Mravenec druhu Anoplolepis gracilipes dostal anglické jméno „yellow crazy ant“ čili „žlutý šílený mravenec“ pro své zdánlivě chaotické pohyby. Úspěšnost, s jakou se „mravenčí šílenec“ šíří australským Severním teritoriem ale dohání k šílenství spíše tamější obyvatelstvo. Poprvé tu byl výskyt „šílených mravenců“ zaznamenán v roce 1990. Do dnešních dní se prosadil na 25 000 kilometrech čtverečních. Daří se mu to navzdory faktu, že jeho královny nevylétají z mateřské kolonie, aby si založily vlastní hnízdo, ale páří se uvnitř mraveniště a svou novou kolonii jen přilepí ke kolonii mateřské. Mravenec šíří sice relativně pomalu, ale zato důkladně. Tam, kde se usadí, dosahuje průměrná hustota jeho populace 1000 jedinců na kilometr čtvereční. To samozřejmě nezůstává bez následků. Mravenci devastují jak místní flóru tak i menší bezobratlé živočichy.
„Jestli něco nepodnikneme, hrozí narušení celých ekosystémů,“ říká Ben Hoffmann, ekolog působící v australské Commonwealth Scientific and Research Organisation. „Původní druhy mravenců už pomalu mizí. Vetřelci je chytají a doslova je roztrhají na kusy.“
Další obětí „šíleného mravence“ se stává motýl Euploe alcathoe enastri, který se vyskytoval v Arnhemské zemi jen na čtyřech lokalitách. Mravenčí vetřelec pronikl do jedné z nich a motýla zlikvidoval tím, že systematicky hubil jeho housenky. Odolat nájezdu !šílených mravenců“ je prakticky nemožné, protože svým obětem nastříkají kyselinu mravenčí do očí a tím je oslepí. Změny flóry mají negativní dopad i na větší zvířata, např. klokany. Do konfliktu s mravencem se dostává i člověk. Mravenec ničí úrodu bobulí, která tvoří nedílnou součást jídelníčku původních australských obyvatel.
„Tenhle mravenec je schopen zničit naši kulturu, naši zem, náš život. Musíme ho zabít,“ prohlásil představitel místních Austrálců Djawa Yunupingu.
Do oblastí osídlených „šíleným mravencem“ budou z vrtulníků shazovány speciální granule s příměsí rybí moučky a insekticidu. Je odzkoušené, že granule výjimečně chutnají „šíleným mravencům“, zatímco ostatní zvířata se jim vyhýbají. V předběžných testech na ostrově Christmas Island se granule skvěle osvědčily, když vyhubily „šílené mravence“ bez toho, že by poznamenaly ostatní tvory. Ostrov nebyl vybrán náhodou. Mravenci na něj pronikli v roce 1989 a od té doby snížili stavy místních suchozemských krabů Gecarcoidea natalis o třetinu.
„Šílený mravenec“ Anoplolepis gracilipes …
… a jeho oběti – motýl Euploe alcathoe…
… a krab Gecarcoidea natalis.
Diskuze:
Drzim palce
Radek Sykora,2004-07-27 21:29:43
Zdravím.
Držám jim palce co to jde! Doufám, že to VÝJDE a nedopadne to jako s králíkama. Vyjít by to mohlo, protože mravenci jsou o něco jednodušši.
I kdyby to mělo vedlejší účiny, tak si myslím, že to vůbec nevadí, protože jakmile bude odstaněn mravenec, tak se tam pomalinku natahá původní ekosystem. Taky bychom si měli uvědomit, že dosavadní ekosystem už dostal pěknou ťavku, takže třošku větší ublížení mu neublíží.
Mejte se hezky.
Radek Sykora
Cákryš, co na to zelení?
Vítězslav Novák,2004-07-26 15:36:17
Na jedné straně brabenci žerou co můžou, hlavně zvířátka, na druhý se mají posypávat insekticidem... A původní národovci, obvyklí vhodní protestátoři proti jakémukoli pokroku by posypávali... Hm, nechtěl bych být ideologem zelených aktivistů. === Vzpomněl jsem si na Gerryho Durrella, jak potřebovali na nějakém ostrově vyhubit kvůli záchraně místních vymírajících druhů zavlečené králíky. No jo, ale on takový králíček, ta hebká srst, ten čumáček, ty ouška,... angličtí ochránci zvířat ho málem sežrali.
Není to chyba?
Cecil,2004-07-25 07:53:12
Přeci jen 1000 jedinců na km2 je směšně málo. Patrně autor měl na mysli 1000 jedinců na m2. To by odpovídalo množství mravenců u nás na zahradě. To jen tak pro pořádek. :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
