že galaxie Markarian 231 je vzdálená pouhých 600 milionů světelných let, což z této aktivní galaxie dělá nejbližší známý kvasar a vděčný objekt výzkumu. Teď se navíc objevila podivuhodná novinka, která činí tuto galaxii ještě atraktivnější, je-li to ještě vůbec možné.

Astrofyzik Xinyu Dai z Univerzity v Oklahomě a jeho kolega Youjun Lu z Národních astronomických observatoří Číny studovali ultrafialové záření aktivního galaktického jádra Markarian 231 v datech z Hubbleova vesmírného teleskopu. Na spektrum záření z této galaxie přitom napasovali model, který vyvinul Lu, a pak se asi nestačili divit. Z jejich výpočtů totiž vykoukla nikoliv jedna supermasivní černá díra, jak by se dalo čekat, ale hned dvě.

Model galaxie Markarian 231. Kredit: STSI.

Dai a Lu tvrdí, že centrální supermasivní černou díru aktivního galaktického jádra Markarian 231 o hmotnosti 150 milionu Sluncí obíhá menší supermasivní černá díra, jejíž hmotnost činí 4 miliony Sluncí – tedy asi tolik, kolik váží naše domácí supermasivní černá díra v Mléčné dráze. Navzdory svým ohromujícím hmotnostem od sebe nejsou zase tak moc daleko, oběhnou se jednou za 1,2 pozemského roku.

University of Oklahoma

Objevitelé binárního systému černých děr v nitru galaxie Markarian 231 neskrývají veliké nadšení. Jásají nejenom kvůli samotnému objevu, který je pozoruhodný, ale kvůli tomu, že jejich metodou teď bude možné systematicky pátrat po dalších galaktických jádrech, v nichž se skrývají dvojice supermasivních černých děr. Stačí jenom získat ucházející data o jejich ultrafialovém záření.

Větší a menší supermasivní černá díra v centru galaxie Markarian 231 se pochopitelně nebudou obíhat věčně. Pokud se nestane něco neočekávaného, tak se za nějaký čas srazí a bude to pořádná rána. Výsledkem kosmické podívané by pak mělo být splynutí černých děr do jedné jediné. Dai a Lu podotýkají, že právě takhle rostou velké struktury ve vesmíru – kromě černých děr například velké galaxie nebo kupy galaxií. Jejich studie každopádně potvrzuje, že supermasivní černé díry mohou bobtnat do větších velikostí díky divokým srážkám se svými soukmenovci.



Literatura
University of Oklahoma 27.8. 2015, Astrophysical Journal 809: 117, Wikipedia (Markarian 231).